Vitali Taskinen: Tichá jistota

Do hokejového prostředí jako by se ani nehodil. Působí skromným a nenápadným dojmem, v kabině toho většinou moc nenapovídá. Kvůli mluvení ale Vitali Taskinen do Slavie nepřišel, úkol finského gólmana je jiný. Krýt záda prvnímu brankáři Svobodovi a být připraven za něj kdykoliv zaskočit, taková je role mladého brankáře. A ten ji plní opravdu svědomitě. Vždy, když dostal šanci, tak nikdy nezklamal.

Taskinen přišel do Prahy před začátkem loňské sezony, tehdy mu bylo čerstvých devatenáct. Moc ostrých zápasů za sebou neměl. Ve Finsku nastupoval za tým KalPa Kuopio, kde hrál pravidelně za juniorský tým, ovšem v prvním mužstvu šanci prakticky nedostal. Ve zlém ale na své první angažmá nevzpomíná. ,,Bylo to v pohodě. Dostal jsem se do A-týmu juniorů, poté nastaly problémy s manažerem, tak jsem odešel,“ říká Vitali v klidu. A jak se vlastně v Česku naprosto neznámý mladík ocitl ve Slavii? Za vším stojí kontakty hlavního bosse červenobílých. ,,Můj agent se dobře zná s trenérem Růžičkou. O Slavii mi řekl, že je to jeden z nejlepších týmů extraligy, že to pro mě bude obrovská zkušenost,“ vzpomíná Vitali, jak ho o týmu z Prahy informoval jeho hráčský zástupce.

Do hotového brankáře mu ale pochopitelně ještě něco chybělo, a tak dostal čas na aklimatizování. Pro sbírání zkušeností byl poslán na hostování do Benešova a Kobry Praha, kde sehrál sedm, respektive sedmnáct zápasů. Díky hrůzostrašnému vstupu Slavie do soutěže však brzy přišla jeho premiéra v extralize. ,,Můj první zápas? Říjen. Dvanáctého myslím, proti Kladnu.“ Svou premiéru si sympatický Fin pamatuje docela dobře. Soupeře i měsíc trefil přesně, zápas se však hrál o čtyři dny dříve. Pražané v něm sice sérii špatných výsledků neodvrátili a prohráli 2:1, neznámý zelenáč v brance hostí byl ale jejich nejlepším hráčem! ,,Na to utkání si vzpomínám, celý den jsem byl pořádně nervózní“, vzpomíná s úsměvem.

Po příchodu zkušeného Adama Svobody dostávala Taskinenova role postupně nový rozměr. Stal se dvojkou týmu s tím, že se má od protřelého brankáře co nejvíce naučit. Vitali je za to vděčný. ,,S Adamem vycházíme dobře, je to výborný kamarád.“ Problémy nemá nekonfliktní Fin s nikým, občas však může nastat problém v komunikaci. Česky sice rozumí velmi dobře, s mluvením je to ale horší. Navíc z něj už na první pohled žádný velký bavič kabiny nebude. ,,Umím anglicky a rusky, s hráči se domluvím,“ brání se.

V akci ho fanoušci mohli vidět už i v této sezoně, když v Plzni nahradil zraněného Svobodu, jenž laboroval s roztrženým prstem. Mladík si od trenérů vysloužil jen slova chvály, byť šťastným koncem pro Pražany utkání neskončilo ani tentokrát. Pro Taskinena však šlo o další cennou zkušenost, navíc může porovnávat rozdíl mezi českou a finskou nejvyšší soutěží. ,,Ve Finsku se hraje rychlejší hokej, více se střílí. Tady se hraje chytřeji, je to více o nahrávkách,“ přemítá.

A jaké má vlastně plány do budoucna? Zůstane v Praze, či se vrátí domů? ,,Rodina a přátelé mi moc chybí, ovšem Praha je krásné město a zvykl jsem si tu. Jestli tady zůstanu ještě nevím, nepřemýšlel jsem o tom.“ Hokejové cíle má však srovnané dobře. ,,Chci se dostat nejvýše, co budu moci. Každý hráč by se jednou rád dostal do NHL,“ zasní se. Rád by tak šel ve stopách krajanů, které obdivuje. ,,Antero Nittimaki, Kari Lehtonen nebo Mikka Kiprusoff, všichni to jsou nesmírně kvalitní gólmani, říká uznale. Kdo ví, třeba až na sebe zase jednou narazí česká a finská reprezentace, v bráně týmu Suomi nebude nikdo z této ostřílené trojice, ale kdysi mladý a nezkušený Vitali Taskinen. Nakročeno k tomu má dobře.