Takové pocty se dostane jen pár hráčům, moc si toho vážím, děkuje Kadlec

Pocta, která se dostane málokomu. Už nikdo ve slávistickém dresu neobleče dres s číslem sedm, s nímž spoustu let hrával dlouholetý sešívaný zadák Petr Kadlec. Klub ho totiž vyřadil během ceremoniálu před utkáním s Českými Budějovicemi. „Velmi si toho vážím, je to pro mě čest,“ říká bývalý slávistický kapitán.

Červený koberec, dres s číslem sedm a pochopitelně samotný Petr Kadlec. Vše bylo na svém místě, slavnostní ceremoniál před zápasem s Českými Budějovicemi mohl odstartovat. „Já jsem o tom nikdy předtím moc neuvažoval, ale jak se to blížilo, tak jsem si uvědomoval, že si toho opravdu vážím,“ přiznává dvaačtyřicetiletý dlouholetý obránce.

V sešívaném dresu odehrál během devatenácti sezón více než tisícovku zápasu a nasbíral 88 gólů a 373 asistencí. Žádný jiný hráč nebodoval v sešívaném dresu víckrát. Ve Slavii hokejově vyrostl a byl u obou dvou mistrovských titulů.

„První titul byl skvělý, měli jsme tady úžasnou partu kluků. Myslím si, že na to všichni doteď vzpomínají,“ odpovídá, když má ze svého dlouhého působení na Slavii vypíchnout jeden moment. „Všichni jsme drželi při sobě, po každém zápase se chodilo společně na večeři. Člověk si to v té době neuvědomuje, jak je to skvělé, ale ono už se to pak v takové míře neopakuje,“ vybavuje si.

Delší dobu v jiném týmu strávil až ke konci své kariéry, když čtyři sezóny odehrál v Plzni. Právě tam nastoupil během sezóny 2017/18 do svého 1250. zápasu v extralize – to je dodnes rekord. „Nebyl důvod odcházet, já jsem měl podmínky takové, že jsem nikam odcházet nemusel. Ve Slavii jsem prožil nejlepší roky,“ vzpomíná.

Ceremoniálu se účastnila i Kadlecova rodina včetně jeho rodičů. Právě na ně prý myslel nejvíce, když sledoval, jak jeho dres stoupá ke stropu arény: „Když si člověk uvědomí, co jsou kvůli dětem ochotní obětovat... vím, že to pro ně hodně znamená, takže jsem byl rád, že se toho mohli zúčastnit.“

Na hokeji poprvé od 18 let

Sám teď s manželkou a rodinou po konci kariéry hlavně cestoval. I proto nedošlo k vyvěšení dresu už třeba v minulé sezóně. „Už jsme se o tom bavili minulý rok, akorát jsem tu prakticky nebyl. Letos už jsem v Čechách více. Před dvěma měsíci mě poprvé kontaktovali, volal mi i pan majitel, minulý měsíc jsme to pak nějak lehce doladili. Bylo to od nich velmi milé, moc si toho vážím,“ říká.

Na hokej však jinak moc nechodí – dokonce říká, že to pro něj byl možná první zápas, který sledoval jako divák, od svých 18 let. „Vždycky jsem si chtěl spíše odpočinout. U hokeje bych asi být nechtěl. Nikdy neříkej nikdy, ale já jsem teď hodně cestoval, mám nějaké svoje aktivity,“ vypráví s tím, že se po delší době začal i hýbat. „Po roce a půl. S kamarády si chodíme zahrát fotbal. Zase to nechci přehánět,“ usmívá se.

Na Slavii se vrátil po delší době, dění v klubu ale sleduje: „Myslím si, že Slavia se má šanci zvednout. Samozřejmě to bude těžké.“ Co návrat do nejvyšší soutěže? „Já bych na to nekoukal takhle, každý klub se dokáže dostat do extraligy. Nechci do toho mluvit, je to čistě můj názor, ale klub se nejprve musí stabilizovat, než aby vyletěl do extraligy. Ty kroky by měly být postupné,“ myslí si.

Tak či onak, sedmičku už žádný slávista nikdy na svých zádech mít nebude. „V týmech je většinou jen pár hráčů, kterým se tohle poštěstí. Hrozně si toho vážím a děkuju Slavii a novému vedení za to, že tohle pro mě připravili,“ dodává na konec.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Káco, děkujeme!🔴⚪️

Příspěvek sdílený HC Slavia Praha (@hcslavia), Lis 2, 2019 v 6:16 PDT