Trenér dorostu Slížek: Za rok se hokej hrát nezapomene. Věřím, že budeme na sezonu dobře připraveni

Ladislav Slížek je už třetím rokem hlavním trenérem slávistického dorostu. Loni skončila sešívaným mladíkům extraliga už po pěti odehraných utkání, i běžné tréninky byly omezené. Přesto si dává slávistický trenér vysoké cíle.

Když jste se na začátku roku dozvěděl, že minulá sezóna skončí sešívanému dorostu po pěti zápasech, co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
Určitě zklamání. Člověk dělá práci, protože ho baví a baví to i kluky. Ale co s tím můžete udělat – nic. Vláda to zkrátka stopla. Měl jsem pocit, že se pro to mohlo udělat víc, aby děti pokračovaly, ale já s tím nic neudělám. Táta mě vždycky učil, že nemá cenu se babrat v těch věcech, které neovlivním.

Nedokončený ročník bude mít nepochybně vliv i do budoucna, hráči nehráli velkou část sezóny. Může být příští ročník extraligy dorostu méně kvalitní než ty předchozí?
Na to nedokážu odpovědět, zatím nikdo tuhle situaci předtím nezažil. Říká se, že od těch patnácti nebo šestnácti let kluci dozrávají a že začnou víc trénovat, než tomu bylo do té doby. Já doufám, že to horší nebude. Věřím, že kluci nejen trénovali, ale že se i přes rok udržovali. Ten rok asi bude chybět, uvidíme, v jakém rozsahu. Také si ale říkám, že kdo hokej uměl, ten ho nemohl zapomenout. Naopak kdo hokej neuměl, ten zase neměl co zapomenout (usmívá se). Věřím, že když se zapracuje na fyzičce, tak by to neměl být takový problém.

Příští sezóna bude napínavá, šest týmů sestupuje přímo a další dva budou hrát baráž. Co od tohoto systému očekáváte?
Nikdo nechce sestoupit, takže očekávám že všichni do toho půjdou od začátku. Nevím, jestli někteří trenéři budou hrát jen na starší hráče, to nedokážu posoudit. Bude to ale rozhodně zajímavé. Ročník 2006 celorepublikově neznám, takže nedokážu odhadnout, jakou sílu budou mít všichni naši soupeři. Týmy v naší skupině každopádně nějakou sílu mají, ale náš cíl je dostat se do první čtyřky. Ne proto, abychom měli klid, ale proto, abychom hráli více kvalitních utkání. Chceme se vyhnout sestupu a já pevně věřím, že se nám to povede.

Podle mnohých odborníků by se měl mládežnický hokej spíš zaměřit na zdokonalení hráčů než na výsledky zápasů. Souhlasíte s tímto tvrzením a pomůže tomu strašák až osmi sestupujících týmů?
V první řadě si myslím, že se nemělo dopustit, aby v lize bylo tolik týmů. Těch třicet týmů je opravdu dost, v juniorské lize osmnáct nebo devatenáct týmů je taky dost. V druhé řadě, já když jsem byl ve věku hráčů, tak jsem nějak neřešil, jestli hraju o postup nebo o sestup. Vnímal jsem jen, že hokej chci hrát dál. Takže si myslím, že kluci si zatím tyhle věci ani neuvědomují a že hokej hrají proto, že je to hodně baví. My trenéři je rozhodně nebudeme zatěžovat těmito věcmi, aby se nebáli hrát. Nemůžu mluvit za ostatní, ale my jako Slavia nebudeme tímhle vůbec poznamenaní, přestože tolik týmů sestoupí. My zkrátka budeme hráče zlepšovat dál a na sestup koukat vůbec nebudeme.

Snažíme se v rozcvičce i v regeneraci zapojit nové věci

Tréninky probíhaly hlavně na dálku, teď už ale své svěřence vidíte v zápřahu i naživo. Překvapili vás hráči, že jsou i po dálkovém tréninku v dobré nebo naopak v horší formě, než jste očekával?
Samozřejmě distanční tréninky nejsou to stejné jako tréninky normální, probíhá to všechno zkrátka trošku jinak, kluky nemáme před sebou. Ale snažili jsme se prostě trénovat, jak to šlo a kluci to nějak vzali.

Hráči na nějakou dobu vypadli z běžného tréninkového režimu, dá se tohle manko dohnat?
Bude muset! Myslím, že to nějak zvládneme, už nějakou dobu trénujeme normálně. Teď dáme klukům chvilku volno, sejdeme se pak 23. července a pak budeme mít ještě přibližně osm týdnů do prvního mistrovského zápasu, takže je času dost. Věřím, že to zvládneme.

Říkal jste, že už nějakou dobu normálně trénujete. S obnovením běžného tréninkového úsilí ale také stoupá riziko zranění. Co pomáhá toto riziko snížit?
Máme tady nového kondičního trenéra a fyzioterapeuta Vojtu Typla, se kterým tohle všechno rozebíráme. Snažíme se už v rozcvičce zapojit některé nové věci a pak i po zápasech v regeneraci. Takhle se snažíme těm zraněním po obnovení tréninku předejít a zatím to vychází, je to dobré. Možná ročník 2006 nebyl tolik zvyklý na běhání, takže nějaká malá zranění tady byla. Hlavně holeně je bolely, to ale souvisí i s tím, že kluci rostou. Snad těch zranění bude co nejméně.

Jak jsou na tom sešívaní dorostenci, co se motivace týče. Mnoho sportovců ztratilo kvůli pandemii chuť sportovat…
Zase se vrátím k sobě. Když já jsem byl v jejich věku, tak jsem strašně moc chtěl hrát hokej. Předpokládám, že tak to mají i kluci tady. Už to samo o sobě musí být dostatečná motivace, aby sem chodili, aby tady byli rádi a aby se chtěli zlepšovat. Abych ještě já hledal motivaci pro ně, to je pro trenéra to nejtěžší. Ale myslím, že tohle není náš případ. Věřím, že kluci, kteří sem chodí, motivaci mají. Vědí totiž, že to dělají pro sebe.

V čem obecně probíhá a bude probíhat letošní příprava jinak než předešlé přípravy dorostu? Bude to probíhat hlavně systémem dohnat, co se zameškalo?
Nemyslím si. Ročník 2006 vlastně přišel o rok silovější přípravy, ale už teď během letní přípravy jsme to v zásadě dohnali. Nějaká velká změna to asi nebude, budeme postupovat tak, jak jsme zvyklí. Přizpůsobujeme to samozřejmě tomu, co kluci budou zvládat, ale žádná razantní změna to myslím nebude.

Jaké cíle máte cíle na příští sezónu? Už jste mluvil o tom, že nechcete sestoupit…
Nesestoupit není cíl, to je povinnost. Já si vždy dávám cíle nejvyšší a všechny tři roky co jsem tady u dorostu si dávám za cíl titul. Zatím nám to tedy dvakrát covid zhatil, takže mi to nevyšlo. Já ale jdu samozřejmě do každého zápasu s tím, že ho chci vyhrát. Nemám ale problém uznat po prohraném zápase, že soupeř byl lepší. To ale nic nemění na mých cílech, které jsou vždy nejvyšší. Chci abychom hráli kvalitní hokej a aby se vyhrávalo. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.