Jsem tady opravdu šťastný, říká lotyšský bek Maris Jass

P r a h a – Jednadvacetiletý obránce Maris Jass, první Lotyš v dresu Slavie, se v sestavě vicemistra představil poprvé 6. října v Sazka Areně v zápase 11. kola proti Pardubicím. V dresu Slavie odehrál zatím šestnáct zápasů, bodově se ale neprosadil. Využili jsme reprezentační přestávky a povídali si s ním u šálku čaje o jeho kariéře.

Nyní hraje Maris Jass za lotyšský národní tým v Bratislavě na tradičním Loto Cupu. V sobotu 16. prosince večer měl nastoupit proti svému "parťákovi" z obrany – Dominiku Graňákovi, který hraje za slovenskou reprezentaci.

Kde a v kolika letech jste s hokejem začínal?
V Rize, k hokeji mě v pěti letech přivedl otec. Kdo byl ale v rodině opravdu slavným hokejistou, to byl můj strýc Marek Jass. Hrál v CSKA Moskva pod vedením trenéra Tichonova, dokonce se probojoval i do prvního týmu, to mu bylo teprve sedmnáct let. Otec sice také hrál hokej, ale později se spíše věnoval profesionálnímu boxu.

Mimochodem, naučil vás něco z boxování?
Něco jsem pochytil, ale nejsem žádný rváč, nemám rád bitky na ledě.

Jak se Lotyš dostane do Slavie?
Jednoduše (úsměv). Zavolal mi můj agent a řekl: Můžeš jít do Slavie, pokud máš zájem. Hned jsem řekl, že ten zájem mám. Slavia je dobrý klub.

Co jste v té době věděl o Slavii?
Jen to, že před pár lety vyhrála titul. A také, že je to velmi kvalitní tým.

Věděl jste, kdo je koučem tohoto týmu?
Ne, to jsem nevěděl. Až později jsem zjistil, že je to Vladimír Růžička. To jméno jsem samozřejmě znal, hodně jsem o něm slyšel.

Znal jste některé ze současných hráčů Slavie?
Z ruské Superligy jsem znal Tomáše Vlasáka a Jaroslava Bednáře, a také Leoše Čermáka, ten tehdy hrál v Novosibirsku.

Víte, kdo vás Slavii doporučil?
Ne, to netuším. Jen mi zavolal můj agent a druhý den jsem letěl do Prahy. Vlastně ani nevím, proč si vybrali zrovna mě.

Možná kvůli tomu, že jste odehrál za Lotyšsko celý světový šampionát…
Je to možné. Ale na to, proč si vybrali právě mě, se raději zeptejte Vladimíra Růžičky.

Podle statistik jste zatím nejvíce zápasů odehrál za Metalurgs Liepaja, kde přesně leží?
Liepaja je malé město na pobřeží, žije zde asi dvě stě tisíc obyvatel. Je to vlastně přístav u moře. To se mi jako mladému klukovi líbilo, mohli jsme si zaplavat v moři. Jinak Metalurg Liepaja spolu s Rigou 2000 hrály lotyšskou a běloruskou ligu. I minulou sezónu jsem tam začal, ale pak jsem odešel do Lady Togliatti. Smlouvu jsem měl uzavřenou do konce sezóny, stejně jako tady na Slavii.

Když jste se narodil v Rize, proč jste šel do menšího provinčního města?
V Rize to nebylo pro mladé hráče dobré, byl tam poměrně starý tým. Takhle to pro mě bylo lepší.

Jaké to je pak stěhovat se z tak malého města do Prahy?
To není problém, hrál jsem i ve velkých městech, například v Moskvě. Ta je ještě mnohem větší než Praha.

Jste ve Slavii spokojený?
Jsem tady opravdu šťastný. Zatím nevím, zda tady budu i příští sezónu, záleží na trenérovi.

A kdyby to rozhodnutí bylo na vás?
Nevím, netuším, co přijde za nabídku odjinud.

Kolik Lotyšů hraje nyní v Rusku?
Jen pět, ale je to opravdu skvělá liga. Když jste legionářem, tak musíte být samozřejmě lepší, než domácí hráči, abyste se jim vyplatil.

Můžete porovnat nejvyšší českou a ruskou hokejovou ligu?
V Rusku se hraje ve vyšší rychlosti, možná je tam i více šikovných hráčů. Ale těch rozdílů je více. Nemůžu ale říct, která soutěž je lepší, těžko se to porovnává, ty soutěže nestojí proti sobě. Obě ligy jsou dost dobré.

A lotyšská nejvyšší soutěž?
Tak ta není moc dobrá, úrovní je asi jako první liga v Česku. Když jsme s Liepajou hráli běloruskou ligu, tak ta úroveň byla o poznání vyšší. Hrálo tam hodně dobrých hráčů. Společná soutěž byla ale zrušena a nejlepší hráči z lotyšských týmů odešli do zahraničí. Je to určitě škoda pro lotyšský hokej. Následujících pět let bude pro náš hokej hodně těžkých

Ve Vsetíně hrají dva Lotyši – Armands Berzinš a Guntis Galvinš. Jste s nimi v kontaktu?
Ano, známe se z nároďáku. Docela často si voláme. Po vzájemných zápasech si rádi popovídáme.

Mimochodem, co znamenalo mistrovství světa v Lotyšsku pro tamní hokej?
Velké povzbuzení. Nepřineslo to do něj sice nijak závratné peníze, ale přitáhlo to více lidí. Navíc se tam tehdy pohybovalo hodně agentů, skautů a trenérů... Dřív, když jste řekl, že jste z Lotyšska, tak mnoho lidí ani nevědělo, kde to je. To se změnilo.

A co to znamenalo osobně pro vás?
Byl to můj první šampionát. Odehrál jsem všech šest zápasů za národní tým, byl jsem ve druhé obranné dvojici. Měli jsme ale ruského kouče a ten dělil čas mezi všechny obranné dvojice rovnoměrně. I když jsem byl před každým zápasem hodně nervózní, bylo to fantastické. Lidé po prvním zápase (1:1 s Českem, poznámka autora) asi čekali lepší umístění, ale splnili jsme přání prezidenta naší hokejové federace, že skončíme do desátého místa.

Jaký je rozdíl mezi životem u nás a v Lotyšsku?
Asi zejména v jídle. Nevím proč, ale to naše mám mnohem raději. Možná i proto, že česká jídla jsou pro mě moc ostrá, příliš kořeněná.

A české pivo?
České pivo je dobré, ale já pivo nepiji, nejsem na něj zvyklý. V Lotyšsku nevaří moc dobré pivo. Když jsem hrál v Rusku, tak jsme na pivo neměli moc času – pořád jsme byli na baze.

Váš první dojem z extraligy?
Předtím, než jsem nastoupil, jsem viděl čtyři zápasy z tribuny. Všiml jsem si, že to je dobrá liga, se spoustou dobrých hráčů.

Jak hodnotíte sám sebe?
Celkově jsem tu spokojený, ze začátku se mi ale dařilo víc. Posledních pět zápasů nehraji podle svých představ…

…Například při posledním zápase s Třincem jste byl trenérem Růžičkou dokonce v průběhu zápasu stažen ze hry.
Ano, můj výkon nebyl dobrý.

Kvůli zranění jste dva týdny nehrál, už je to v pořádku?
Měl jsem problém s meniskem. Teď už je to snad v pořádku.

Nyní jedete na Loto Cup do Bratislavy. Co na to říkali spoluhráči, zejména Dominik Graňák, proti němuž v sobotu nastoupíte?
Proti Dominikovi budu hrát poslední zápas turnaje. Když jsme se loučili, tak jsem mu řekl: Brzy se zase uvidíme na ledě. Tak hodně štěstí. Zatímco on letí přímo do Bratislavy, já nejdřív musím za týmem do Rigy a pak se všichni přesuneme na Slovensko. Ale z Bratislavy do Prahy zřejmě poletíme s Dominikem stejným letadlem.

Co vzájemná komunikace v týmu, jak se s hráči a trenéry dorozumíváte?
Většinou anglicky. Druhý a třetí kouč mluví také rusky. Vlasák, Bednář, Čermák, ti umí dobře rusky. A téměř všichni ostatní mluví anglicky, takže v tom problém není.

Problém je ale ve výsledcích. Slavia měla špatný vstup do sezóny. Už je nálada v týmu lepší?
Myslím si, že Slavia má opravdu dobrý tým a zaslouží si být někde nahoře a hrát play off. Věřím tomu, že v tabulce půjdeme nahoru. Musíme…

V čem byl podle vás problém?
Na to neumím odpovědět. Nejsem kouč a nejsem tu od začátku sezóny.

Stihl jste se už naučit nějaká česká slova?
Něco málo už umím. Například „kabina“, nebo „krátký střídání“, „brusle“, „hokejka“… Některá slova jsou velmi podobná ruštině, například „dva na jednoho“.

Kde v Praze bydlíte? Na hotelu?
Bydlím v Edenu na ubytovně spolu s dalšími mladými kluky. Z áčka tam jsem já a finský brankář Taskinen, ostatní jsou junioři. Máme tam byty. Občas si musím uvařit, což mi moc nejde, takže většinou jím v restauraci Nad ledem. Oni už vědí, co mám rád. Zná mě už celý personál.

Jak vycházíte s trenérem Vladimírem Růžičkou?
Je to sice tvrdý, ale velmi dobrý trenér. Docela často zvyšuje hlas, ale ne tak jako ruští trenéři. Mluví teď často nahlas, protože nehrajeme dobře. Kdybychom hráli lépe, tak by to bylo asi jiné. Nevím…

Líbí se vám Sazka Arena?
Nemám problém hrát v takových velkých halách, v Rize ji máme také. Jen je o něco málo menší. Velký rozdíl v tom není. U nás je pro 12 tisíc, Sazka Arena je pro 17 tisíc diváků. Jsou to velmi podobné haly. Navíc lotyšští fanoušci jsou ti nejlepší v Evropě, umějí vytvořit nádhernou atmosféru. Po domácím šampionátu v Rize mě už žádné prostředí nepřekvapí.

Jak v Praze trávíte volný čas?
Zajdu si do města, třeba jen tak, na procházku, ani nenakupuji. Mám tu jednoho kamaráda z Rigy, tak jdu často s ním. Nebo se dívám na televizi a přemýšlím o zápase. Po domácích zápasech občas zajdeme jako tým někam společně na večeři.

Minidotazník Marise Jasse

Koníčky: jen hokej
Oblíbené jídlo: žádné vyloženě oblíbené jídlo nemám, ale preferuji lotyšskou kuchyni.
Oblíbené pití: džus
Oblíbená muzika: R´n´B
Stav: Mám přítelkyni, ale ta nyní žije v Lotyšsku, studuje v Rize. Když má čas, tak za mnou přijede. Ale není to moc často.
Oblíbené číslo dresu: Nikdo se mě neptal, prostě jsem dostal 51. Moje oblíbené číslo je 11. Aspoň že tam ta jedna jednička je (úsměv).

Resume

Maris Jass (výška 184cm, váha 87kg) se narodil 18. ledna 1985 v Rize, s hokejem začínal v pěti letech. Za svoji kariéru vystřídal několik klubů. V mládežnických kategoriích hrál například za Dynamo Moskva, mezi seniory začínal v týmu Metalurgs Liepaja. Část poslední sezony (2005/2006) strávil v Rusku (Lada Togliatti). Letos v květnu na mistrovství světa v Lotyšsku nastoupil v šesti zápasech za lotyšský národní tým. „Bylo to fantastické,“ vzpomíná. „Lidé po prvním zápase (1:1 s Českem) asi čekali lepší umístění, ale splnili jsme přání prezidenta naší hokejové federace a skončili do desátého místa.“
Účast na mistrovství světa mu patrně otevřela dveře do světa. Na podzim se ozvala Slavia. „Zavolal mi agent a řekl: Můžeš jít do Slavie, pokud máš zájem. Hned jsem řekl, že ten zájem mám. Slavia je dobrý klub,“ říká. Ke svému prvnímu zápasu v dresu Slavie nastoupil 6. října doma proti Pardubicím. „Bylo tam hodně jejich fanoušků, kteří z radosti házeli na led zmrzlinu. To nebyla zmrzlina, ale perník? Á, už to chápu…,“ směje se. „Česká extraliga je dobrá liga, hraje v ní spousta dobrých hráčů,“ dodává. V dresu Slavie odehrál šestnáct zápasů, bodově se zatím neprosadil.
Draftován nebyl, přesto by někdy v budoucnu rád zkusil NHL. „Ale já se spíše zaměřuji na Rusko,“ říká závěrem.

Foto: © Michael Mareš