Občas to zavrže, ale proto hrajeme přípravné zápasy, ví Žovinec

Nastoupil do všech čtyř přípravných zápasů, v tom posledním s Litoměřicemi svým gólem nastartoval vítězný obrat. Dušan Žovinec přiznává, že se tým stále ještě hledá. „Občas to někde zavrže, ale od toho se hrají přípraváky. Abychom si sedli,“ odpovídá devětadvacetiletý obránce.

V první třetině utkání s Litoměřicemi gól ani přes přesilovky nepadl, mně se zdálo, že oba týmy hrály tak nějak unaveně. Jak jsi to viděl ty?
Měli jsme tam strašně moc nepřesností, nedali jsme si nahrávku. Trošku jsme se hledali, ale pak jsme si k tomu něco řekli a začalo se to zlepšovat. Nebudeme se vymlouvat na led, ten je teď v létě určitě špatný. Řekli jsme si, že to musíme co nejvíc zjednodušit a zbytečně si s tím vzadu nehrát.

Po faulu Marcela jste v úvodní části hráli čtyřminutovou přesilovku, krátce i dvojnásobnou. K velkému tlaku jste se ale nedostali…
Přesilovky byly na začátku fakt špatné, ale když je začneme více trénovat, tak to bude lepší a lepší. Zatím jsme je skoro netrénovali, jeli jsme hlavně objem a systém. Něco si k nim ale řekneme a budeme je teď více trénovat.

Ve druhé třetině jste měli na hokejkách několik dobrých šancí, paradoxně ale dvakrát skórovali jen hráči Litoměřic. Měli jste zkrátka smůlu?
Určitě, ale šance byly z obou stran. Oni je proměnili, my ne. Pak jsme ale začali hrát jednodušeji a víc je dohrávat. Třetí třetina byla lepší.

Co jste si řekli před třetí třetinou, ve které jste čtyřmi góly stav zápasu obrátili?
Že si s tím nebudeme vzadu hrát a budeme to hned otáčet. Jednoduše na prvního hráče, případně o manťák. Řekli jsme si taky, že jim budeme narušovat rozehrávku, přece jen i oni měli problém s ledem. Povedlo se, zafaulovali nás, my jsme na ně v přesilovkách zatlačili a napadalo to tam.

Trenéři nás ještě hledají, říká Žovinec o obraně

S čím zatím v přípravě nejvíc bojujete?
Myslím si, že zatím to je o tom si hlavně dát nahrávku. Máme hodně práce udržet kotouč na holi, protože led je fakt špatný. Nechci se na to vymlouvat, ale je to šílené – člověk jede s pukem a snaží se ho jen udržet na holi.

Jak jste na tom jako tým po fyzické stránce?
Trénujeme hodně, takže jsme možná trošku unavení, někdo víc, někdo míň. Ale je to příprava, to si sedne. Hledáme se, všichni se potřebujeme sehrát. Občas to někde zavrže, ale od toho se hrají přípraváky. Abychom si sedli.

Jak se cítíš ty?
Kromě prvního zápasu, kdy jsem byl zavařenej, se cítím fyzicky dobře. Chvíli to ale trvá, než se do toho člověk dostane. Se Satym (Šimonem Szathmárym) jsme skončili 2. března, takže chvíli trvá, než se rozehrajeme.

A jak se zatím sehráváš se spoluhráči z obrany?
Celou dobu jsem trénoval s Kubou Matyášem, teď hraju s Ňémou (Dominikem Němečkem). Nejsou ustálené dvojice, takže nás trenéři prostřídávají. Hledají nás.

S Litoměřicemi jsi odehrál první – byť přípravný – domácí zápas v Edenu. Vnímal jsi to?
Asi jsem to moc nevnímal, ale jsem rád, že přišlo docela dost lidí. V Porubě třeba na přípravu nechodil skoro nikdo, jen na lepší týmy. Tady bylo docela dost lidí na to, že se říká, že se na Slavii moc nechodí. Atmosféra byla hezká.