Tréninky dýchání a dřina v Edenu, Nestrašil se po zranění vrací zpět
V průběhu loňské sezony NHL si slávistický odchovanec Andrej Nestrašil vydobyl po letech na farmě a krátkém působení v barvách Detroitu pevnou pozici mezi „hurikány“ z Caroliny. V té letošní svému mužstvu přispěl na ledě třiadvaceti kanadskými body a platil za jeden ze stabilních článků sestavy. Povedený ročník však zhatilo těžké zranění, jež pětadvacetiletému křídlu neúmyslně způsobil torontský Nazem Kadri. „Nesty“ však nesložil zbraně a začal svědomitě rehabilitovat, aby se mohl co nejdřív vrátit k hokeji. Přes léto trénuje v Edenu, kam se vždy rád vrací, maká od rána do večera a vyhlíží návrat za moře.
Letošní sezona NHL pro vás skončila předčasně. V únorovém zápase proti Torontu jste si nešťastně poranil páteř. Co následovalo bezprostředně poté?
Hned v Torontu mě vzali do nemocnice, kde jsem absolvoval vyšetření. Druhý den mi dali ortézu. První lékařské prognózy nebyly moc přívětivé, musel jsem de facto jen ležet. Snažil jsem se ale myslet pozitivně a po pár týdnech se to začalo zlepšovat. I doktoři byli postupem času pozitivnější.
Velká muka musela v takové chvíli prožívat i vaše rodina a přátelé. Jaké byly jejich reakce?
Přítelkyni jsem řekl, že je všechno v pořádku. Mámě jsem napsal to samé, protože jsem věděl, že by panikařily a nespaly by. Stejně s tím nemohly nic dělat. Jedinému tátovi, který ten zápas sledoval živě, protože kouká na všechna utkání, jsem napsal, jak to vypadá. Ten z toho byl špatný. Já si vůbec nedokážu představit, co rodič může prožívat, protože sám ještě děti nemám. Pro moje rodiče to muselo být hodně těžké. Obzvlášť když byli daleko a nevěděli, že za pár dní jsem se o sebe už dokázal postarat. Přítelkyně mi sice musela třeba pomáhat do sprchy, ale už to nebylo tak hrozné. Druhý den už jsem navíc věděl, že budu v pohodě a budu se moci vrátit do normálu. Zaplaťpůnbůh, že to takhle dopadlo a oni se nemuseli až tolik strachovat.
Podle vlastních slov jste musel na začátku náročné rekonvalescence hodně dlouho takřka jenom ležet. Čím jste si v této době krátil čas?
Opravdu pořád jen ležet jsem musel první dva měsíce, takže jsem nemohl ani skoro nic dělat. Hodně jsem četl, koukal na seriály, hrál Xbox. S Adamem Poláškem, který působil na Spartě, jsme hráli asi týden v kuse jednu hru. To bylo super. Ten třetí měsíc už jsem se trošku začal víc hýbat. Hodinu denně jsem prováděl dechová cvičení, což bylo hodně zajímavé. Předtím by mě vůbec nenapadlo, že jednou budu takovéhle věci dělat a že to bude součást mého tréninkového procesu.
Které knihy vás při četbě nejvíc zaujaly a jaké seriály jste si oblíbil?
Četl jsem třeba Sarajevskou princeznu. To je krásná knížka o chirurgovi, který operoval lidi v Sarajevu během války a popisoval, co se tam děje. Pak mě hodně zaujaly dvě knížky od Malcolma Gladwella - Mžik a Bod zlomu. Protože mám hodně rád Tour de France, přečetl jsem i životopis Bradleyho Wigginse, který byl taky zajímavý. Četl jsem vlastně od všeho něco. Snažil jsem se to žánrově měnit, protože číst pořád jedno a to samé moc nejde. Ze seriálů koukám pořád dokola na svoje tři oblíbené - Dr. House, Teorii velkého třesku a Přátele. I když jsem je už viděl několikrát, pořád je točím a stále dokola se na ně koukám, protože je mám nejradši.
Lehnout si na zem mi trvalo asi pět minut, popisuje Nestrašil těžký návrat k tréninku
Dvouměsíční klid na lůžku vystřídaly první rehabilitace. Jak po uplynutí nuceného odpočinku vypadaly vaše první tréninkové krůčky?
Ty začátky probíhaly tak, že jsem musel ležet na zádech, mít nohy v pravém úhlu na takové bedně a dělat dechová cvičení. Učil jsem se správně dýchat a rozdýchávat vnitřní válec tak, aby se ty svaly, které v té ortéze za tři měsíce hrozně povolily, zase naučily pracovat a aby to fungovalo tak, jak má. Tyhle cviky jsem dělal na začátku, asi první dva tři týdny. A třeba jen to, abych si lehl na zem, mi trvalo pět minut. Pak jsem asi měsíc v kuse, den co den, chodil zhruba na hodinu do bazénu. V teplé vodě, co mi sahala po prsa, jsem zase prováděl různá cvičení - třeba chodil tam a zpátky nebo do strany. Byly to hrozně zajímavé věci. Když je člověk zvyklý běhat na atletickém stadionu patnáctistovky a dvoustovky a úplně se vysílit, a pak má tady vlastně jen zvednout nohu před sebe, je to takové hodně zvláštní. Ale musel jsem být poctivý.
Trénujete podle speciálního plánu i v současnosti, nebo už váš tréninkový proces probíhá zcela obvyklým způsobem?
Potom, co jsem na začátku června přijel do Čech, jsem už začal trénovat normálně. Teď už je to úplně normální trénink. Akorát k němu mám nějaké věci navíc od fyzioterapeutů. Fyziocviky s dýcháním, cviky na záda, uvolňovací cviky a pár dalších věcí, aby to tělo fungovalo tak, jak má. Navíc chodím ještě dvakrát do týdne na manuální terapii. Musím říct, že to mám fakt nabité. Hodně lidí mě už asi nemá rádo, protože co jsem přijel do Čech, opravdu jsem neměl čas se ani s nikým vidět. Spousta kamarádů mi píše, jestli někam nezajdeme, ale já na to bohužel nemám čas. Mám nějaké priority a musím dodržovat spoustu věcí, abych se mohl vrátit ještě dřív, než začne sezona.
Prodělané zranění vás už v žádném ohledu nelimituje? Neozve se občas třeba bolest?
Asi ne. Podle mě ne. Nepamatuju si, kdy mě to naposled zabolelo. I když musím říct, že mě to nebolelo ani předtím, spíš ty svaly okolo. Tělo se chtělo chránit, tak se zatáhly. Mně pak spíš trvalo, než se ty stažené svaly postupně uvolnily a tělo se dostalo do normálu. Teď minulý týden jsem trošku zkolaboval z nějaké virózy, s tím se momentálně trochu peru, ale jinak už je mi fajn a už bych asi i mohl pomalu hrát.
K překonání těžké situace vám po psychické stránce určitě hodně pomohla i vyjádření podpory od fanoušků, kteří vás zaplavili množstvím zpráv a vzkazů.
Ano, podpora byla opravdu veliká. Popravdě řečeno to možná bylo srovnatelné s tím, když jsem hrál první zápas v NHL. Všem bych chtěl ještě jednou moc poděkovat, protože ani nevím, jestli jsem všem odepsal. V první chvíli jsem to chtěl hned řešit, vědět, co budeme dělat, vybrat si doktora…Řešil jsem spoustu věcí, hledal si na internetu i jinde, co by pro mě bylo nejlepší, co bych měl a neměl dělat, jaké přístroje by mi mohly pomoct... Proto jsem neměl tolik času, abych na ty vzkazy a zprávy odpovídal. Ale jak jsem říkal, podpora byla opravdu veliká a moc za ni děkuju.
Do Edenu se "Nesty" rád vrací, výsledky Slavie sledoval, co to šlo
Na další sezonu v NHL se připravujete v pražském Edenu, kde jste hokejově vyrůstal. Proč jste si vybral právě tohle prostředí?
Já jsem tady vždycky hrozně rád. Rád se vracím jak do Edenu, tak celkově i domů do Prahy. Aspoň na ty tři měsíce v létě. Mám tady rodinu a lidé mi tu vycházejí vstříc. Poslední dva týdny jsem chodil na led sám, teď trénuju s áčkem, což je pro mě super, protože potřebuju trénovat s klukama, kteří jsou na vysoké úrovni. Obzvlášť teď, když jsem po zranění a potřebuju to otestovat. Navíc tu potkávám známé, s nimiž jsem tady vyrůstal, jako je pan Pomahač nebo pan Slížek. Můžeme si povyprávět, co je nového, a to mě vždycky baví.
Spousta českých hráčů odjíždí i během léta za moře, kde probíhá řada vyhlášených a oblíbených tréninkových kempů. Vás podobný způsob přípravy nelákal?
V mých očích mám tady v Čechách kolem sebe ty nejlepší lidi. A jak jsem říkal, jezdím sem rád. Rád si zajdu k mamce na oběd nebo s tátou a bráchou na golf. Potřebuju takovou tu změnu, trochu se odpoutat od životního stylu v té delší části roku a být zase chvíli v klidu někde jinde, abych pak zas měl chuť se k němu vrátit. V dnešní době už navíc každý při tréninku dělá spoustu různých věcí. I malé děti chodí na powerskating a ke specialistům. Myslím, že ten trénink je o tom, kdo se na něj víc soustředí a dává tomu hodně i po mentální stránce. Lidé, které tu mám, jsou v mých očích fantastičtí. Já jim věřím. Pracuju s nimi už tři čtyři roky a výsledky se dostavují. Proto není důvod to měnit.
Stihl jste letos vůbec při vší honičce okolo tréninků a rehabilitace vyrazit na nějakou dovolenou?
Ne, vůbec. Na dovolené jsem nebyl už hodně dlouho. Během sezony máme ale dvě takové kratší pauzy, při all star break a o Vánocích, to vždycky někam vyrazíme. Sice to není na dlouho, ale člověk si aspoň odpočine. Já jsem původně měl mít dost času teď v létě, protože do play-off jsme se o kousíček nedostali, ale tím, že jsem tam kvůli těm zádům musel hodně dlouho zůstávat a vracel se až 1. června, tak na dovolenou nebyl nárok. Už jsem proležel tři měsíce a nemohl bych si dovolit ležet další týden někde u moře. Radši ten čas obětuju tréninkům. Pro mě je trošku taková dovolená, nebo spíš mentální odpočinek od hokeje i to, že jsem tady. Navíc ani nejsem moc plážový typ, takže by mě to u moře ani moc nebavilo.
Slavia je váš mateřský klub, takový, který člověku přiroste k srdci. Zbyl vám v době soutěžního ročníku čas, abyste sledoval, jak si sešívaní vedou v lize?
Slavii jsem samozřejmě zpovzdálí sledoval. Když jednu chvíli nastupoval za áčko brácha, sledoval jsem ji ještě víc. Pak jsem se ale zranil a už to šlo trochu mimo mě. Ale snažil jsem se aspoň koukat na výsledky. Ty se celkově snažím hodně sledovat, 1. ligu i extraligu, protože v těch týmem mám kamarády a zajímá mě, jak si vedou. V té pozdější části sezony, kdy jsme toho už s Carolinou měli moc a navíc jsem se zranil, jsem to už úplně vypustil z hlavy. Ale viděl jsem play-off a koukal aspoň na to, jak probíhá baráž. Bylo to o kousíček, tak to snad vyjde letos, doufejme.
Momentálně trénujete s A týmem. Měl jste možnost jednotlivé hráče trochu poznat po lidské i hokejové stránce. Jak se vám jeví prozatímní podoba tvořícího se kádru?
Těžko říct. Byl jsem s nimi jen na dvou trénincích a sám vím, jaké to je, když jde člověk po dlouhé době na led. Než si na všechno zvykne, na brusle, na hokejky, než si sedne led a je kvalitní. Obzvlášť když je venku horko a led se roztéká, tak ty nahrávky nejsou ideální. Ale samozřejmě si všimnu, když je někdo šikovný a když vidím, že je hokejový. Myslím si, že ti kluci, co tady jsou, by mohli být v sezoně pro tým hodně prospěšní.
Za první tým naskočil ve WSM Lize v několika zápasech i váš mladší bratr Viktor, který v příští sezoně vyzkouší angažmá ve finském Tampere. Co na jeho novou štaci říkáte?
Jsem rád, že se mu v Tampere povedl už ten dvoutýdenní kemp a doufám, že se mu tam bude dařit. Myslím si, že má určité charakterové vlastnosti, které ho předurčují k úspěchu. Je to taková ta „zabejčenost“ a láska ke sportu. To je hodně důležité. S jeho přístupem k hokeji si zaslouží, aby tam uspěl.
Léto se pomalu chýlí ke konci a s ním i váš čas strávený v Čechách. Kdy odlétáte a jak se zpátky do Ameriky těšíte?
Letenku mám na 31. srpna, ale tu rezervaci jsem si udělal už v době, kdy jsem odlétal sem. A jestli to nakonec dopadne a opravdu v tom termínu odletím, je ještě otázka, protože záleží na mnoha dalších faktorech. Ale někdy na konci srpna nebo na začátku září bych měl letět. Těším se na první zápas, těším se, až dám první gól. Pro mě osobně to bude velký úspěch se po takovém zranění vrátit do takové ligy, jakou je NHL, a být schopný tam hrát a třeba i dát tu branku. To by pro mě bylo super.
Předvánoční autogramiáda hráčů a trenérů v obchodním centru VIVO! Hostivař
V sobotu 14. prosince se uskuteční tradiční předvánoční autogramiáda hráčů a trenérů HC Slavia Praha. Přijďte si pro fotku se svým oblíbeným hráčem nebo pro podpis do obchodního centra VIVO! ...
Číst víceVánoční zápas se Vsetínem! Speciální dresy, fanzóna a bohatý doprovodný program
Pojďme společně před Vánoci naplnit Eden! Slavia chystá pro fanoušky v rámci předehrávky 37. kola Maxa ligy speciální vánoční program pro děti i dospělé. Nenechte si ujít atraktivní zápas se Vsetínem ...
Číst víceZ Litoměřic bez bodu. Ani dlouhý risk nepřinesl Slavii kýžené vyrovnání
Hráči Slavie v posledním zápasu první poloviny základní části proti Litoměřicím neuspěli. I přes neúnavnou snahu a závěrečný velký risk v podobě trojnásobného odvolání brankáře Cichoně nedokázali ...
Číst víceSkalp třetího týmu tabulky! Junioři vezou z Brna tři body
Slávističtí junioři do utkání vstoupili lépe, když se zásluhou Artura Matějovského dostali v patnácté minutě do vedení. Na vyrovnávací gól Komety ve druhé třetině ale slávisté rychle zareagovali a o ...
Číst více