Brankářská dvojka Michajlov-Málek: Nejsme konkurenti, ale kamarádi

V uplynulé sezoně si v sešívané kleci vzájemně skvěle kryli záda a ve stejné pozici budou i v příštím ročníku. Martin Michajlov a Roman Málek se jako brankářská dvojice výborně sžili, jeden druhému přejí úspěch, radí si v tréninku a hecují se. Jak to mezi maskovanými muži funguje? Přečtěte si rozhovor.

Máte za sebou první společný rok ve Slavii. Teď absolvujete druhou přípravu. Jak jste se spolu za tu dobu vzájemně sžili?

RM: S Martinem se známe dýl, takže jsme si hned od začátku dobře sedli. Myslím, že nám to spolu funguje a jsem rád, že spolu budeme pokračovat i dál.

MM: Já to mám podobně, jak říkal Romča. Už se známe delší dobu a já si ho pamatuju ještě jako malého, což je pro mě trošku zvláštní, i když o tolik starší nejsem. Naše spolupráce je skvělá. Roman je zarputilý a chce být lepší než já. To mi dává prostor a motivaci k tomu, abych se snažil s ním zdravě soutěžit. Vzájemná soutěživost nás pak nutí k lepším výkonům, a to pomáhá i týmu.

RM: Přesně tak. A navíc nás to posouvá dál.

Mluvili jste o vzájemné rivalitě. Jde o zdravé soutěžení, nebo se navzájem berete spíš jako konkurenti?

MM: Podle mě je to prozatím soutěžení ve zdravém duchu. Ale mě osobně samozřejmě štve, když nějakou soutěž v tréninku prohraju. Na druhou stranu to štve i Romana, když prohraje on.

RM: To je pravda, já neumím prohrávat.

MM: Prohrávat neumíme ani jeden, ale vždycky si plácneme, řekneme si, že to byla dobrá práce, ať vyhrajeme, nebo prohrajeme. Je to trénink. Pak jdeme společně za tím, že vyhrajeme zápas.

Když porovnáte své zkušenosti z minulosti s ostatními brankáři, jak tahle spolupráce vyznívá? Kam byste ji zařadili?

MM: Co se týče předchozích sezon, tak jeden z mých top parťáků byl Jarda Pavelka, se kterým jsme si sedli. Dobré vzpomínky mám i na Filipa Šindeláře, který mi hodně pomáhal. Zažil jsem i Petra Přikryla. Tihle tři pro mě asi byli nejvíc. Na druhou stranu jsem nekonfliktní typ a snažím se vycházet s každým. Ale s Romanem nám to skvěle funguje.

RM: Musím říct, že z celkového pohledu teď mám nejlepšího parťáka, se kterým si rozumím. Jsme kamarádi a pomáháme si.

Funguje vaše přátelství i mimo led? Třeba když jeden napíše, že jdete na pivo, tak společně vyrazíte?

MM: To pivo je jen příklad, ale sedí to.

RM: Spíš chodíme na obědy nebo na kofolu.

MM: Přesně tak. Chodíme na obědy, na kofolu. Napíšeme si i mimo tréninky, když jsme doma. Posíláme si obrázky hokejové výstroje a videa s brankářskými tréninky nebo zákroky. Někdy spolu hrajeme online hry na playstationu.

RM: Hodně hrajeme třeba NHL.

MM: Vlastně jsme pořád v kontaktu, i když nejsme v kabině. Jsme kamarádi.

Tréninky? Podporujeme se a hecujeme, shodují se

Pojďme k samotnému tréninku. Před nedávnem jste odstartovali letní přípravu. Jak ji společně zvládáte. Co vás baví a co naopak nesnášíte?

MM: Letní příprava je letní příprava. Málokterý hokejista ji má rád, ale je důležitá. Když pak člověk vleze do výstroje, je to hodně náročné. Takže můžeme být rádi, že do toho jdeme právě ze suché přípravy a natrénovaní, jinak by to bylo daleko horší. Když se pak dostaneme do tempa i ve výstroji, jenom z toho těžíme. Je to méně oblíbená část sezony a nutné zlo, ale je potřeba.

RM: Myslím, že máme výborné tréninky a jsem rád, že trénujeme sami ve dvou a máme to přizpůsobené pro nás. Trénujeme rychlost, vytrvalost a sílu se svým tělem a nezvedáme v posilovně těžké činky. To mi vyhovuje a jsem za to takhle rád.

V rámci cvičení proti sobě soutěžíte v různých dovednostech. Snažíte se vzájemně podpořit a nahecovat?

MM: Snažíme se hecovat, protože nikdo nechce prohrát. Makáme a nutí nás to jít ve výkonech výš a výš.

RM: Ty soutěže jsou plus. Je to zábava, při které chce člověk vyhrát. S Mártym jsme oba soutěživé typy a oba chceme vyhrát, takže jdeme do každé výzvy naplno.

Mezi hráči často probíhají v tomto ohledu různé sázky. Co vy dva? Sázíte se o to, že kdo prohraje, platí druhému například oběd?

MM: Zatím to takhle neprobíhá. Ale je fakt, že vždycky v rámci soutěží hrajeme na body a kdo jich má víc, tak vyhrává. V průběhu času je možné, že se o něco vsadíme, nějaký malý bonus. Zatím hrajeme jen na vítězství. Takhle to je i v zápase. Tam nám také stačí výhra a nepotřebujeme žádný speciální bonus.

RM: Je pravda, že jsme se o nic takového zatím nesázeli. Spíš se vsázíme třeba s hráči na ledě, když jezdí nájezdy nebo zkouší dorážky, tam se hraje o coly, obědy a tak.

Který z vás ve vzájemných soutěžích prozatím vyhrává?

RM: Zatím jsme proti sobě měli tři soutěže a já třikrát vyhrál, takže vedu 3:0 na body. Jsem stále neporažen.

Bavíte jeden druhého i nějakými speciálními vtípky a naschvály? Vždycky letěly třeba k sobě zavázané tkaničky.

MM: Spíš si z nás dělá legraci pan trenér. Bavíme se různě, občas si uděláme nějaký vtípek mezi sebou i s trenérem. Zavázané tkaničky? Vůbec. To spíš držíme při sobě proti ostatním, kdyby nám to chtěl někdo udělat.

RM: Vtípky jsou v rámci mezí. Když už, tak spíš jdeme proti hráčům.

O brankářích se často říká, že jsou taková samostatná jednotka. Platí to i u vás?

MM: Já myslím, že úplně ne. Podle mě zapadáme a jsme povahově takoví, že nechceme být mimo dění kolektivu. V zápase jsme sice odpojení, protože se soustředíme na sebe, ale v kabině se různé srandičky a všechno ostatní snažíme prožívat s týmem.

RM: Přesně tak. Gólmani se připravují jinak než hráči, musí mít jinak nastavenou hlavu. Jinak se v kabině normálně do dění zapojujeme.

Romane, oba vás trénuje tvůj tatínek. Jak moc je znát, že tě trénuje vlastní táta. Vnímáš v tomhle ohledu i nějaký vývoj? Třeba že je táta přísnější, nebo že by naopak postupně ubral?

RM: Myslím, že je přísný pořád. A pro mě je to jenom dobře, protože hodným chováním dobrého gólmana nikdo nevychová. Já jsem za to jenom rád, protože mě to posouvá dál. Chce pro mě i všechny gólmany tady to nejlepší.

Martine, pociťuješ nějakým způsobem, že vás trénuje táta jednoho z vás?

MM: Vůbec. Pan trenér je přísný na oba, chce po nás jen to nejlepší a já jsem za to strašně rád. Povahově jsem celkem složitá osoba a přesně takový dohled potřebuju, jestli se chci ještě někam dál posouvat. Spíš mi připadá, že Roman to má těžší, protože na něj je táta přísnější. Ale myslím, že to máme nastavené stejně. Jakmile se jde na led nebo do kabiny, tak jsou to trenér a hráč a ne otec a syn. Snaží se nás trénovat a pomoct nám oběma stejně.

V brankářské dvojici vám to klape, jste kamarádi. Nepřemýšleli jste už i o společné děkovačce?

MM: Je to dobrý návrh, takže možná něco vymyslíme. Dřív už jsem to zažil třeba s Jardou Pavelkou. Tenkrát jsem tolik nechytal, tak mě párkrát vzal na děkovačku, abych si to taky užil. Kolikrát jsem nad tím přemýšlel, třeba loni jsme měli zápas, který se hodně povedl Tomáši Šmerhovi, tak jsem ho pak vzal na děkovačku s sebou. Ale možná něco vymyslíme i s Romanem, abychom v tom pak byli spolu.

RM: Na druhou stranu je hezké, že když si to gólman zaslouží, tak diváci vyvolávají jeho jméno a on si to užije sám. Ale je i pěkné, když tam jsou ti dva společně.

MM: Uvidíme, jednou za čas by to asi bylo hezké něco společného udělat.

View this post on Instagram

🥅💪 Na novou sezonu se pod vedením Romana Málka poctivě připravují i naši gólmani Martin #MICHAJLOV a Roman #MÁLEK mladší.🔴⚪

A post shared by HC Slavia Praha (@hcslavia) on May 8, 2020 at 5:23am PDT