V týmu musí být dobrá parta, říká Bednář. Chce pomáhat mladým

Útočník Jaroslav Bednář má za sebou první zápasový start po svém návratu do Slavie. V přípravném utkání proti Sokolovu se na výhře 4:3 podílel dvěma asistencemi na branky Filipa Kuťáka a Davida Šteinera. „Dali mě do lajny s mladými kluky, kteří chtějí naslouchat a všichni tři si snažíme vyhovět,” říká v rozhovoru slávistický veterán.

Jardo, odehrál jsi první zápas ve Slavii po pěti letech, jaký to je pocit?
Samozřejmě je to krásný pocit, člověk si hned vybaví krásné zážitky, jak tu začínal, jak zde také do odchodu působil. Hrozně jsem se na to těšil a jsem rád, že jsme vyhráli, i když až po prodloužení, ale odehráli jsme utkání, ze kterého si můžeme hodně vzít.

Poslední dvě sezony jsi působil ve Vrchlabí, které nyní postoupilo do první ligy, ale ty jsi se rozhodl vrátit zpět do Slavie. Dá se říct, že je to pro tebe srdcová záležitost?
To je bez debat! Proto jsem se sem vždy vracel, když jsem šel z Ameriky, ze Švýcarska, je to prostě srdcovka. Kdybych neměl slávistické srdce, tak tu dnes ani nejsem a hrál bych někde druhou ligu. Slavia je pro mě životní záležitost a dokud na to budu mít, tak budu dělat všechno pro to, abych jí pomohl.

Trénování již bylo určitě dost, jak ses těšil na zápasové tempo?
Letos to bylo snad poprvé, co jsem byl plně uvolněný a nebyl jediný den, jediný moment, kdy bych se netěšil. Těšil jsem se na to, jak budou mladí, ale i starší kluci makat.

Není náhoda, že k tobě mladší spoluhráči vzhlíží. Je něco, co se je snažíš učit?
Dali mě do první lajny s mladými kluky, kteří se mi snaží naslouchat, a všichni tři si sobě snažíme vyhovět. Je vidět, že kluci ten hokej v sobě mají. Na tréninku hledají jeden druhého, a to je přesně to kouzlo, že jim ani nemusím nic moc říkat a oni to udělají správně. Vždy je pro mě radost, když se mě mlaďoši ptají a chtějí třeba poradit, rád poradím. Proto tu jsem.

Napadne tě ještě nějaká věc, kterou bys chtěl do kabiny přinést?
Ani ne, chci pomáhat mladším klukům, je to taková má vize. Chci, aby se kluci naučili užívat ten hokej, zažít u toho srandu a legraci. Hokej není jen o trénování a drilu, ale také o dobré partě a zábavě. Výborná parta tady je a já doufám, že nám to bude dál takhle šlapat.

Pojďme k samotnému utkání, které jste po krkolomném konci nakonec zvládli po prodloužení vyhrát. Jak bys tuto výhru zhodnotil?
Soupeře jsem již znal z mého minulého působení ve Vrchlabí, takže jsem čekal, že na nás vlétnou a budou hrát velice dobře do obrany. V obranném pásmu napadají s dvěma hráči, což jsem věděl, že bude těžké. V určitých fázích nás výborně podržel Martin, hlavně v první třetině, kde chytil minimálně pět branek. Ve druhé třetině Sokolov už fyzicky ubral, bylo jasné, že to tempo nebudou držet celé utkání. Poté jsme již začali hrát a tempo trochu vyrovnali. Škoda, že jsme ztratili naše dvoubrankové vedení. V přesilovce jsme se tam s Barym (Jindřichem Barákem – pozn. red.) nedohodli a soupeř nám ujel a snížil na 3:2 a po chvíli vyrovnal. Vyhrálo se v prodloužení, a i to se určitě počítá, jsme za to rádi.

Už jsi nakousl, že jsi dneska hrál po boku mladých kluků. Jak sis tuto spolupráci pochvaloval?
S kluky jsem hrál už na pár trénincích a vždy jsme dávali góly. Dnes jsme se trochu déle hledali, půlku zápasu to nebylo nic moc koukatelného, poté jsme již začali dávat góly. Ale spolupráce super, chce to určitě furt pracovat, hodně komunikovat a hledat se. Je jasné, že z jednoho utkání se nedají dělat závěry.

Slavia letos slaví již 120. výročí, jak tento milník vnímáš?
Je to událost, která řadí Slavii mezi nejstarší týmy, ale my se musíme primárně zajímat o to, jak hrajeme na ledě. Oslavy přenecháme na managementu, my jsme tady, abychom hráli hokej a znovu přivedli fanoušky do haly.