V šestnácti v áčku? Dalo mi to obrovskou chuť na sobě dál pracovat, říká Curran

Šestnáctiletý útočník Maxmilian Curran táhne svoji produktivitou dorost i juniorku. Mezi svými vrstevníky sbírá dva body na zápas a podobných čísel dosahuje i ve starší kategorii. Není překvapením, že v takhle mladém věku už dostal příležitost i v A-týmu - za Slavii debutoval na konci ledna v Sokolově.

Byl jsi před prvním zápasem nervózní?
Hrozně jsem se těšil, ale nervózní jsem samozřejmě byl. Kluci mě uklidňovali a říkali mi, ať hraju svoji hru, že na to úplně v klidu mám, to mi hodně pomohlo.

V Sokolově se Slavii navíc podařilo zvítězit, to byla ideální premiéra…
Určitě, díky výhře byl ten zážitek o to lepší. I oslava v kabině byla super, tu jsem se mi moc užil a byl jsem šťastný, že jsme vyhráli.

Jaká byla děkovačka s fanoušky?
Byla to moje první děkovačka v téhle pozici. Vždycky, když jsem se šel kouknout na áčko, tak jsem stál v kotli, a teď jsem při ní byl na ledě na opačné straně, to byl hezký pocit.

Debut mezi profesionály už v šestnácti letech, to se nepoštěstí jen tak někomu. Co to pro tebe znamená?
Dalo mi to obrovskou chuť na sobě dál pracovat. Chtěl bych poděkovat panu Bednářovi a panu trenéru Tvrzníkovi, kteří mi dávají prostor, a zároveň bych nechtěl opomenout pana Kucharčíka, který mi vždycky věřil a podporoval mě, nebo pana Slížka, který mi v dorostu hodně pomáhá.

Maxmilian Curran (úplně vpravo) při děkovačce po vítězném zápase v Sokolově. (Foto: Jakub Knap, hcsokolov.cz)

Zaregistroval jsi, že jsi teprve druhý hráč ročníku 2006, který v Chance lize nastoupil?
Samozřejmě jsem si toho všimnul a je to hezké, ale snažím se nedávat si tyhle věci nějak do hlavy a soustředit se na práci. A doufám, že si zasloužím další šanci.

Kromě toho, že jsi odehrál za áčko svůj první zápas, tak s týmem taky občas trénuješ. Co ti tréninky dávají?
Je to mnohem rychlejší tempo, než na jaké jsem byl předtím zvyklý, a když potom nastoupím třeba v juniorce, tak cítím, že když nahraju puk, tak hned vyrážím a nestojím jak dřív, snažím se prostě být pořád ve hře. Už když jsem nastoupil, tak mi kluci říkali, jaké jsou hlavní rozdíly mezi juniorským a mužským hokejem, a tréninky mi pomohly přizpůsobit se tomu tempu pak v zápase za áčko.

Teď když sis to sám osahal, jaké jsou podle tebe tedy rozdíly?
V první řadě bych řekl prudší nahrávky. Když jsem nastoupil na tréninky s áčkem, tak jsem pořád dával takové ty pomalé dorostenecké a juniorské nahrávky, a postupně jsem zjistil, že to tam moc nefunguje. Pak určitě hra do těla, dohrávání soubojů a obecně je ten hokej mnohem rychlejší.

Jak tě kluci přijali v kabině?
Úplně v pohodě, někteří si mě vzali pod křídla. Jestli můžu někoho vyzdvihnout, tak bych zmínil Karla Klikorku, to je super kluk a hodně mi pomáhá, a Lukáše Strnada, se kterým se znám z juniorky. Samozřejmě jako mladý tam mám nějaké povinnosti, ale na to už jsem zvyklý z juniorky. A někdy jsem tak trochu terčem zábavy, ale to všechno k tomu patří.

Při svém debutu strávil šestnáctiletý útočník na ledě více než 8 minut. (Foto: Jakub Knap, hcsokolov.cz)

Zvládáš skloubit tréninky se školou?
Můžu jít na padesát procent hodin a pan ředitel mi vychází vstříc, za to mu musím poděkovat. Není to pro mě jednoduché protože studuju náročné gymnázium, ale hodně mi to usnadňují i spolužáci. Když si s něčím nevím rady, potřebuju zápisky nebo úkoly, tak mi vždycky pomůžou, už jsou zvyklí, že tam nechodím pravidelně.

Jak náročné pro tebe je přepínat mezi různými kategoriemi?
Já jsem rád, že hraju, ať už je to kdekoliv. V dorostu mám takovou pozici, že si to užívám a hraju tam moc rád, v juniorce už mám taky pocit, že tam patřím, a samozřejmě áčko je áčko, tam se vždycky moc těším. Takže mi vůbec nevadí, že přeskakuju z kategorie na kategorii.

Dorost i juniorka mají navíc letos velké ambice…
S klukama z dorostu máme už od začátku sezony všichni v hlavě, že máme na to, abychom získali titul. Znamenalo by to pro mě hodně, chci zažít se Slavií takový úspěch. Samozřejmě to není asi moc na mně, kde budu hrát, ale pokud budu v juniorce, tak tam je zase povinností postup a myslím si, že děláme všichni všechno pro to, aby se to povedlo, a já se tomu snažím co nejvíce pomoci.

Nejvážnějším konkurentem v boji o jedno postupové místo by měly být České Budějovice. Je to těžký soupeř?
Proti Budějovicím jsme tuhle sezonu hráli už třikrát, dvakrát jsme vyhráli, jednou prohráli. Řekl bych, že je to mezi námi hodně vyrovnané, ani jeden tým nemá výraznou převahu nad tím druhým. Asi to bude mezi námi a nimi, ale myslím si, že když se pořádně připravíme, tak máme šanci je v play-off porazit.

Koho považuješ za největšího soupeře v dorostenecké extralize?
V nadstavbě řádí Liberec, ale proti němu jsem nehrál, tak to nemůžu úplně posoudit. Vary jsou nepříjemné, hrají hodně fyzický a rychlý hokej. Ale pokud budeme poslouchat to, co nám říkají trenéři, tak jsme dost kvalitní na to, abychom je porazili.

V letošní sezoně nasbíral Curran v 17 zápasech extraligy dorostu 34 bodů (12+22). (Foto: Ronald Hansel)

Kromě Slavie pravidelně nastupuješ i za český národní tým do 17 let. Co to pro tebe znamená?
Reprezentovat Českou republiku pro mě vždycky znamenalo to nejvíc. Vážím si každé pozvánky, která přijde, a moc rád na srazy jezdím, máme tam taky super partu.

V listopadu jste odehráli v Kanadě prestižní World U17 Hockey Challenge, co ti konfrontace s nejlepšími hráči ročníku ukázala?
Nám všem, co jsme tam hráli, to hodně dalo. Ukázalo nám to, jak rychlý může být hokej, a i když se nám nepovedlo vyhrát, tak jsme se postupem času zlepšovali, a myslím si, že jsme měli na to porazit nějaké týmy, bylo to třeba hodně smolně o gól nebo v prodloužení. Je to pro mě obrovská motivace do další práce vidět, jak někteří hráči umí bruslit, umí vystřelit a mají čich na góly. Jsem hodně rád nejen za to, že jsem tam hrál, ale i že jsem mohl vidět, jaká je konkurence, a naučit se něco nového do dalších tréninků, co bych měl pilovat. To si myslím, že je nejdůležitější.

Co konkrétně bys tedy chtěl pilovat?
Chtěl bych se zaměřit víc na ten čich na góly, chtěl bych být větší zabiják, to si myslím, že mi ještě trochu chybí. A také zlepšit trochu osobní souboje a hlavně chodit víc do těla, na to se teď zaměřuju. Taky se snažím zesílit nohy a spodní část těla, abych měl rychlý odraz kvůli bruslení. Vždycky je na čem pracovat.

Tento týden vás čeká Turnaj pěti zemí ve Švýcarsku. Co od toho očekáváš?
Čekají nás určitě zase hodně kvalitní zápasy a my tam samozřejmě jedeme podat ty nejlepší výkony a odvést maximum, co bude v našich silách. Těším se na to.

Stabilní člen reprezentační sedmnáctky je nyní s národním týmem na turnaji ve Švýcarsku. (Foto: Ronald Hansel)

Máš hodně náročný program, nebojíš se, že bys nemusel mít na závěr sezony dostatek sil?
Nějak si to nepřipouštím, spím tak, jak mám, regeneruju tak, jak mám, a pokud přijde něco, co neovlivním, tak s tím nic neudělám. Ale co se týká únavy nebo zranění z únavy, tak to si myslím, že nebude problém, protože dávám hodně právě do regenerace, spánku a jídla.

Jaké si dáváš v kariéře osobní cíle?
Pro každého je asi největší sen dostat se do NHL, já nejsem výjimkou. Ale dávám si spíš postupné cíle a co přijde, to přijde. Můj nejbližší cíl je být nominován na poslední akci sedmnáctky tady v Česku a příští rok bych se pak chtěl dostat do osmnáctky a předvádět tam kvalitní výkony.

Příští sezona pro tebe bude každopádně zlomová směrem k draftu do NHL…
Říká mi to hodně lidí, že příští sezona bude nejdůležitější. Samozřejmě na to nejde nemyslet, ale já věřím tomu, že pokud budu makat, ať už na suchu nebo na ledě, a budu podávat výkony, že všechno přijde.