Tenhle guláš platím já, směje se Tomáš Micka

P r a h a – Ještě na jaře válel první ligu za Ústí, teď už je kmenovým hráčem pražské Slavie. Řeč je o útočníkovi Tomáši Mickovi, který v úterý večer nastoupil již podruhé v této sezoně proti svým bývalým spoluhráčům. Když se vyhraje, tak se většinou v šatně Slavie podává gulášek. Tentokrát jej „servíroval“ právě Tomáš Micka. „Jsem rád, že mohu kluky pohostit,“ vyprávěl spokojeně po zápase.

Tomáši, vy jste přišel před sezonou do Slavie z Ústí. Takovéto zápasy proti svým bývalým klubům bývají hodně vyhecované, cítil jste to také tak?
Určitě, všichni jsme vyhecovaní na každý zápas, každé utkání chceme vyhrát a jdeme za svým cílem. Když se vyhraje, tak se většinou podává gulášek. Jsem rád, že tentokrát mohu kluky pohostit já.

Ten gulášek je onou vámi speciálně vypsanou prémií?
Přesně tak, to mají za vítězství. Gulášek bude tradičně od Supů, ten je nejlepší.

V Ústí jste odehrál hodně zápasů, takže můžete posoudit, jak těžké to hosté v Sazka Areně měli...
Všichni soupeři to tady mají těžké, protože je zde úzké hřiště a my hrajeme takový fyzicky hodně náročný hokej. Navíc se nám teď daří a dost nám to tam padá. A také nesmím zapomenout na Ádu (Svobodu), který toho hodně pochytá...

...například na konci první třetiny, kdy soupeř hrál dlouhou přesilovku pět na tři...
Určitě, tam kdybychom dostali gól, tak se to mohlo vyvíjet úplně jinak. Ale jak říkám, Áda nás teď drží, má fazónu, obránci i celé pětky mu dost pomáhají. Je to perfektní, když mužstvo šlape.

Znáte určitě většinu kluků z Ústí, jak se vám proti nim hrálo?
Na ledě se na to nebere ohled, ale před nebo po zápase se s nimi pozdravím. Prohodíme pár slov, ale to je všechno.

Když jste v rámci druhého kola hráli v Ústí, tak jste dával branku, dokonce branku vítěznou. Nechtěl jste něco podobného zopakovat i v dnešním zápase?
Jasně, chtěl jsem dát gól, tak jako každý zápas, ale mnohem důležitější je, že to tam padá jiným, hlavně že se vyhrává...

Jestli se nepletu, tak nejblíže ke vstřelení gólu jste byl sedm minut před koncem zápasu, kdy jste se ocitl v dobré pozici v mezikruží...
Přesně tak, měl jsem to asi střílet z první... Já jsem si to ale zpracoval, chtěl jsem rychle vystřelit, ale puk mi přeskočil hokejku a pak mi do toho skočil, myslím, Martinec a ta šance už byla passé.

Do zápasu jste šli určitě jako favorit, hráli jste proti desátému týmu tabulky, navíc vaši pronásledovatelé, dá-li se to tak říct, hráli venku. Takže, kdybyste v zápase vyhráli, mohli jste jim více odskočit. Přemýšleli jste o tom?
Tak takhle jsme se na to vůbec nekoukali. Víme, že Ústí je nepříjemný soupeř. Oni také hrají fyzický hokej, což ostatně bylo vidět i na počtu vyloučených, ale my jsme si šli za svým cílem, chtěli jsme vyhrát a to se povedlo.

Lze říct, že utkání bylo z kategorie povinných vítězství?
Nevím, možná papírově to tak bylo, ale soutěž je hodně vyrovnaná a navíc se o výsledku rozhoduje na ledě a ne na papíru.

Vloni jste Ústí pomohl při postupu do extraligy, stejně tak jako Milan Antoš. Stačili jste se během zápasu potkat, něco si říct?
Myslím, že ne, snad párkrát..., ale já se vůbec nekoukám, s kým se na ledě potkávám, s kým se srážím, fakt nevím...

Cítil jste, že to bylo více vyhecované? Že se občas zajiskřilo?
Asi ano, některé pasáže byly přiostřené, ale zvládli jsme to. Ustáli jsme to a vyhráli.

Tomáš Micka je v Ústí oblíben, fanoušci za ním dorazili i do Sazka Areny.

Foto Michael Mareš