Martincovi nebylo souzeno dát na Spartě gól

Dvaapadesát minut druhého semifinálového utkání hrála Slavia se Spartou více než vyrovnanou partii. Navíc vývoj utkání měla až do smolné třiapadesáté minuty pevně v rukách. Důslednou a bezchybnou obranou a rychlým přechodem do protiútoku hráči Slavie často motali soupeři hlavu. Sparta jako by chvílemi nevěděla, co hrát. Hosté hráli opravdu bezchybně a když už se chybička vloudila, jako například při Krátoškově minele ve 12. minutě druhé třetiny, zaskočil výborný Petr Franěk.

Nebýt Fraňkova výkonu, nemuselo být utkání až do konce otevřené. "Petr chytá v play off výborně," chválil svého kolegu brankář Zdeněk Šmíd, který utkání sledoval z tribuny, "už se Znojmem to v klíčových zápasech dokázal a i teď se Spartou to dokazuje."

Do karet Slavii hrál i fakt, že to byla ona, kdo v utkání první skóroval: v přesilovce pět na tři se trefil Michal Sup. Jenže stav 0:1 nevydržel až do konce zápasu. Chybělo pouhých sedm minut a pětadvacet vteřin. Sparta tou dobou už hrála evidentně vabank, moc času jí ostatně ani nezbývalo. Všechny svoje síly proto vrhla do útoku, na Petra Fraňka se tak valil útok za útokem. Jistým varováním mohla být jedenapadesátá minuta, kdy už byl brankář Slavie překonán, ale ještě v leže a tísněn se stačil otočit a puk vytěsnit mimo branku. To tedy mohlo být varováním, ale nebylo. O dvě minuty později se prakticky sám ocitnul před brankou Slavie mladičký Jakub Šindel, první dorážku ještě Franěk zneškodnil, Šindel ale stále sledoval puk, v pádu do něj bekhendem dloubl a zavěsil puk nad bezmocně ležícím brankářem. To byl podle asistenta trenéra Slavie Jiřího Kalouse zlomový moment zápasu. "Ale takový je hokej. Sparta vsadila všechno na útok, protože, pakliže chtěla vyhrát, musela skórovat. Z té jedné akce se jim to nakonec podařilo."

Zatímco ve středu se Milan Kopecký podílel jedním gólem na vítězství Slavie, ve čtvrtek to byl právě jeho útok, kdo byl na ledě, když Sparta vyrovnala. "Při tom gólu jsme tam udělali chybu, to se stává, to je hokej," říkal trochu zklamaně po utkání, "asi jsme tolik oproti včerejšku nestříleli, Sparta si to už dneska pohlídala," hledal příčiny konečné prohry.

Co udělat v neděli jinak? Co změnit? Jak hrát na užším kluzišti v Edenu? "Uvidíme, co nám trenéři řeknou, nechme se překvapit," uzavřel Milan Kopecký.

Zdeněk Šmíd by mohl věštit budoucnost, vývoj druhého semifinálového zápasu odhadl přesně

V netradiční poloze a na brankáře v netradiční výstroji, tak sledoval třetí brankář mistrovské Slavie Zdeněk Šmíd počínání svých spoluhráčů v druhém semifinálovém zápase play off. V civilu, vysoko na tribuně, měl zápas jako na dlani a mohl tak fundovaně a s přehledem porovnávat oba semifinálové zápasy. "Já si myslím, že včera jsme to utkání zvládli podstatně lépe, než Sparta," všiml si rozdílu, "druhou i třetí třetinu jsme byli jasně lepší. A i ten brankový rozdíl byl podle mne spravedlivý. Dnes je Sparta samozřejmě v jiné pozici. Pokud ten zápas ztratí, tak bude v hodně těžké situaci, takže do toho zápasu dává hodně sil. Myslím si, že to je hodně vyrovnané utkání a bude záležet na tom, kdo bude mít v prodloužení více sil," řekl v přestávce mezi třetí třetinou a prodloužením.

Se zájmem také sledoval výkon svého kolegy, brankáře Petra Fraňka. "Já si myslím, že v play off chytá výborně, se Znojmem to dokázal v klíčových zápasech, i teď se Spartou to dokazuje. Včera jeden gól, dnes také jeden gól, takže určitě výborný výkon." Nakonec Franěk musel kapitulovat podruhé...

Bavíme se spolu za stavu jedna jedna, těsně před prodloužením. Jak to podle tebe dnes dopadne?
Já si myslím, že oba týmy toho dnes mají jak se říká plné zuby, takže může se stát nějaká chyba, špatná rozehrávka, to může rozhodnout ještě před těmi trestnými stříleními.

Jak je to nyní s tvým zraněním třísel? Už trénuješ?
Už normálně trénuji, zranění, myslím si, že už je v pořádku, takže už mohu normálně trénovat.

Patrik Martinec: Dnes mi asi nebylo souzeno dát gól

Hrál v druhém útoku s Milanem Antošem a Jakubem Klepišem, při přesilovkách pak s "Vršovickou letkou" Hruška - Beránek - Sup a jako tradičně u mnoha slibných šancí. Řeč je o střednímu útočníkovi Patriku Martincovi, který podstatnou část svého hokejového života spojil právě s pražskou Spartou. Hrál tedy jako doma, na stadionu, který důvěrně zná. "Ze začátku jsem byl nervózní," přiznal se po zápase, "ale pak to ze mne spadlo." Vypracoval si řadu šancí, řadu šancí i připravil jiným. Tu největší patrně na konci druhé třetiny, kdy nahrával Františku Kučerovi do jízdy - ten trefil pouze připravenou Břízovu náruč. Sám se také několikrát dostal na dostřel Břízovy branky, ale bez gólového efektu. "Nebylo mi dneska asi souzeno dát gól, vždycky se to před bránou nějak divně odrazilo," svěřil se.

Byl jsi dnes nějak zvlášť proti svému bývalému klubu namotivovaný?
Hraje se semifinále play off, zvláštní motivace není potřeba. Semifinále je sama o sobě velká motivace.

Co udělat v nedělním zápase jinak, aby byl vítězný?
Dát o gól více než Sparta.

Myslíš si, že rozhodujícím pro výsledek ve čtvrtečním zápase bylo to, že jste dnes přece jenom méně stříleli?
Sparta dnes hrála dobře, přitlačila nás, na druhou stranu jsme se asi zbytečně stáhli a bránili jsme to jednobrankové vedení. V závěru jsme byli až zbytečně moc pasivní.