Bratro/(vražedný) souboj? Určitě ne. Hodně speciální zápas ale jistojistě ano. Pro útočníka Martina Procházku měla bitva s Havířovem velmi zajímavou příchuť. Nastoupil totiž poprvé v životě proti svému bratru Ondřejovi, který hájí barvy AZetu. Nakonec se radoval mladší ze sourozenců. Slavia sice mocně dotahovala skóre, s Residomem však padla 4:5. Důvod? „Nehráli jsme svoji hru. Tlak přišel pozdě,“ mrzelo čtyřiadvacetiletého forvarda. Ten navíc po spoustě hecování prohrál i sázku. „Bohužel. Teď dlužím bráchovi oběd,“ trpce se usmívala se sešívaná jednašedesátka.

Slavia sice mocně dotahovala skóre, nakonec ale padla. Navíc o jediný gól. Jak zápas s AZetem zhodnotit?
Dvě třetiny jsme vůbec nehráli svůj hokej a Havířov nás přehrával. Začali jsme dotahovat a zlepšili se až v poslední třetině, ale to už bylo pozdě. V takové chvíli se už výsledek špatně dotahuje.

Bylo pro výsledek rozhodující to, že jste nebyli takříkajíc ve své kůži, nebo byl Havířov zkrátka lepší?
Soupeř byl lepší. Určitě hráli, co si řekli. Přehrávali nás a moc nám toho nedovolili. My jsme navíc byli trošičku laxní a zbrklí. V určitých situacích jsme neměli klid na hokejkách, házeli jsme to po sobě. Kvůli tomu jsme nedodržovali systém a nehráli náš hokej, jaký jsme předvedli třeba na Kladně nebo proti Motoru. Proto první dvě třetiny dopadly tak, jak dopadly.

Soupeř vám věnoval osm přesilovek, které jste využili „jen“ dvakrát. Naopak přišlo i několik faulů od vás. Mohl k výhře chybět právě větší důraz při početních výhodách?
Je to smůla, že zrovna ve chvíli, kdy se dostáváme do tlaku, uděláme faul. Nebo naopak, když máme přesilovku, nedáme gól. I když jsme tam měli náznaky hry, kterou chceme hrát, finální část nám tentokrát zkrátka nevyšla. Skoro jsme ani nevystřelili na branku. Navíc jsme při vyloučení Havířova inkasovali. Ale je to hokej a stává se to. Ve druhé třetině se nám povedlo dát při početní výhodě gól. Ve splácané přesilovkové sestavě, kdy jsme už zkoušeli všechno. Naštěstí to vyšlo. Ale stejně to nakonec nestačilo.

V závěru jste snížili na 4:5 a hodně tlačili. Jak moc mrzí, že se po takovém průběhu nepovedlo vsítit kýžený vyrovnávací gól?
Samozřejmě je to škoda. Tlačili jsme a chtěli vyrovnat, ale naše aktivita přišla pozdě. Ani štěstí se k nám neotočilo. Šli jsme mu naproti pozdě a bohužel nevyrovnali. I když šance byly.

Nemohla se na vaší hře projevit nervozita? Neměli jste kvůli bojům o play-off svázané ruce?
Nervozita tam určitě byla. Víme, jaká je situace, a chtěli jsme vyhrát. A to nám možná opravdu trochu svazovalo ruce. Druhá možnost je ta, že jsme se uspokojili zápasy na Kladně a s Kadaní a mysleli si, že to půjde samo. Možná obrázek hry proto vypadal, jak vypadal.

Hrát proti bráchovi? Zvláštní pocit, přiznal Procházka

V utkání s Havířovem jste si poprvé zahrál proti bratru Ondřejovi. Jaké to bylo?
Bylo to zvláštní. Už před zápasem a na rozbruslení jsme se trošičku popichovali. Musím uznat, že Ondra hrál dobře. Stejně jako celý jeho tým. Upřímně můžu říct, že jsem naštvaný, že jsme prohráli. Obzvlášť když to bylo proti bráchovi.

Neproběhla mezi vámi a bratrem nějaká sázka o to, kdo vyhraje?
Ano proběhla. Já bohužel prohrál, takže mu dlužím oběd.

Z hlediště vás sledovali oba rodiče. Komu podle vás fandili víc?
Nechci říkat, že fandili mně, nebo bráchovi. Myslím, že fandili dobrému hokeji.

V příštím zápase vyrážíte do Ústí. Co udělat pro to, abyste opět získali body?
Musíme se hlavně probudit. Myslím, že tohle pro nás byla dobrá facka. I když škoda jí i škoda bodů. Do Ústí je třeba jet s čistou hlavou a hrát hokej, který jsme hráli na Kladně a proti Budějovicím. Musíme vyhrát, protože ty body potřebujeme.