Ztracená léta hokejových mistrů světa
Dovede si představit, že by namísto na mistrovství světa zamířila většina hráčů našeho reprezentačního týmu do vězení? Asi absurdní představa, že? Ale podobný příběh se bohužel skutečně stal - před pětapadesáti lety v březnu roku 1950. Tehdejší mistři světa, hokejisté Československa, se právě chystali na obhajobu zlatých medailí do Londýna. Politická moc jim to však překazila. Většina z těch, kteří do Londýna neodletěli, nakonec skončila ve vězení. Jedním z postižených byl i dnes šestasedmdesátiletý, tehdy jedenadvacetiletý Augustin Bubník.
"Jsou v životě člověka chvíle, kdy si uvědomí, že vyřazení ve čtvrtfinále play-off není zase takovou tragédií, jak by se mohlo na první pohled zdát."
Kapitola první - ztracené mistrovství
Spolčili se s jinými protistátními činiteli v úmyslu zničit nebo rozvrátit lidově demokratické zřízení - tak zněl rozsudek soudu. Představa, že by dnes například Jaromír Jágr strávil pět let ve vězení jen za to, že se stýkal se "západními" hokejovými funkcionáři, zní asi neuvěřitelně. Před padesáti lety to však bylo krutá realita.
Co se vlastně stalo v roce 1950? Kdo může za to, že tehdejší mistry světa, kteří měli jet obhajovat titul mistrů světa do Londýna, tehdejší nejvyšší státní činitelé nikam nepustili? Odpověď na tuto otázku není dodnes spolehlivě zodpovězena. Rozkaz o zatčení prý údajně přišel od ministra Václava Kopeckého. Prsty v tom snad měl i Tarasov, člen tehdejší sovětské státní hokejové komise. Traduje se, že o osudu československého hokeje bylo ale rozhodnuto už v roce 1949, kdy Čechoslováci ve Stockholmu vyhráli 27. mistrovství světa a 15. mistrovství Evropy. Nezodpovězených otázek je ale dodnes celá řada. Kdo vlastně stál za rozhodnutím odvolat, nebo lépe řečeno zakázat účast mistrů světa na hokejovém šampionátu v Londýně v roce 1950?
Černé pondělí
V pondělí 13. března 1950 odcházeli ze Staré Zbrojnice na Malé Straně rozrušení hokejisté. Bylo kolem třetí hodiny odpolední a právě jim bylo oznámeno, že na mistrovství světa do Londýna nepoletí. Zatímco moravští hráči Vlastimil Bubník, Miloslav Blažek, Václav Bubník a Vladimír Bouzek šli zklamaně na vlak, pražští hokejisté zamířili zapít žal do Pštrossovy ulice za Národním divadlem, tam tehdy bývala restaurace U Herclíků. Do Zlaté hospůdky, jak se restaurace tehdy jmenovala, přišli kromě moravských hráčů všichni: Josef Jirka, Gustav Bubník, Přemysl Hajný, Stanislav Konopásek, Josef Stock, Jiří Macelis a Antonín Španinger. Zprvu chyběli Václav Roziňák (ten dorazil později, neboť jeho synovi bylo právě pět týdnů), Zlatko Červený a Vladimír Kobranov, naopak nechyběl Vladimír Zábrodský, který byl mimochodem z celé skupiny jediným hráčem, který nakonec neskončil za mřížemi. Nakonec dorazili i Roziňák s Červeným, za nimi pak i Vladimír Kobranov.Bouři nevole vyvolaly zejména rozhlasové zprávy v 19 hodin, v nichž hlasatel oznámil, že československá hokejová výprava neodcestovala na mistrovství světa do Anglie proto, že rozhlasoví reportéři nedostali víza. Když se kolem 21. hodiny někteří z hokejistů chystali k odchodu, objevili se ve dveřích neznámí muži. Nikdo z hokejistů v tu chvíli ještě netušil, že těmi muži byli pracovníci Státní bezpečnosti. Rozjela se mohutná policejní akce.
Augustin Bubník pětapadesát let poté před domem, kde bývala restaurace U Herclíků.
Foto: © Michael Mareš
Kapitola druhá - ztracená léta
V pondělí 13. března 1950 se za většinou hokejových mistrů světa z let 1947 a 1949 zavřely dveře cel vyšetřovací vazby. V ten večer byli zatčeni Gustav Bubník, Stanislav Konopásek, Václav Roziňák, Josef Jirka, Jiří Macelis, Antonín Španinger, Přemysl Hajný a Josef Stock. Zatčení unikl pouze Bohumil Modrý, který jednak nebyl v reprezentaci (vzdal se jí předem) a jednak byl s rodinou na horách, a Vladimír Kobranov, kterého pracovníci Státní bezpečnosti v hospodě nenašli. Na hostinského z restaurace U Herclíků Mojmíra Ujčíka a Vladimíra Kobranova přišla řada až v úterý 14. března 1950. Mezi hokejisty, kteří byli ve dnech 13. a 14. března 1950 zatčeni, bylo deset mistrů světa, ale vlastně žádná velká ryba. Vladimír Zábrodský byl zván jen k výslechům a pro Bohumila Modrého, který ale s událostmi ve Zlaté hospůdce neměl nic společného, si tehdejší Státní bezpečnost přišla až o jedenáct dní později, krátce před Velikonocemi - 24. března roku 1950. Žalobci jej tehdy paradoxně postavili do čela protistátní skupiny.
V Bartolomějské ulici, ve věznici na Pankráci a na ministerstvu národní obrany v Dejvicích začaly první výslechy hokejových mistrů světa. V té době probíhalo a pomalu končilo mistrovství světa v Londýně, na němž hráči měli hrát, ale nehráli a nedobrovolně tak uprázdnili trůn Kanadě. Jediným, který nebyl v tomto podivném hokejovém příběhu zapleten, byl Vladimír Zábrodský. Zatímco jeho spoluhráči byli ve vězení, on jediný mohl hrát. Na čas sice opustil Prahu, ale pak se sem zase vrátil a pomohl v roce 1954 Spartě k zisku titulu mistra republiky. Nakonec v roce 1966, kdy měl začít trénovat Motorlet, emigroval do Švédska, kde žije dodnes.
Kapitola třetí - soudní proces
Soudní spis celého procesu nesl jméno: Proces s protistátní skupinou Modrý a spol. Obžaloba rozdělila hokejisty na dvě skupiny. V té první, které žalobce doktor Bureš navrhoval nižší tresty v rozmezí od pěti do deseti let byli Hajný, Macelis, Ujčík, Stock, Jirka, Španinger a Červený, ve skupině druhé, kde podle obžaloby byli hlavní viníci a inspirátoři spiknutí pak Modrý, Bubník, Konopásek, Roziňák a Kobranov. Těm obžaloba navrhovala tresty od deseti do pětadvaceti let. Při vlastním soudním přelíčení obžaloba ústy státního žalobce doktora Bureše tvrdila, že se hokejisté tím, že chtěli zůstat v zahraničí, dopustili velezrady.Celé soudní jednání bylo tajné, dokonce se o odsouzení hokejistů neobjevila ani řádka v novinách. Jako kdyby se po jedenácti mistrech světa slehla zem. Ve zdůvodňovací řeči předsedy soudu doktora Kruka mimo jiné zaznělo: Trestná činnost obviněných spočívala v tom, že inženýr Bohumil Modrý, Augustin Bubník, Vladimír Kobranov, Josef Jirka, Václav Roziňák a Stanislav Konopásek od podzimu 1948 až do svého zatčení v Praze a cizině se navzájem spolčili navzájem a s jinými protistátními činiteli v úmyslu zničit nebo rozvrátit lidově demokratické zřízení hospodářskou a společenskou soustavu republiky a vešli za tím účelem ve styk s cizími činiteli.
Dne 13. března 1950 v hostinci U Herclíků v Praze Augustin Bubník, Václav Roziňák, Stanislav Konopásek, Jiří Macelis a Zlatko Červený veřejně pobuřovali proti republice, jejímu lidově demokratickému zřízení, společenské a hospodářské soustavě, Přemysl Hajný, Antonín Španinger, Jozef Stock a Mojmír Ujčík z hrubé nedbalosti umožňovali šíření pobuřujícího projevu. Augustin Bubník, Václav Roziňák a Zlatko Červený veřejně hanobili člena vlády pro výkon jeho pravomoci a veřejně popuzovali k nepřátelským činům proti skupině obyvatel proto, že jsou stoupenci lidově demokratického zřízení. Zlatko Červený před více lidmi ublížil na cti prezidentu republiky a zprotivil se orgánu SNB při výkonu služby skutečným násilným vztažením ruky v úmyslu zmařit jeho služební úkon, přičemž byl orgán SNB lehce zraněn. Obžaloba byla postavena na myšlence, že hokejisté chtějí zůstat v zahraničí, ale přitom nikdy tam nezůstali, pokaždé se vrátili do Československa. Hokejisté tak byli odsouzeni za něco, co nespáchali, tedy za řeči, kterých vedli bezpočet, na dlouhá léta byli nespravedlivě zbaveni svobody. Soud totiž postupoval podle svého výkladu zákonů.
Soud byl zahájen 6. října 1950, o den později byl vynesen rozsudek: …jménem republiky se odsuzují k trestu odnětí svobody: inženýr Bohumil Modrý v trvání 15 let, Augustin Bubník v trvání 14 let, Stanislav Konopásek v trvání 12 let, Vladimír Kobranov v trvání 10 let, Václav Roziňák v trvání 10 let, Josef Jirka v trvání 6 let, Zlatko Červený v trvání 3 let, Jiří Macelis v trvání 2 let, Přemysl Hajný v trvání jednoho roku, Antonín Španinger a Josef Stock v trvání 8 měsíců. Dále pak Mojmír Ujčík v trvání 3 let.
Kromě toho byli odsouzeni k peněžitým trestům až ve výši 20 000 Kč a mnohým byl konfiskován majetek. Soud si vykládal věci podle svého, jiný výklad prostě neuznával…
Kapitola čtvrtá - resumé
Odsouzení hokejisté byli postupně propouštěni z vězení. Těch šest, kterým bývalý Státní soud vyměřil tresty od šesti do patnácti let, se dočkali až v roce 1955. Nikdy v životě ale nedostali rozsudky. Jisté satisfakce se dočkali až v roce 1968, kdy byl rozsudek z roku 1950 zrušen.
Chronologie celého případu
12.března 1950, neděle, do sídla československé hokejové sekce dorazila žádost LIGH na okamžité zaslání pohárů mistrů světa a Evropy, který v roce 1949 vybojovali českoslovenští hokejisté
13.března 1950, pondělí večer byli zatčeni Gustav Bubník, Stanislav Konopásek, Václav Roziňák, Josef Jirka, Jiří Macelis, Antonín Španinger, Přemysl Hajný a Josef Stock. Ve Zlaté hospůdce nebyl Bohumil Modrý, který se jednak už předtím vzdal reprezentace a jednak byl s rodinou na horách.
14.března 1950, úterý, Mojmíra Ujčíka sebrala Státní bezpečnost v úterý 14. března 1950 dopoledne, ve stejný den se naplnil také osud Vladimíra Kobranova.
24.března 1950, zatčen inženýr Bohumil Modrý
6.října 1950 zahájen soud s hokejisty, celkem jedenáct hokejistů bylo odsouzeno celkem k 77 letům a 8 měsícům odnětí svobody
7.října 1950 vynesen rozsudek - přesně ve dvacet hodin večer začal JUDr. Kruk číst rozsudek…
říjen 1950 - převoz do trestnice v Plzni na Borech. Automobil s kulometem před nimi, automobil s kulometem za nimi, vedeni po dvou, svázáni vždy řetězy. Modrý: "Tak tohle je asi náš poslední společný zájezd." Duch party, která spolu snášela jak dobré tak i zlé, najedenou pomáhal překonávat nejhorší chvíle jejich života. Tři měsíce je zde drželi v samovazbě, v přísné izolaci. Zašlapat lidskou identitu, rozbít jakýkoliv zbytek pocitu lidskosti - takové byly tehdy cíle a snaha jejich věznitelů. Ve věznici v Plzni na Borech byli až do léta roku 1951, kdy začal jejich transport do uranových dolů v Jáchymově.
22.prosince 1950 - před Nejvyšší soudem v Praze na Pankráci se konalo odvolací řízení, soud však i ve druhé instanci potvrdil rozsudky v plné výši. Z Plzně do Prahy a zpět byli hráči přepravováni vlakem. Paradoxně do vlaku nastupovali a vystupovali v Praze na hlavním nádraží, přímo z vládního salonku, kde byli v roce 1949 vítáni coby mistři světa jako národní hrdinové…
1950, 1951 - Československo se mistrovství světa nezúčastnilo…
27.října 1953 napsal Bohumil Modrý dopis prezidentu Antonínu Zápotockému, ale ten zůstal bez odezvy. Modrý, Kobranov, Konopásek, Roziňák, Jirka a Bubník, ti stále ještě byli v jáchymovském pekle nebo v jiných trestnicích a zůstali tam po celý zbytek roku 1953, celý rok 1954 a teprve až v zimě roku 1955 byli postupně propouštěni z vězení domů.
Též čtěte: Augustin Bubník - hokejová legenda
