Galapředstavení obránců korunoval Kolařík

Do slavnostního hávu se oblékl ve středeční večer celý Eden, na zaplněném vršovickém stadionku se poprvé hrálo finále extraligy. Třetí duel finálové série mezi Slavií a Pardubicemi přinesl divokou přestřelku, v prodloužení se nakonec skóre definitivně převážilo na stranu slávistů. O šest branek z devíti se postarali obránci, báječnou formu potvrdil Jan Hejda, autor dvou branek v utkání a zatím nejproduktivnější hráč finále. Šťastným střelcem rozhodujícího gólu na 5:4 byl v prodloužení Pavel Kolařík a poslal tak Slavii do vedení 2:1 na zápasy. Nebyli však vidět jen muži ze zadních řad, jako tradičně byl plný led Radka Dudy.
V reportáži naleznete i podrobné statistiky, nákresy gólových situací a fotografie z utkání.

Nečekanou gólovou nadílku mohli diváci sledovat ve třetím finále. V Edenu padlo neuvěřitelných devět branek, což podle zvyklostí ze základní části a především ze semifinále se Spartou nepředpokládal asi nikdo. “Je to pravda, na finále padlo hodně gólů. Nevím, asi obrany nepracovaly tak jak měly. Ale zas to bylo dobré pro diváky,“ hodnotil duel útočník Radek Duda. Těsný výsledek však rozhodně nepřekvapil, podle očekávání to byl boj až do úplného konce a drama hodné finále. “Určitě jsem si říkal, že to bude tak jak to nakonec skončilo. Možná gólů bylo až dost, ale počítal jsem s tím, že to nebude rozdílem více branek,“ nepletl se jeden z hrdinů večera Jan Hejda. Jeho kolega z obrany viděl za velkým množstvím branek chyby v obraně. “Ty góly nebyly nějak krásné, já bych řekl, že tak tři góly jsme dostali po chybách. Roman tam toho asi také u některých gólů moc neviděl,“ nechal se slyšet Pavel Kolařík. Oba soupeři toho mají za poslední týdny hodně za sebou, zápasy v play-off stojí spoustu sil a není divu, že se začíná trošku už hromadit únava. “Je to možné, únava tam může hrát roli. Starty k protihráčům už nejsou tak rychlé a potom se to už nestíhá,“ myslí si Kolařík. Slávisté vedli po dvou třetinách 3:2, do konce normální hrací doby ztratili těsné vedení v závěru dvakrát. Inkasované góly z kategorie zbytečných trenéry určitě nepotěšily. “Trenéři nás burcovali, abychom se vyvarovali zbytečných chyb. My jsme šli špatně střídat, z toho jsme dostali druhý gól. Pak jsme si nepohlídali hráče z trestné, který nám ujel,“ vracel se k nepovedeným momentům ze strany Slavie Radek Duda, mrzel především gól Dubna na 4:4. Menší kluziště v Edenu však podle slávistického útočníka další střelecké hody neslibuje. “Tenhle zápas bude spíše výjimkou. Dál co bude, tak podle mě padnou dva tři góly. Hřiště je malé, nedá se moc hrát na krásu.“

V utkání zaujali skvělou produktivitou obránci – celkem se postarali o šest z devíti gólů, na straně Slavie o čtyři z pěti. Čím si vysvětlit jejich útočnou aktivitu? “Jsou prostě dobrý, asi jsou lepší než my útočníci. Ale je to dobře, že to padá aspoň od nich,“ bral to s úsměvem Radek Duda. Podle kanonýra finále Jana Hejdy za to může styl hry. “Dost se brání, ve finále se musí hlavně dobře bránit a spoléhat se na to, že vyjdou přesilovky. Možná tím se pro nás obránce otvírá prostor zezadu.“ Právě vysoký zadák s pětatřicítkou na zádech je překvapivou hvězdou finále. Ve druhém utkání v Pardubicích byl u všech čtyřech gólů Slavie a k vítězství přispěl gólem a 3 asistencemi, v Edenu pokořil Adama Svobodu dvakrát. V současné době vévodí produktivitě obránců v play-off. Nabízí se tak otázka jako reprezentační či životní forma? “No doufám, že celoživotní :-). Spíš jsem rád, že nejsem z formy. Snažím se hrát tak jak celou sezónu,“ vyjadřuje se skromně o svých vynikajících výkonech Jan Hejda. Pro svého spoluhráče nachází Radek Duda jen slova chvály. “Má parádní fazónu a jsme určitě rádi, že se Honzovi takhle daří a může nám pomoct. Ale vyzvedl bych všechny obránce, protože hrají fakt dobře. Nezbývá než si přát, aby zůstali zdraví a vydrželo jim to.“ Zranění však do zadních řad Slavie už výrazně zasáhlo – do konce sezóny je mimo hru nejzkušenější bek František Kučera. Jeho absence měla znamenat velkou ztrátu, zatím to však na výkonech sešívané obrany moc znát není. “Oslabení to určitě je, ale snad se bez něj také obejdeme,“ doufá Jan Hejda.

První trefu si přichystal Jan Hejda na začátek druhé třetiny, kdy zůstal před Svobodou zcela osamocen a nadvakrát dokázal puk dopravit do pardubické sítě. To, že se ocitnul na místě v bezprostřední blízkosti branky, určitě nebylo náhodné. Dalo by se říci, že střílel ze své parkety. “Já jsem právě zvyklý tam dorážet z přesilovek, i když letos jsem z toho moc gólů nedal. Zato loni jsem dal z těch devíti branek asi sedm z dorážky. Vždycky se tam nějak zorientuju a chce to hlavně neuspěchat.“

Další jeho chvíle přišla ve třetím dějství po vyrovnání Pišteka na 3:3. Bravurnou akcí, kdy projel podél pravého mantinelu kolem zkoprnělé pardubické obrany a zavěsil puk pod víko, dostal své barvy opět do vedení. Hokejová paráda musela potěšit kdejakého fajnšmekra, na obránce to bylo provedeno skutečně suverénním způsobem. Jan Hejda po zápase také prozradil, kde čerpal pro svou akci inspiraci. “Já jsem to trošku odkoukal od Jardy Bednáře (odchovanec Slavie, hrál také za Plzeň a Spartu – pozn. aut.), když ještě hrával tady v Čechách. Přijel vždycky za modrou, otočil se do jízdy pozadu a hledal nahrávku. Já si pamatuji, že mi to bylo hrozně nepříjemné, tak to občas zkouším.“ Své branky dosáhl při hře 4 na 4, což je další zajímavou událostí finále. Byla to už čtvrtá branka Slavie při této herní činnosti, jakoby vršovickým borcům stav o jednoho méně na každé straně vyhovoval. “Je tam víc místa, možná se to tak víc otvírá. Nevím, jestli to Pardubice tolik neumějí, určitě to však není náš záměr, že bychom se schválně nechali vylučovat do 4 na 4,“ tvrdí “Hejdič“. Přitom by se spíš očekávalo, že více místa ne ledě by mělo spíše vyhovovat podle názorů mnohých expertů technické a kombinační hře Pardubic. “My jsme si neříkali, kdo by toho mohl využívat. Je dobře, že nám to teď vychází a doufám, že to vydrží.“

Východočechům se podařilo vyrovnat a tak utkání nenašlo po šedesáti minutách svého vítěze. Přestávka před prodloužení sloužila spíše k nabrání nových sil než k nějakým taktickým pokynům. “Bylo to hodně unavené, moc se toho nenamluvilo, ale bylo jasné nedostat gól a něco tam zkusit dát. Všechno střílet na bránu a potom kdyby došlo na nájezdy, tak jsme věřili Romanovi,“ přibližoval atmosféru v kabině Pavel Kolařík. Prodloužení se hrálo možná překvapivě docela útočně, hned v první minutě měly dvě velké šance Pardubice, za chvíli jel zas sám na Svobodu kapitán Josef Beránek. Slávisté v letošním play-off už třikrát vyhráli zápas na nájezdy, neblahé vzpomínky na Málkovu magii při penaltách mají i pardubičtí z loňského čtvrtfinále. “Nevím jestli se báli penalt, na to se musíte zeptat jich, ale prodloužení je prostě kdo dá gól vyhrál. My jsme měli štěstí, Pavel Kolařík to skvěle poslal na bránu, Adam nic neviděl a spadlo to tam,“ děkoval za přízeň paní štěstěny Radek Duda. V 67. minutě se stal hrdinou zápasu slávistický bek Pavel Kolařík. Poslal na bránu Adama Svobody svůj pověstný “padáček“ a rozjásal zaplněný Eden. “Pravděpodobně to bude asi můj zatím nejdůležitější gól,“ zněla první slova šťastného střelce při zmínce o “zlatém“ gólu. Jak už to tak bývá, nerozhodla kombinační akce, ale spíše náhoda. Jenže také platí: kdo nic nezkusí, nemůže vyhrát. “Byl to šťastný gól, nahodil jsem to na bránu, ani jsem to pořádně neviděl,“ přiznával Pavel Kolařík a zásluhy na rozhodující brance připsal i spoluhráčům: “Výbornou práci odvedli clonící útočníci.“

Zápas patřil obráncům. První branku v přesilovce obstaral Marek Posmyk, dvě trefy přidal Hejda, v prodloužení rozhodl Kolařík. Na ledě však rozhodně nešlo přehlédnout slávistického forvarda s 81 na drese, známého rebela Radka Dudu. Ten přitom neměl na utkání zrovna ideální přípravu, trápily ho v posledních dnech zdravotní problémy. Jak však dokázal, vypjaté boje v play-off, to je něco pro něho. “Abych řekl pravdu, já jsem s takovým zápasem ani nepočítal, myslel jsem, že se tam budu motat. Dva dny jsem vlastně jenom ležel, už v Pardubicích mě přepadla nějaká chřipka. Dnes to bylo myslím celkem obstojné, zítra to bude asi trochu horší. Není mi pořád ještě dobře, ale musí se hrát dál. Když však člověk není stoprocentně v pořádku, nemůže podat stoprocentní výkon.“ Zdravotní problémy poznamenaly útok Slavie v tu nejméně vhodnou chvíli. K utkání totiž nenastoupil už Tomica, během lítého boje navíc odstoupili další tři útočníci. A ne ledajací – nejlepší střelec Michal Sup, nejproduktivnější hráč v play-off Aleš Krátoška a také David Hruška, jenž ve vyřazovacích bojí nastupuje se sádrou na ruce. Ztráta byla na hře Slavie určitě znát. “Jasně že jo, jedna lajna se nám rozpadla, navíc jsou to všichni tři supr hráči,“ litoval Radek Duda. Asi od poloviny utkání tak musel trenér Růžička nezvykle točit jen tři útoky a Pardubice tak byly ve výhodě. “S tím se nic jiného dělat nedalo, prostě jsme to museli uválet na tři pětky.“ Z devíti statečných útočníků si počínal nejaktivněji. Na trestné lavici pobyl celkem třikrát, mnohem pozitivněji se však zapsal při prvním a třetím gólu Slavie. Nejdříve naservíroval krásnou nahrávku Posmykovi a pak sám skóroval. Jeho branka vypadala jako velká “kulišárna“. Zpoza branky překvapil Adama Svobodu. “Tam se nějak odrazil puk, já jsem to zkusil z brankové čáry. Spíš to bylo takové nečekané, já jsem neměl už co udělat. Prostě mi prolítlo hlavou: zkus to tam dát a on si to tam srazí. Předtím jsme měl vyloženou šanci, jel sám a pak přišel tenhle šťastný gól,“ popisoval povedenou akci Radek Duda.

Našlapaný Eden mohl po závěrečném hvizdu propuknout v jásot – tedy kromě několikasethlavého pardubického “kotle“, na finále bylo konečně vyprodáno. Podle oficiálního údaje sledovalo utkání pět tisíc platících diváků, což znamenalo jistě i motivaci pro samotné aktéry zápasu na ledě. “Hokej hraješ pro lidi, my jsme rádi za každého diváka co tady na Slavii přijde a každý jim chce ukázat to nejlepší, co umí,“ sděloval své pocity po utkání Radek Duda, jenž je známý tím, že má rád kontakt s diváky. Atmosféru si pochvaloval. “Určitě, Pardubice mají parádní fanoušky, naši byli také skvělí. Samozřejmě před plnými ochozy se hraje dobře.“ Po třech finálových dějství je stav 2:1 na zápasy pro Slavii, v psychické výhodě by tedy mohl být pražský tým. “Cesta je ještě dlouhá, ale dnešní zápas byl určitě důležitý. Zítra musí Pardubice za každou cenu vyhrát, kdyby prohrávali už 3:1, tak by to pro ně bylo hodně složité. Každý gól v prodloužení rozhodně pomůže po psychické stránce. My máme parádní partu a dá se říct, že šlape pořád stejně,“ věří Radek Duda. Start tří zraněných útočníků v dalším duelu byl těsně po zápase nejistý, případného oslabení se však Duda nebojí. “Proč bychom měli? Nejsme nějak nakřáplí, máme plno výborných hráčů. A zranění hráči se dají snad do kupy.“ Oba zápasy však od sebe bude oddělovat jen čtyřiadvacet hodin, sil moc nazbyt nebude a na straně pardubických by jich mohlo být přecijen víc. “Do zítřka se z toho dostaneme, ale bude záležet i na tom, jak se budou cítit kluci,“ nepodléhá panice Pavel Kolařík. Na cestě k vysněnému titulu chybí Slavii vyhrát ještě dva zápasy, Pardubicím o jeden více. “Jsme o krok blíž, ale je to právě o těch krocích. Zítra je nový zápas, může to být jinak,“ nepodléhá uspokojení Jan Hejda. A navíc by Slavii mohla přidat na náladě prozatímní paralela s loňským čtvrtfinálem s Pardubicemi – také tehdy se začínalo na ledě Východočechů, slávisté tam urvali jedno vítězství, v následujícím prvním utkání v Edenu se prodlužovalo (loni vyhráli slávisté na nájezdy). Jak skončila celá série, to má jistě každý v paměti. “Před prodloužením si na to akorát Roman Málek vzpomněl, jinak jsme na to ale vůbec nemysleli. Bylo by to krásné, kdyby to skončilo stejně a podařilo se to okopírovat až do konce,“ vyřkl jistě za všechny slávisty přání Jan Hejda.

Perlička na závěr – tablo maséra Šaška v kabině

K play-off patří různé rituály, sázky a další věci na utužení party. Slávisty letos provází hymna do skupiny Kabát: V pekle sudy válej, kterou do kabiny přinesl Aleš Krátoška. “Mladé pušky“ se zase vytasily s novými účesy ve stylu punk, pozadu nezůstali ani Radek Duda a David Hruška. K dobré náladě jako u všech týmů přispívá i masér, ve Slavii jím je Zdeněk Šašek. V kabině od čtvrtfinále se Vsetínem visí nástěnka oblepená pověšenými bankovkami. “Je u maséra, to jsem chytře vymyslel já :-), že se mu tam budou lepit peníze. Začal jsem dvoustovkou a pak jsme tam začali všichni ládovat už pětistovky a tisícovky. Teď jsem největším sponzorem asi já,“ vysvětluje s úsměvem na rtech Jan Hejda. Za co se přispívá? “Za gól, nahrávku a záleží také na tom, jestli ten zápas vyhrajeme.“ Pevný sazebník určený není, záleží na tom, co kdo dá nebo na co se cítí. Není například tajemstvím, že po postupu do finále přes městského rivala ze Sparty přibyla na nástěnku pěkně tučná suma od kouče Vladimíra Růžičky.

Velkým přispěvatelem je i obránce Jan Hejda, jenž za své střelecké úspěchy a famózní formu musí pořádně “platit“. “To mi radši ani nepřipomínejte, už mi docela docházejí peníze :-). Tenhle zápas jsem ještě neplatil, ale doteď jsem v tom asi za necelé tři tisíce.“ Není divu, že mu ke každému gólu spoluhráči gratulují. “Vždycky jsem chválený od všech,“ usmívá se sympatický obránce. Na celkový obnos se nechce ani pomyslet. “No, když se bude Zdeněk hodně modlit, aby to tam pořád padalo, tak to bude stát za to.“ Jak se s penězi naloží, to je zatím ve hvězdách. “Zlí“ jazykové tvrdí, že si masér udělá pěknou dovolenou, což potvrdil pro deník Sport i sám Zdeněk Šašek: “Pojedu někam na dovolenou. Aby mě kluci uvěřili, tak tam budu muset něco natočit a přívézt to,“ zní plán. Vyhlášený šprýmař ze slávistické kabiny Adam Šaffer mu však oponuje: “ To on si je šmudlí pro sebe, pak si je doma strčí do polštáře.“ Skvělá parta – to spojení často zní z úst mistrovského týmu jako jedna z příčin úspěchu. Jak se zdá, v Edenu taková parta je. . .