Bednář v nájezdech zlomil neúspěšnou sérii. Dál bojovat, velí

Devět zápasů. Tak dlouho čekala Slavia na vítězství. Nelichotivou sérii konečně utnula až po střetnutí s Vítkovicemi. V něm sešívání pokaždé vedli, a sahali tak po třech bodech. „Já rád zůstávám při zemi, a proto mě uspokojí zisk dvou bodů,“ říkal po utkání Jaroslav Bednář. Právě slávistický kapitán jako jediný proměnil svůj nájezd, čímž šňůru slávistických nezdarů definitně ukončil a vybojoval svému týmu navíc tolik důležitý bod.

Nájezdová loterie v tomto případě nechala vyniknout pouze jediného střelce. Z pokusů hostujících hokejistů neskočil v brance ani jeden. Furcha nepřekonal Káňa, Svoboda ani Svačina. Po nezdaru Tomáše Vlasáka si puk do středového kruhu nechal postavit slávistický kapitán. Bednář uspěl střelou nad lapačku a v O2 areně mohla po šesti týdnech propuknout vítězná euforie.

Zakončení toho rozhodujícího nájezdu vypadalo z tribuny hodně jednoduše… Jak se to vyvíjelo z vašeho pohledu?
Viděl jsem tam mezeru. Nahoru jsem to dávat nechtěl, jelikož se dalo čekat, že by to ten kluk chytil lapačkou, a tak jsem to zkusil pod ni. Toto zakončení mám rád, takhle to trénuji. Bylo to sice z velké dálky, ale se štěstím to tam propadlo. Na druhou stranu z mé strany to byla snad jediná střela na branku. Před tím jsem trefil jen Kubu Sklenáře v přesilovce.

Jaroslav Bednář svým nájezdem rozhodl duel s Vítkovicemi.

Série porážek je tedy pryč. Jak se to povedlo zlomit?
Není to o tom, že se nám to teď povedlo zlomit. V tuto chvíli jde o to, abychom každý další zápas odstartovali tak, jak jsme začali ten s Vítkovicemi. Sice jsme se v úvodu se nechali dvakrát zbytečně vyloučit, ale utkání jako celek jsme konečně odmakali. I přesto bylo na naší hře vidět, že nás stále svírá taková křeč, jelikož se na každou šanci opravdu hodně nadřeme.

Zrovna ty dva fauly povedený úvod opět trochu pokazily…
To je právě to, co nás svazuje. Máme nejvíce vylučované mužstvo v celé extralize, těch oslabení je opravdu hodně. Bere nám to spoustu sil, navíc ta zkušenější mužstva nějakou tu početní převahu využijí. Jelikož máme problémy s ofenzivou a se střílením gólů, tak se to pak jen těžko dotahuje. Je třeba bruslit, protože když nebruslíme, děláme právě ty fauly.

Vítkovice váš náskok dokázaly pokaždé dotáhnout. Jak moc vás to psychicky sráželo?
Jednou jsme si tam sami dali takový nešťastný gól, což soupeře zvedlo. Když pak hosté vyrovnali napotřetí, vytvořili si poměrně velký tlak. My jsme to ale ubránili a ubojovali v nájezdech. V naší situaci se úplně nemůžeme ohlížet na to, jak se zápas vyvíjel. Hlavní je, že máme dva body. Je třeba si z toho vzít především ta pozitiva.

Potřebovali jste ke zlomení té šňůry právě takové utkání, které bylo zapotřebí urvat tou bojovností?
Právě o tu bojovnost jde, ta je dnes klíčem k úspěchu. Jinak jsme totiž pod dost velkou dekou. Nemůžeme se tedy dívat na to, jaký má kdo před námi náskok. Musíme dál bojovat od střídání ke střídání. A hlavně se vyvarovat těch zbytečných faulů a vydržet hrát celých šedesát minut. To je jediné, co nás dovede k úspěchu.

Nemrzí vás skoro, že jste nezískali tři body? Vítkovice v utkání ani jednou nevedly.
Já rád zůstávám při zemi, a proto mě uspokojí zisk dvou bodů. Ta série bez bodů byla hrozně dlouhá, takže musíme být skromnější.

Projevila se už nějak práce nového trenéra?
Ta se ukáže až v budoucnu. V tomto ohledu je před námi ještě spousta práce a také celá řada změn. Uvidíme, jak se nám bude dařit v průběhu ledna, kdy má šňůru asi třinácti zápasů. Pak se to teprve projeví.