Slavia je pro mě výzva. Mám obrovskou motivaci ukázat, že na to mám, říká Martin Holík

Nejnovější posilou sešívaných je dvaadvacetiletý brankář Martin Holík, který znal dosud Slavii jen jako soupeře z předchozích prvoligových angažmá. „Zápasy měly velký náboj, je to tým s historií a člověk se proti němu chtěl vždycky ukázat,” říká v rozhovoru. Teď už bude stát na druhé straně barikády.

Martine, máš za sebou dva tréninky ve Slavii, jaké jsou tvoje první pocity?
Zatím se rozkoukávám. Co se týká kabiny i přístupu, je to tady úplně jiné, než jsem byl teď zvyklý v Šumperku. To samozřejmě myslím v pozitivním smyslu, takže teď jen doufám, že se nebudu rozkoukávat dlouho.

Jsi původem z Moravy, kde jsi doteď i působil, takže se dá říct, že přicházíš do úplně neznámého prostředí. Nebo je tu někdo z kabiny, s kým se znáš?
Abych pravdu řekl, tak moc ne. Znám třeba Ďolíka skrz jeho bráchu, se kterým jsem hrál v Přerově, nebo s Kerňákem jsme se potkávali v mládeži, ale jinak tady nikoho neznám. Musím říct, že jsem si hned trochu zanadával, když jsem přijel první den autem do Prahy, tady na tu dopravu (směje se), ale zvykám si.

Kdy ses dozvěděl o zájmu Slavie?
Bylo to v sobotu po obědě. Zavolal mi pan Bednář a řekl mi, že se mám rychle rozhodnout, jestli mám zájem. Během pár hodin jsem pak musel všechno zařídit a v neděli večer už jsem přijel.

Co rozhodlo, že jsi nabídku nabídku přijal?
Slavia je velký klub, taková šance pro mě může přijít jednou za kariéru a chtěl jsem ji chytit. Navíc v naší rodině jsou všichni slávisti, pro nás je to srdcovka. I to je jeden důvod, ale hlavně jsem byl v tu chvíli v Kopřivnici a chtěl jsem do první ligy. Tohle je pro mě výzva a budu rád, když se mi to tady povede a bude se mi dařit.

Jak těžké je pro hráče přijít v této fázi sezony do týmu, který je už nějakou dobu pospolu?
Občas může být lepší skočit do toho narychlo, než přijít na začátku sezony a pomalu se rozjíždět. Uvidíme, jak to bude vypadat, každopádně nějaký čas na to, abych se sžil s týmem a potrénoval mít budu, protože se teď moc nehraje. Ale myslím, že to bude v pohodě, hokej je v podstatě všude stejný.

Zmínil jsi, že se teď moc nehraje (Kvůli karanténě na straně soupeře byl odložen středeční zápas s Šumperkem a jedná se i o odložení nedělního zápasu proti Přerovu), jak je tohle pro vás v kabině náročné, když nevíte, na který nejbližší zápas se vlastně máte připravovat?
Není to příjemné. Když člověk projíždí na internetu různé stránky a čte si, jak jednotlivé týmy ohlašují, že odkládají zápasy a jdou do karantény, tak čekáte, jestli vás to nepotká taky. Je to takové zvláštní a hlavně doufám, že se nám to vyhne, abychom mohli alespoň trénovat.

Máš za sebou dvě prvoligová angažmá, jaká byla?
Přerov si mě minulou sezonu vytáhl, byly to pro mě první starty v Chance lize a hrozně rád na to vzpomínám. Kdykoliv hrajeme s Přerovem nebo jedu kolem, tak se tam za klukama zastavím pozdravit. Bavil jsem se tam hokejem a byl jsem tam šťastný. Šumperk jsem pak vzal jako výzvu se ukázat, bohužel to úplně nevyšlo, jak jsem si představoval, ale tak to asi ve sportu chodí. Řekl bych, že to byly dvě rozdílné štace.

Holík v dresu Šumperku proti Slavii

V Šumperku jsi přiliš prostoru nedostal, k jednomu zápas si ale shodou okolností nastoupil právě v Edenu. Na něj ale asi nemáš moc dobré vzpomínky…
Byl to dokonce můj první zápas za Šumperk a vydržel jsem jen první třetinu. Dostal jsem tři góly a pak jsem šel dolů, nebylo to pro mě úplně příjemné.

Kromě čtyř zápasů v Šumperku máš na svém kontě tuto sezonu i pět utkání za druholigovou Kopřivnici…
Kopřivnice mi zachránila sezonu. Měl jsem odchytanou třetinu tady a zápas doma proti Benátkám a pak dlouho nic. V Kopřivnici jsem se dostal do tempa, dařilo se mi a pak jsem odchytal v Šumperku ještě dva zápasy proti Prostějovu a Ústí, které se mi docela povedly a měl jsem z nich dobrý pocit. A vděčím za to právě Kopřivnici, že jsem nemusel sedět jen na střídačce nebo na tribuně.

Jak jsi vnímal Slavii jako soupeře v průběhu posledních dvou sezon?
Vždycky byly ty zápasy hodně vyhrocené, ať už v Přerově nebo v Šumperku. Mělo to obrovský náboj, Slavia má hodně technických, ale i důrazných hráčů, navíc je to tým s historií a člověk se proti němu chce ukázat.

Jaké si dáváš osobní cíle pro působení ve Slavii?
Pro mě to je obrovská motivace, nechám na ledě všechno, abych ukázal všem trenérům, vedení i fanouškům, že na to mám. Po konci v Šumperku po Vánocích jsem docela dlouho hledal angažmá, ale v první lize už je v téhle fázi těžké sehnat místo. Teď jsem ale dostal druhou šanci se v téhle sezoně ukázat a je to jenom na mně, jestli jí chytnu nebo ne.