Cítili jsme odpovědnost za Slavii, říká Totter. Nová sezona bude výzva

„Dokázali jsme se semknout i díky tomu, jaká je Slavia značka. Nikdo nechtěl být podepsaný pod neúspěchem,” ohlíží se za uplynulou sezonou Aleš Totter, který zůstává v pozici hlavního trenéra i pro nadcházející ročník.

Těší vás, že můžete pokračovat v rozdělané práci?
Je to pro mě především velký závazek, protože po tom, jak jsme odehráli závěr sezony, budou určitě větší očekávání. Ale mám velkou šanci vybrat si tým a pracovat s ním od začátku, což je pozitivní. Určitě budu chtít, abychom posunuli Slavii výš, protože si to díky tradici a značce zaslouží. Bude to výzva ať už pro realizační tým, který teď dáváme dohromady, tak pro hráče.

Pojďme se ale v rozhovoru věnovat minulé sezoně. Co se vám honilo hlavou 10. ledna, když jste v Edenu prohráli s Frýdkem a týden předtím se Znojmem, tedy s nejbližšími konkurenty, a na předposlední místo jste ztráceli pět bodů? Byl to nejhorší moment z celé sezony?
Byly dva. Ještě před Frýdkem jsme hráli v Prostějově, a to byl náš nejhorší výkon, vůbec nám nešly nohy. Byli jsme všude druzí a působili jsme hrozným dojmem. Odcházel jsem ze zimáku a chtěli se se mnou vyfotit nějací prostějovští fanoušci a byli u toho i slávističtí a někdo z nich mi říkal: Že letos nesestoupíme, viďte že ne? Člověk si pak uvědomuje zodpovědnost toho, jaká je Slavia značka a co nám hrozí.

A pak samozřejmě zápas s Frýdkem. Měli jsme výborný start, dali jsme v prvním střídání gól a stejně jsme prohráli. Všichni nás viděli na sestup, protože jsme měli čtyři prohry v řadě a doma jsme si neuhráli zápasy se Znojmem a s Frýdkem.

Co bylo pak tím zlomovým momentem, že se povedlo naprosto zvrátit dosavadní průběh sezony?
V sobotu jsme měli zápas v Třebíči a v pátek ráno mi Mára Slavík napsal, že je nemocný. Měli jsme jen jedenáct útočníků a přemýšlel jsem asi půl hodiny cestou na zimák, koho vezmeme. Rozhodl jsem se nakonec pro Matouše Kucharčíka, protože se mi líbilo jeho hokejové myšlení, když jsem se chodil dívat na dorost. Nebylo to jen o tom, že necháme šestnáctiletého kluka hrát, ale i že dáme týmu jasnou zprávu, že je to jen o nás, že nám nikdo nepomůže a že se s tím musíme porvat v tomhle složení. A paradoxně se to ukázalo jako dobré rozhodnutí, protože jsme v Třebíči vyhráli, pak hned další tři zápasy a dostali jsme se zpátky do hry.

V kabině jste po posledním zápase říkal, že málokterý tým by se z takové situace dokázal dostat. V čem se ukázala hlavní síla?
Tým začal výborně rozlišovat situace, kdy napadat, kdy držet střední pásmo. Oba gólmani pomohli týmu a ten zas pomohl jim. Kluci jim věřili, že jsou schopni vychytat zápas. I když si to ke konci vzal hodně do ruky Paavo, tak předtím i Volevák vychytal zápasy se Vsetínem, Kolínem a v Litoměřicích a pomohl nám nastartovat tu sérii. Začali jsme hrát play-off hokej, zjednodušili jsme hru ve třetině, byli jsme silní na kotouči a fungovaly nám i speciální formace. Dokázali jsme překlopit zápasy na vítězství s jednogólovým rozdílem, to se nám předtím v sezoně nedařilo a hrozně moc zápasů se o gól prohrálo. Našli jsme stabilní sestavu a moc jsme jí neměnili, všechno začalo lepit, chytli jsme se a zastavili se až v předkole totálně vyždímaní.

Myslím si, že všechny tyhle atributy, i značka, jakou je Slavia, přispěly k tomu, že jsme sezonu relativně zachránili. Ještě tři kola před koncem by nikdo neřekl, že to dotáhneme do předkola. Každopádně nikdo nechtěl být podepsaný pod tím, že by Slavia sestoupila, byla to velká výstraha a právě i díky tomu jsme se semkli a věřili jsme, že to dokážeme.

Kdy jste začal věřit, že se ta záchrana povede? Bylo to po zápase se Znojmem?
Určitě byl důležitý, ale paradoxně, když jsem se šel před zápasem ve Znojmě projít, tak jsem byl naprosto klidný. I po cestě v autobuse. Musím říct, že jsem z toho byl docela překvapený. Nejvíc nervózní v sezoně jsem byl až po zápase se Znojmem, kdy jsme měli plus pět bodů a hráli jsme doma s Prostějovem. Věděl jsem, jaká je síla soupeře, a cítil jsem, že se všichni vítězstvím ve Znojmě uklidnili. A taky ten začátek podle toho vypadal, rychle jsme prohrávali 0:2. Ale bylo strašně důležité, že se nám to povedlo otočit. Po zápase jsme pak měli tři kola před koncem osm bodů náskok, a to už jsem si byl vnitřně jistý, že to máme. Už jen náš totální kolaps a vzedmutí Znojma by nás poslalo dolů, ale samozřejmě pořád to teoreticky možné bylo a my jsme si to hned ve Frýdku chtěli uhrát, a to se nám povedlo.

Aleš Totter udílí pokyny

Dá se říct, že vzhledem k průběhu sezony bylo předkolo už takovým bonusem?
To ano. Mrzí mě, že jsme museli hrát od 13. ledna na krev, a na klucích už to pak bylo vidět. Byli pomlácení, hráli na hranici zranění a emocionálně už jsme byli strašně vyždímaní. Byly to dva měsíce permanentního stresu a nasazení, bojovali jsme o každý zápas, o každý gól a už to na nás dolehlo a nedostali jsme to ze sebe. Mrzí nás, že sezona skončila v předkole, ale budeme si pamatovat, jak se ten tým semknul a jak skvělý soudržný kolektiv kluci vytvořili po tom, co se nám v první půlce ledna všichni smáli a viděli nás jako sestupující.

Jak hodnotíte sérii s Jihlavou? Kde vidíte zlomový moment?
Myslím si, že už v první zápase v Edenu byla Jihlava o trochu lepší, ale my jsme ho urvali díky domácím fanouškům. Ve druhém zápase jsme dostali pár sekund před koncem první třetiny gól na 1:0, a tam si myslím, že se série zlomila a obrátila na stranu Jihlavy. Jak jsme byli unavení a kluci jeli přes závity, tak jsme začali faulovat a byli nedisciplinovaní, a to nás stálo ten druhý zápas. Ve třetím zápase jsme ještě měli možnost sérii zvrátit na svoji stranu, bylo to hodně o prvním gólu. Vytvořili jsme si první velkou šanci, když jel Jirka Průžek sám na bránu, ale bohužel nedal a za chvíli jsme inkasovali my. Ale jak už jsem říkal, kluci se předtím vyždímali a nám už pak vždcky něco chybělo. Ať už v síle na puku, ve speciálních formacích, v předbrankovém prostoru nebo v koncovce. A Jihlava po zásluze postoupila.

Vraťme se ještě k prvnímu zápasu v Pelhřimově, který byl hodně divoký a vyvrcholil incidentem v závěru. Co se přesně na střídačce odehrálo?
Běžel nám tam člověk na střídačku, Dan Tvrzník se na něj otočil a v tu chvíli na něj něco přiletělo a způsobilo mu to krvavé zranění, asi nějaká mince nebo matka. Už když střídal předtím Paavo, tak se tam na něj sápal člověk a pokřikoval. Tohle prostě k hokeji nepatří. Není možné, aby trenér, který dělá svoji práci nejlépe, jak může, odcházel ze zápasu s krvavým zraněním a stehy. Ani nevím, jestli toho člověka vypátrali nebo byl nějak potrestán.

Co říkáte zpětně na zákrok Tomáš Knotka v témže zápase (slávistický kapitán za faul kolenem obdržel trest zastavení činnosti do konce září 2024)?
Hrůzostrašné. Ale určitě to k Lotarovi nesedí, není to zákeřný hráč. I když dal chvíli před tím gól, tak byl zasažený z toho výsledku, navíc hrál pod práškami se zlomeným prstem na hraně obětování. Je to chvilkové rozhodnutí a on sám ví, že to dělat neměl, ale že už to zpátky nevrátí, a ani my s tím nic nenaděláme. Omluvil se a druhá strana to přijala a my věříme, že Jonáš Jungwirth bude v pořádku. Rozhodně není úmyslem naší organizace, abychom někoho vědomě zranili.

Co vám osobně tahle sezóna dala?
Strašně moc, být v organizaci, která má tradici a je takhle sledovaná. Ukázalo se, že člověk by se neměl nikdy vzdávat, i když situace vypadá nejhůře, jak může. Strašně záleží na hráčích, jak se dokážou semknout, a nakonec jsou to oni, kteří dělají trenéra, když jim dá důvěru a věří jim za každé situace. Jsem rád, že jsme nastoupili s Patrikem Eliášem v horizontu jednoho dne a dalo mi to, že snad vidím hokej správnýma očima. On je jedním ze čtyř Čechů, kteří mají vyvěšený dres v NHL, a já s ním mám na spoustu věcí podobný pohled. Také musím poděkovat majitelům, že nás nechali pracovat, když jsme byli úplně dole. Nenastala žádná panika, výměny hráčů nebo výhružky a já jsem rád, že jsme jim to vrátili.

Zastavil bych se ještě u Patrika Eliáše, v čem byl jeho hlavní přínos pro vás jako trenéra?
Má strašně velký podíl, že se letošní sezona podařila zachránit, pomohl nám udělat změnu, restartovat tým a naučit ho vyhrávat. I když to nešlo hned, tak se nám to podařilo. Paťas je strašně důležité pojítko mezi majiteli a mnou, to trenér v té komunikaci potřebuje, všichni jsme si navzájem věřili. Trávíme spolu hodně času, bavíme se o hokeji a ty diskuse nás oba posouvají.

A jak pracoval s hráči?
Hodně komunikoval s kluky individuálně, ať už během zápasů nebo během tréninků. Strašně pomohl na přesilovkách, protože tam je to o drobnostech, a díky tomu, že v těch situacích byl, tak ví, že je potřeba se třeba posunout o metr, zvolit jinou osu přihrávky, a díky tomu, že je takový detailista a přinášel zpětnou vazbu, kterou jsme si vzali, tak nám to hodně prospělo.

V týmu bylo letos hodně mladých hráčů, dá se říct, že ukázali potenciál?
Věřím, že příští rok budeme mít ještě mladší tým a budeme hrát rychlejší hokej. Nechci být úplně konkrétní, ale všichni ti mladí hráči mají atributy, díky kterým chceme, aby tady zůstali. Chceme s nimi pracovat a rozvíjet je a zároveň zlepšit i jejich slabší stránky. Je super, že v sezoně nepodlehli špatné situaci a dokázali si to v kritických chvílích odehrát bez stresu. Zůstávali jsme čerství při tom náročném programu i díky tomu, že jsme mohli ice time rozprostřít mezi všechny hráče a nemuseli jsme v zápasech stahovat sestavu. Chtěl bych za to dát mladým hráčům kredit, protože jsme se nebáli je dávat do těch situací a oni nám to vraceli tím, že byli zodpovědní a brali soupeřům síly. Na svůj věk a na to, v jaké situaci Slavia byla, si to za mě odehráli úplně excelentně.

✍ Aleš Totter bude i v příští sezoně hlavním trenérem A-týmu! 🔴⚪

ℹ https://t.co/nPT1jtIzuk pic.twitter.com/ThqOZrzOwD

— HC Slavia Praha (@HCSlavia) March 18, 2024