Alinč oslavil čtyřicáté narozeniny. O konci kariéry zatím nepřemýšlí

V mladém slávistickém kádru se najde hodně hráčů, kterým by mohl dělat tátu, přesto se i ve svých čtyřiceti letech stále udržuje v dobré formě. Veterána Jana Alinče sice v závěru loňské sezóny přibrzdila nepříjemná zlomenina žebra, teď je ale plný odhodlání porvat se v té další o úspěch v červenobílém dresu. „Chci hrát hokej co nejdéle to půjde. Skončím, až poznám, že už na to nemám,“ tvrdí zkušený útočník.

Blahopřejeme k narozeninám, stal jste se čerstvým čtyřicátníkem, jak se cítíte?
Cítím se dobře, v podstatě pořád stejně, nic se nezměnilo. Hlavně se teď těším, až začnu po zranění pořádně trénovat. Nebylo to pro mě nic lehkého, bylo to celkem vážné zranění a ještě mě to pořád bolí. Takže doufám, že se to všechno srovná a bude to co nejdřív v pohodě.

Cítíte, že v tomhle věku probíhá rekonvalescence delší dobu, než dřív?
Já si myslím, že ani ne, roztříštěné žebro má nějakou dobu léčení, a to je pořád stejné, ať vám je kolik chce. Možná se to o nějaký ten den může prodloužit, ale myslím si, že věk v tom nehraje zase tolik roli.

Chystáte se tedy vydržet u hokeje ještě dlouho? Médii nedávno probleskla zpráva, že Hašek chystá ve 47 letech návrat do NHL, to má před vámi ještě nějaký ten rok náskok…
Jestli ho někdo chce a jestli se na to cítí, tak proč by neměl hrát. I já bych chtěl hrát hokej do té doby, dokud to půjde. Pokud budu zdravý a budu se cítit dobře, tak skončím až v té chvíli, kdy poznám, že na to nebudu mít. Ale zatím se tak necítím, takže se budu snažit hrát co nejdéle.

Už se těšíte na nadcházející sezónu?
Těším se hodně. Závěr první ligy pro mě nedopadl bohužel moc dobře a štve mě, že jsem nemohl klukům v rozhodujících momentech pomoci. Myslím si, že jsme hráli dobře a měli jsme na to, abychom přes Chomutov přešli, ale bohužel to dopadlo špatně. O to víc se teď těším, až zas půjdu na led, až budu hrát hokej. Samozřejmě je tu ještě letní příprava, ale na tu se nikdy nikdo moc netěší (usmívá se).