Ve dvaceti letech má za sebou premiéru v nejvyšší finské soutěži, za vedoucí Tapparu Tampere odehrál Viktor Nestrašil utkání proti Kärpätu Oulu. Cesta do prvního týmu předního hokejového klubu ve Finsku ovšem nebyla úplně jednoduchá. Na začátku sezóny pravidelně nastupoval za juniory a postupně si zvykal na jiný styl hokeje, pak ale přišlo poměrně vážné zranění, které nadějného hokejistu vyřadilo skoro na tři měsíce ze hry. Po návratu na led se Nestrašilovi dařilo a s deseti body z devíti zápasů byl nejproduktivnějším hráčem. I díky tomu dostal příležitost v áčku a zřejmě nezůstane jen u jedné.

Jak jste zatím spokojený s průběhem sezóny, během které jste se musel vyrovnat i s těžkým zraněním?
Nedá se říct, že bych byl úplně spokojený, sezónu jsem si původně představoval jinak. Pro svůj rozvoj jsem měl skvělé podmínky a zázemí od Tappary. Vedení se mi snažilo kdykoliv pomoci, abych se mohl soustředit jen na hokej. Pak ale přišla rána v podobě zranění a já musel tři měsíce čekat, doufat a věřit.

Co se vám přesně stalo, že jste musel na dlouho na hokej zapomenout?
Měl jsem vnitřní postranní vaz odtrhnutý od holenní kosti, takže jsem musel čekat, až se na kost zpátky přichytí. Při každém došlápnutí jsem cítil, jakoby koleno vypadávalo z kloubu. Nebylo to nic příjemného, ale nakonec jsem nemusel na operaci. V minulosti jsem kvůli dvěma operacím kolene vynechal dva roky, takže jsem byl hodně rád, že jsem měl jen ortézu a vše se spravilo přirozenou cestou.

Viktor Nestrašil si angažmá ve Finsku užívá.

Jak těžké bylo během zranění pozorovat spoluhráče jen z tribuny?
Pro každého hokejistu je zranění ohromně nepříjemná věc, a to hned ze dvou důvodů. Jednak vám ochabnou všechny svaly, na kterých jste celou letní přípravu těžce pracovali, pak je tu i mentální stránka. Musím přiznat, že pro mě je právě mentální stránka vždycky několikanásobně náročnější. Ví se o mně, že jsem dříč, takže svaly dokážu nabrat poměrně rychle, vyrovnat se s nepříjemnou situací v podobě zranění psychicky je pro mě hodně těžké.

Do Finska jste odcházel s tím, že v juniorce budete bojovat o místo v áčku. Věděl jste dopředu, že tu šanci dostanete?
Pro mě byl odchod do Finska v první řadě obrovskou příležitostí posunout se výrazně dopředu. Nic jsem od začátku sezóny slíbené neměl, ale snažil jsem se dělat všechno proto, aby si mě trenéři v áčku všimli.

V juniorce jste dostával hodně prostoru v prvním útoku, co na vaše výkony říkali trenéři?
Tappara má v mládeži skvělé trenéry, v nejstarší mládežnické kategorii mě vedou Janne Grönvall a Kasperi Saarinen. Vždycky jsem za nimi mohl přijít s jakýmkoliv problémem. Ze začátku jsem u nich byl pomalu častěji než u sebe doma. Neustále jsme dokola sledovali záznamy zápasů, podle kterých do mě tloukli veškerou taktiku. Jestli byli se mnou spokojení přesně nevím, ale snažil jsem se makat tak, aby byli.

Jak jste byl celkově se svými kouči spokojený? Jak moc vám pomáhali během prvních týdnů ve Finsku?
Zatím mám na trenéry velké štěstí. Všichni, kteří mě zatím trénovali, se mi snažili ve všem maximálně pomáhat. Někdy se mnou ani neprobírají hokej a snaží se, abych nemyslel pořád na to samé. Přesně vědí, když potřebuje hráč odreagovat nebo zvednout náladu. Většina osobní komunikace samozřejmě probíhá v angličtině.

Ve finské juniorské lize byl Nestrašil po návratu způsobeném zraněním hodně vidět.

Čekal jste, že se po zranění ještě letos podíváte do áčka?
Po zranění čekala většina lidí, že budu odepsaný. Zranění, které jsem měl je hodně nepříjemné a nehojí se zrovna snadno. Já mám ale se zraněními poměrně bohaté zkušenosti, a tak jsem byl přesvědčený, že se vrátím v lepší formě než na začátku sezóny. Následně jsem o tom musel všechny okolo sebe přesvědčit na ledě a myslím, že se mi to povedlo, když mě dali šanci v áčku.

Finština? Znát alespoň klíčová slova a zbytek si domyslet, říká Nestrašil

Bylo náročné opustit zázemí a rodinu v Česku a pustit se do severského dobrodružství?
Těžké to příliš nebylo, každý hráč na takovou nabídku čeká. Já měl štěstí, že přišla v pravou chvíli. V momentě, kdy se vám ozve takovýhle tým, vůbec nepřemýšlíte, co a jak budete vařit, kde budete nakupovat. Jediné, co si pořád dokola představujete, je to, že budete hrát parádní hokej na úrovni, na kterou se nedostane každý.

Jak jste si zvykal na život ve Finsku? Asi to nebylo nic jednoduchého
Hlavně po psychické stránce to bylo náročné. S věcmi v domácnosti, jídlem a dalšími věcmi to závisí na každém, jak si to sám udělá. Ta mentální stránka je horší, najednou nemůžete zajít s kamarády ven a probrat, co vás trápí. O všem tedy mnohem více přemýšlíte a to není dobré. Musíte tedy hledat jiné způsoby, jak na hokej chvilku zapomenout a zbavit se starostí.

Finsko je vyhlášené krásnými a velkými přírodními kluzišti. Jedno z nich si vyzkoušel i Nestrašil.

Je něco, na co jste si v zemi tisíce jezer ještě nezvykl?
Je to asi mentalita finských mladíků. Zatím jsem ji na sto procent nepochopil a nedokážu přesně odhadnout, co mám od nich čekat. Snad se to ale postupem času zlepší a pomůže mi to v dalším rozvoji.

S angažmá v cizí zemi často přichází nutnost osvojit si místní jazyk. Finština není úplně jednoduchá, stihl jste se už něco naučit a pochytit?
Něco jsem musel během prvních tréninků pochytit. Vždycky se ale najde někdo, kdo vám to přeloží, o to je to jednodušší. Stejně ale musíte znát klíčová slovíčka, aby byl člověk hned v obraze a zbytek si domyslet.

Před sebou máte závěr sezóny, jak si jí představujete?
O tom nerad přemýšlím. Zatím je to jak na houpačce. Začátek sezóny byl z mé strany dobrý, pak přišlo zranění s nejistou budoucností. Vrátil jsem se a dostal jsem až do áčka. Neustále makám na sto procent a dělám, co můžu, abych všechny přesvědčil, že můžu být platný hráč. Doufám, že to celé vedení sleduje a že konec sezóny dopadne pro tým, ve kterém budu působit, pozitivně.