Štěstí přeje připraveným, říká střelec vítězného gólu

P a r d u b i c e - Nejatraktivnější, nejzajímavější a jiná nej mívají obvykle zápasy Pardubic a Slavie. Nejinak tomu bylo i v úterní předehrávce 20. kola v Pardubicích. Slavia sice do Pardubic přijela bez své opory Jaroslava Bednáře, ale i tak předvedla téměř bezchybný taktický výkon se šťastným koncem pro hostující tým. Radoval se i střelec vítězného gólu Michal Vondrka. „Myslím si, že tím gólem se ten zápas definitivně zlomil na naší stranu,“ kvitoval šťastný střelec.

Michale, do zápasu jste nastoupili, jako by jste ani neměli co ztratit. Naopak soupeř hrál nervózně, v křeči. Cítili jste to také tak?
My jsme se spíše soustředili na náš výkon. Myslím si, že první třetinu jsme sehráli výborně. Co jsme si řekli, to jsme splnili, levá křídla se vracela dozadu a vlastně jsme je k ničemu nepustili.

Přesto i tak Pardubice nějaké šance měly, ale na vaší straně stálo i štěstí…
Samozřejmě, to k hokeji patří, jak se říká, štěstí přeje připraveným, takže…

Takže jste připraveni byli…?
Asi jo (úsměv), určitě jsme ale tu první třetinu hráli lépe než druhou, kterou jsme začali poněkud vlažněji a tím pádem se oni dostávali víc do šancí. Poslední třetinu jsme v podstatě dobojovali, protože jsme hráli bez dvou pravých křídel, takže v podstatě se to neustále točilo. Tam se to pořád nějak kombinovalo, jednou hrál Hrouda (Hruška) na dvě lajny, Dudlík (Duda) tam hrál na dvě lajny, já jsem tam občas chodil ob střídání, prostě se to tam točilo.

Vraťme se ještě k první třetině, která byla herně z vaší strany asi nejpovedenější. Hrálo se svižně, důrazně, čistě, alespoň soudě podle toho, že se až do devatenácté minuty nevylučovalo. Ale pak přišlo možná i diskutabilní vyloučení Jiřího Vašíčka, kdy rozhodčí necelé dvě minuty před koncem první třetiny vás poslal do čtyř. Jasná nevýhoda se ale změnila ve výhodu…
Od začátku sezony ta oslabení hrajeme opravdu dobře, dali jsme už v nich hodně gólů, takže nám to svědčí. S beky jsme se domluvili, že když je trochu víc času, aby to nevyhazovali, takže Koláč (Kolařík) se podíval a dal to tam perfektně Červusovi (Červenkovi) a ten jel ze strany na Lašáka skoro sám. Prostě se nám teď daří.

Gól do šatny určitě každé mužstvo, které ten gól dá a navíc při oslabení, povzbudí. Možná to mohl být i zlomový moment zápasu. Pak ale přišla dvojnásobná přesilovka domácích a vyrovnání. O šest minut později jste ale opět vedli, tentokrát vaší zásluhou. I když šanci měl už před vámi Jiří Doležal, který ale trefil pouze tyč. To už nehrál Tomáš Micka a točili jste sestavou…
Přesně tak, jednou jsem hrál levé křídlo, podruhé pravé. Napravo jsem hrál asi tři střídání po sobě, kdy nás dal Růža (trenér Růžička) dohromady s Romanem (Červenkou( a Jirkou Doležalem. Roman tam už výborně vyhrál to první buly, já jsem sjížděl k bráně a Jirka Doležal dal tyčku a my jsme to tam s Romanem ještě doráželi. Pak bylo přerušení, znova buly, zase Červus vhazování vyhrál, Ďolík (Doležal) to vystřelil, odražený puk se dostal až ke mně do mezikruží a já jsem to švihem zavěsil.

Stačil jste zamířit?
Chtěl jsem to dát nad lapačku nahoru a naštěstí to tam spadlo. Byl to dobrý pocit, navíc ten gól padnul v ten pravý čas. Ale hlavně že jsme vyhráli.

Pak přišla poslední minuta, kdy domácí sáhli k power play a ono Tomicovo vyhození na Davida Hrušku, který ale k prázdné brance Pardubic nijak zvlášť nespěchal…
Protože on mu ten puk skákal, on sám říkal, že si zkušeně počkal… (úsměv)

Byl zápas s Pardubicemi podle vás nějak zvlášť vyhecovaný?
Ani ne, ty zápasy jsou tvrdé všechny. Možná, že mezi lidmi a mezi diváky, nebo mezi novináři se o tom tak mluví, ale bylo to utkání jaké kterékoliv jiné, i když zápasy s Pardubicemi jsou vždycky atraktivní, ať už oba týmy hrají na špici tabulky, nebo jako teď, kdy Pardubice jsou jedenáctí a my první. Určitě to bylo pohledné utkání, které se muselo divákům líbit. I když ze začátku bylo hodně zakázaných uvolnění, až jsem si říkal, že to budeme hrát pět hodin, ale nakonec se hrálo ve velmi slušném tempu.