Za tým se dokážu postavit. I když dostanu přes držku, říká bek Antoš

Přestože pro něj byla letní příprava náročná, líbila se mu a zamakal naplno. Teď si Milan Antoš užívá poslední dny volna a těší se na led. Jak strávil dovolenou, jaké má cíle pro příští sezonu a proč obdivuje MMA?

Volno pomalu končí a Slavia brzy vyrazí na led. Jak bys s odstupem času zhodnotil „neoblíbenou“ suchou?
Musím říct, že letní příprava mi seděla. Cítil jsem se dobře už od začátku. Dělalo se hodně posilovny, a to mi vyhovovalo. Běhaly se jen krátké běhy. Celkově to bylo hodně náročné. Asi nejnáročnější, co jsem zatím zažil. Ale jsem rád, že jsem nabral nějaká kila, což jsem chtěl.

Byla pro tebe letní příprava v nějaké fázi tak náročná, že už jsi nemohl?
Příprava byla dobrá a náročná, ale bavila mě. Ale je pravda, že po jednom tréninku jsem byl tak zničenej, že jsem přišel domů a dostal svalovku. Měl jsem horečky a nebylo mi vůbec dobře. Tak jsem si dal jeden den voraz a byl jsem zase v pohodě.

Co zatím říkáš na nové trenéry, kteří tým převzali před startem nové sezony?
S trenéry jsem si zatím sednul dobře. Pana Doležala znám už z mládeže a pana Štrbu zase znám jako hráče. Myslím, že všichni víme, co oba dokázali, a musíme mít k tomu maximální respekt. S kondičákem Ondrou jsem si taky sednul dobře, je to člověk na svém místě. Ví, co dělá. Tréninky s ním měly hlavu a patu a cítil jsem, že se zlepšuju. Naučil jsem se spoustu nových věcí o tréninku a jsem za to rád.

V tréninkovém plánu nechyběly ani míčové hry. Jak tobě osobně šly? A máš nějaký vyloženě oblíbený sport kromě hokeje?
Rád si zahraju tenis, basket nebo fotbal a rád na tyhle sportu koukám i v televizi. Ale třeba já a fotbal moc nejde dohromady. Většinou se mi stane, že trefím spoluhráče a ne balon. Jinak mám taky docela rád MMA. Ale zároveň k tomu mám maximální respekt. Je to tvrdý a hodně náročný sport.

Co tě na tomhle druhu bojového umění nejvíc baví? A zkoušel jsi ho někdy na vlastní kůži?
Sleduju to rád, protože je to akční sport, ve kterém se pořád něco děje. Většinou se ale kouknu jenom na ty největší turnaje. Osobně jsem nikdy nic takového nezkoušel. Někdy se sice porvu na hokeji, ale to většinou dostanu nasypáno. Moc rváč nejsem a nikdy to nevyhledávám. Ale když se člověk má postavit za spoluhráče nebo za někoho z týmu, rád to udělám. I když třeba dostanu přes držku.

Byl ses někdy na nějaký zápas podívat i naživo? A jak se ti to líbilo?
Byl jsem se kouknout na Štvanici na oktagonu 13, což byl turnaj pod otevřeným nebem a měl neskutečnou atmosféru. Teď naposledy jsem byl na oktagonu underground v Epiku. Obě akce jsem si užil.

Máš v MMA nějakého oblíbeného hráče, kterému bys fandil nebo ho víc sledoval?
Rád se kouknu na všechny. Nemám úplně někoho oblíbeného.

MMA v poslední době hodně frčí. Bavíte se o tomhle sportu třeba i s kluky v kabině?
Když je nějaký zajímavý zápas, tak to s klukama probereme. Ale není to tak, že bychom to probírali pořád.

Pojďme zpátky k přípravě. Po náročné dřině sis užil zasloužený odpočinek. Jak jsi trávil dovolenou?
První týden jsem si dal úplné volno a jel do Krkonoš za rodinou, protože tam máme chalupu. Druhý týden jsem se vrátil do Prahy a začal chodit volně do posilovny a do práce. Nakonec jsem byl s kamarády v Blansku.

Teď už čeká áčko start „ledové“ přípravy. Pro tebe byla loňská sezona celkem přelomová. Jaký byl postupný přechod mezi dospělé? A s čím půjdeš do dalšího soutěžního ročníku?
Důležitá byla, i když přelomová až tak ne. Odehrál jsem zatím nejvíc zápasů a jsem rád, že jsem dostal od trenérů šanci. Můžu jim za to jedině poděkovat. Ale dík patří samozřejmě i spoluhráčům, kteří mi v sezoně pomohli. V půlce sezony jsem se bohužel zase zranil a musel na operaci. Léčba se protáhla, takže jsem druhou půlku sezony už vůbec nestihl. Bylo to pro mě hodně těžký období. Hrozně jsem se těšil, že si s klukama zahraju play-off. Bohužel to nevyšlo, ale doufám, že jsem si to už všechno vybral a blýskne se na lepší zítřky.

Nejde se nezeptat na tvého tatínka – bývalého excelentní hráče, který se teď věnuje trénování. Chodíš si k němu pro rady?
Táta je pro mě vzor jak v hokeji, tak v životě. Ne že by mi do hokeje mluvil, spíš se mi snaží radit a pomoct. Jsem za to rád. I teď si za nim často jdu pro radu. I když často nemusím, protože chodí na zápasy, takže většinou už předem ví, na co se chci zeptat.