Vypadalo to nadějně, ale nakonec to nevyšlo. Slavia proti Havířovu dokázala smazat dvoubrankové manko, nakonec ale s AZetem padla v prodloužení. Společně s týmem musel kousat prohru také obránce Jindřich Barák, který se v sestavě vinou zranění neobjevil celých jedenáct týdnů. Podle zkušeného zadáka duel rozhodla především koncovka. Residomo naopak vsítilo hned dvě branky s velkým štěstím. A to i tu rozhodující. „Musíme proměňovat šance. To se nám moc nedařilo. Havířovské góly pro nás byly hodně smolné. Doufám, že to příště prolomíme,“ hodnotila uzdravená sedmašedesátka.

Slavia po reprezentační pauze nestačila na Havířov a padla v prodloužení. Jak byste duel zhodnotil?
Zápas byl podlé mého z obou stran hodně vyrovnaný. Bylo hodně těžké se gólově prosadit. Jak pro nás, tak pro ně. Šance tam přitom byly. My jsme naši největší měli v závěru a mohli vyhrát 3:2, ale bohužel to nevyšlo podle představ a naopak jsme sami dostali smolný gól a prohráli.

Čím to, že se v utkání tak dlouho čekalo na branku? Byla zásadní právě horší koncovka?
Šance jsme měli. Je to spíš o nás. Gólové příležitosti musíme proměnit v branky. Musíme lépe zakončovat akce a dotlačit puk do sítě. A jak už jsem říkal, to se nám moc nedařilo. Na druhu stranu dobře zachytali i oba gólmani. Šorfík (Dominik Šorf – pozn. redakce) chytal výborně a hodněkrát nás podržel.

Už v první třetině jste dostali výhodu dvojnásobné přesilovky, ale neprosadili se v ní. Mohl to být jeden z klíčových momentů?
Je pravda, že se říká, že když mužstvo nedá gól v takové přesilovce, nemůže vyhrát. Ale bylo to už v první třetině, takže si nemyslím, že by to bylo až tak klíčové. Rozhodně to byla škoda. My jsme se měli víc nutit do střel a nevymýšlet tolik kombinace.

Soupeř stejnou příležitost o něco později naopak využil a získal tak vedení. Proč se oslabení nepovedlo ubránit?
Pro nás to byl hodně smolný gól. Ta šance se jim vyvrbila zničehonic. Nakonec to ale sehráli výborně a bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo.

V závěru jste to nevzdali, snížili na 1:2, pak dokonce vyrovnali a získali bod. Kontaktní branka vám asi takříkajíc vlila krev do žil, že?
Co si budeme povídat, bod z tohohle zápasu je zlatý.

Po prodloužení se ale nakonec radoval Havířov. Nechyběly v nastavení síly, které jste vydali při dotahování skóre?
Nemyslím si, že by nám chyběly síly. Spíš to byl zase smolný gól zpoza hráče. To se stane. Když se podíváme zpětně, moc prodloužení jsme nevyhráli, proto doufám, že to příště prolomíme. I když by bylo samozřejmě nejlepší se do nastavení vůbec nedostávat a vyhrávat v základní hrací době.

V posledních zápasech se vám v této části hry moc nedaří. Jakmile se duel dostane do prodloužení či nájezdů, prohráváte. Čím to?
Zase bych to svedl na to, že musíme proměňovat šance. Zas si jich tolik nevytvoříme a když už, tak se na ně hodně nadřeme. Pak je škoda je zahodit. Ale říká se to jednoduše, občas se zkrátka nedaří.

Na ledě po jedenácti týdnech. Vše v pořádku, hlásí Barák

Vy jste se na led vrátil po dlouhém zranění. Jak jste se cítil na ledě?
Vrátil jsem se po jedenácti týdnech a byl jsem trošku hozený do boje. Ale šlo to. Týden jsem už trénoval s klukama. V době reprezentační pauzy byly hodně kondiční tréninky, takže jsme se do toho nějak všichni dostávali. Já jsem měl trošku problémy, ale už jsem zpátky a doufejme, že to bude lepší a lepší.

Pomohla vám reprezentační pauza v tom, že jste měl víc klidu a času se připravit?
Určitě ano. I když jsem s tím nekalkuloval. Šel jsem podle pocitu a bolesti. Tohle byla zatěžkávací zkouška a nějakým způsobem to vydrželo.

Dá se říct, že už jste úplně v pořádku. Nebo vás ještě něco limituje?
Vše už je v pořádku. A myslím si, že i to, jak jdou zápasy rychle za sebou, mi bude pomáhat, abych se do toho zase pořádně dostal.

Nebál jste se jít na ledě do nějakého souboje. Neměl jste v hlavě opatrnost a strach?
Určitě ne.

Ve středu vás čeká další soupeř – poslední Ústí. Co udělat pro to, aby se po odmlce zase povedlo urvat všechny body?
Musíme proměňovat šance a věřit, že z Ústí ty tři body přivezeme, aby se nám lépe dýchalo.