Příští rok vyhrajeme titul zpátky, slibuje reprezentantka Aneta Tejralová

Dlouhých šest let strávil ženský tým pražské Slavie na hokejovém trůnu české ligy. Až letos v březnu jeho nadvláda skončila, když ve finále nestačil na soupeřky z Karviné. Slávistky tak v sezóně 2013/14 čeká velká výzva v podobě cesty zpět na výsluní.

Ale není to jediná meta, která před hokejistkami stojí. Hráčky z červenobílého dresu pomáhají táhnout reprezentační výběr, jenž loni na jeden rok nakoukl mezi světovou elitu, ale hned se poroučel zpátky. Český národní tým se o návrat mezi smetánku pokusí v dubnu 2014 na domácím mistrovství světa Divize I v Přerově.

Nový ročník zahájil přípravným kempem ve Znojmě, kde se třikrát utkal s Ruskem. Přestože mu byl vyrovnaným soupeřem, s výsledky 2:3, 1:2 a 1:6 ani jednou na vítězství nedosáhl. O poslední z celkových čtyř branek reprezentace se postarala slávistická obránkyně Aneta Tejralová, kapitánka národního týmu do 18 let a jedna z hráček silného ročníku 1996.

Ve třech zápasech jste s Ruskami třikrát prohrály, ale držely jste s nimi krok. Jaký máš z vašich výkonů pocit?
Myslím, že první dva zápasy byly dobré. Sice nemáme za tuhle sezónu moc nabrusleno, ale šly jsme do toho dobře a myslím, že se nemáme vůbec za co stydět. Ve třetím zápase ale byly Rusky lepší, dostaly jsme zbytečné góly z dorážek, a to nám podlomilo nohy.

Rozdíl mezi vámi byl znát v efektivitě. Když už jste se objevily v šanci, střela šla často doprostřed brány, kdežto Rusky dokázaly vždy dobře zakončit.
Je to tak. Ony to všechno mají natrénované, my máme slabé ruce a ani na tréninku nedáváme góly. Když pak v zápase ze třiceti střel dáme jeden gól, je jasné, že nemůžeme vyhrát.

Mělo v tomhle ohledu vliv, že jste teprve na začátku sezóny?
Asi ano, musíme se postupně zlepšovat. Rusky jsou na ledě někdy od prvního července a mají dost natrénováno. Ale jak říkám, nemáme se za co stydět. Dvakrát jsme prohrály o gól a pak už na nás asi padla únava.

Gólová radost v prvním utkání s Ruskem

Rusky jsou momentálně nejlepším týmem Evropy, na loňském mistrovství vybojovaly bronz. Bylo ale vidět, že rozdíl mezi vámi rozhodně není velký.
Určitě ne! Vždycky s nimi hrajeme dobré zápasy, i na mistrovství jsme prohrály o dva góly, a to jsme zase inkasovaly zbytečné branky. Hrajeme s nimi vyrovnaně, máme dobrá oslabení. Rusky jsou silné, ale na kempu ve Znojmě jim chybělo plno hráček z Tornada, a to si myslím, že bylo znát. Měly jsme aspoň jednou vyhrát.

Vloni jste si poprvé v historii zahrály mezi elitou, bohužel vás čekal sestup zpět do divize. Bude pro vás v cestě za návratem domácí prostředí motivací navíc?
Jasně. Musíme makat, abychom na mistrovství neudělaly ostudu. Chceme se vrátit zpátky do elitky.

U kormidla reprezentace vystřídal Karla Manharta, vašeho trenéra ze Slavie, jeho dosavadní asistent Jiří Vozák. Změnilo se tím pro vás něco?
To ne, pořád máme stejné pokyny. Pan Manhart s námi také hodně komunikuje, hodně do toho zasahuje. Víceméně se nic nezměnilo.

Velká výzva vás, a osobně i tebe, čeká také v kategorii do 18 let, kde si brousíte zuby na bronzové medaile...
Určitě, ročník 96 máme silný. Ve skupině na mistrovství máme Japonky, od kterých nevíme, co čekat, naposledy jsme s nimi hrály před třemi lety. Potom je tam Kanada, se kterou jsme ještě nikdy nehrály, a Finsko. Musíme být ve skupině do druhého místa a ve čtvrtfinále jít třeba na Rusky. Ty převálcujeme a jedeme na bronz! (směje se)

Ve Slavii sedmička, v „repre“ dvojka

Teď ke Slavii... Po šesti letech jste poprvé nevyhrály domácí ligu. Je to pro tebe překvapení, nebo se Karviná opravdu dostala na vaši úroveň?
To je těžká otázka... My jsme ale celou sezónu trénovaly v šesti lidech, a to je pak těžké. Na zápasy přijede pět holek, hrajeme třeba v deseti. Ve finále na nás pak strašně padla únava. Karviná má čtyři lajny, zato my jsme už byly hodně unavené a nezvládaly jsme to.

V Lize mistryň ale určitě budete Karviné fandit, aby Česko reprezentovala co nejlépe...
(směje se) No, možná ano. Přejeme jim, aby tam za Česko udělaly co nejlepší výsledek. My jim to zase vrátíme v lize a vyhrajeme titul zpátky.

Ty osobně ses v posledních dvou ročnících ankety o nejlepší hokejistku sezóny umístila na druhé příčce. Jak velká to je pro tebe v šestnácti letech čest?
Takhle to neberu. Prostě chci hrát co nejlepší hokej a je jedno, kdo je na prvním místě, kdo na šestém a tak. Je to pocta, ale určitě to neberu tak, že bych byla druhá nejlepší v Česku.

Určitě je to ale jedno ze znamení, že český ženský hokej má hodně silnou nastupující generaci a trenéři se na vás budou spoléhat víc a víc.
Z výběru, který byl teď ve Znojmě, je nás z kádru osmnáctky devět. I v áčku budou trenéři určitě chtít, abychom my mladé hrály co nejvíc.