Už byl skoro klempířem, nakonec Saňa vyhrál smlouvu ve Slavii
V mládeži Slavie končil nadějný bek Josef Saňa před třemi lety jako opora juniorky a doufal, že přijde šance v áčku. Nestalo se tak a mladý obránce následně trochu zmizel z dohledu a tři roky hrál ve druhé lize. „Někdy jsem sál přemýšlel, jestli budu s hokejem pokračovat,“ přiznává třiadvacetiletý hokejista poté, co se chytil v kádru Miloše Říhy a dobrými výkony v přípravě si vysloužil smlouvu.
Příběh velkého slávisty je ještě o to zajímavější, že Saňa při štacích ve druhé lize začal pracovat jako klempíř. Fyzická práce ho naplňovala a málem už naplno vystřídala jeho hokejovou kariéru.
Pro česká kluziště zachránila mladého beka až vydařená minulá sezona v Letňanech, po které přišla teď v srpnu nejsladší zpráva ze Slavie: Na novou sezonu s tebou počítáme!
Jak velkou úlevou pro vás bylo dostat před pár dny smlouvu na Slavii?
Je to pro mě zadostiučinění. Chtěl jsem tohle už hrozně dávno. Před třemi lety se mi to nepovedlo, tak jsem rád, že jsem to nezabalil a šel svoji cestou dál. Přijdu si tady na Slavii jako doma. Potkávám trenéry, co mě vedli v mládeži. Gratulují mi k tomu, že jsem udělal smlouvu, to je hrozně příjemné.
Tři roky jste hrál ve druhé lize, odkud už se spousta mladých hráčů nedokáže dostat výš. Je důležité pořád věřit?
Člověk by neměl přestávat makat a pořád to zkoušet, tlačit se výš, než kde zrovna je. Když tam zůstane dlouho, tak už je cesta strašně těžká. Je potřeba co nejrychleji se každý rok snažit dostat nahoru.
Jaká byla tedy vaše cesta, jak byste ty tři roky zakončené vaším comebackem na Slavii popsal?
Byla to dřina. Někdy jsem sám přemýšlel o tom, jestli budu s hokejem pokračovat. Po začátku sezony mě ale vždycky hokej zase chytil a chtěl jsem hrát dál. Musel jsem ale už začít chodit do práce, takže to bylo složitější.
Co jste dělal?
Živil jsem se rukama, dělal jsem klempíře u bráchy a kamaráda. Měl jsem v tomto ohledu docela štěstí.
Byla to makačka?
Určitě. Ale mělo to i svou výhodu. Ve druhé lize totiž není moc tréninků mimo led, takže tohle byla hodně slušná příprava. (úsměv)
Co vám jinak tahle zkušenost dala?
Stoprocentně mě to posílilo do života. Člověk si urovná hodnoty a uvědomí si, že život není růžový a je to dřina.
Čím se to zlomilo, že jste po třech letech pochyb i přes jinou práci pořád pokračoval v hokeji?
První sezonu za chlapy jsem hrál v Nymburce a to jsme skončili už v únoru, takže pauza byla hrozně dlouhá. Pak jsem začal pracovat a říkal jsem si, jestli má hokej vůbec smysl. Nakonec jsem to dokázal nějak skloubit. Poslední sezona v Letňanech byla super, měli jsme skvělou partu a výborného trenéra. Připravovali jsme se jako prvoligová mužstva. To bylo hrozně motivující.
A v přípravě na Slavii jste si vysloužil smlouvu v prvoligovém mužstvu. S prací klempíře jste tedy seknul?
Musel jsem, ale až do srpna jsem pořád pracoval.
Jak jste na tom teď se školou?
Začal jsem chodit na vysokou, zaměření kondiční specialista. Ale do toho jsem hrál hokej a pracoval, tak jsem si školu přerušil. Chtěl bych teď znovu nastoupit a dodělat si třeťák.
Moderní hokej, to se trenérům líbí
Čím vlastně myslíte, že jste si smlouvu ve Slavii zasloužil, čím jste se trenérům líbil?
Měl bych hrát jednoduchý hokej, nevymýšlet blbosti v našem pásmu. V přípravě se mi to dařilo, hrál jsem jednoduchý hokej a puky posílal na útočníky, které jsem pak taky v ofenzivě podporoval. To je styl moderního hokeje, který se asi trenérům ode mě líbil.
Jak se vám líbí tým, se kterým strávíte další sezonu?
Je to super. Kromě pěti lidí jsem s většinou už dřív hrál. Parta na Slavii je suprová, máme mladý tým, trenér Říha je v pohodě. On je duchem pořád mladý jako my. Proto k nám má dost blízko.
V přípravě jste sedmkrát vyhráli, jen dvakrát celkem těsně prohráli. Panuje tedy spokojenost?
Vítězství máme, ale ne vždycky jsme si je zasloužili. Hokej se ale hraje na výhry, které máme. Když to tak bude pokračovat v sezoně, tak to bude ideální.
Jak se vy osobně těšíte na vyšší soutěž – první ligu, kterou si zahrajete poprvé v životě?
Hrozně se na to těším. Snad budou chodit fanoušci. Co si budeme povídat, druhá liga není taková. U nás v Letňanech moc fanoušků nechodilo, spíš jen rodiče. Už když jsme tady se Slavií hráli přípravu proti Spartě, tak to bylo s tou velkou návštěvou úplně něco odlišného. Pro takové chvilky hrajeme hokej.
