Průžek: Musíme se probrat a uvědomit si, za koho hrajeme

Slávisté ani v pátém domácím střetnutí nepotěšili fanoušky v Edenu vítězstvím. Tentokrát v zápase o důležité body nestačili na svého tabulkového souseda, znojemské Orly. „Naše soubojovost, bruslení a bojovnost byly v prvních dvou třetinách nulové,“ mrzí jediného střelce utkání na straně sešívaných Jiřího Průžka.

V letošní sezóně jste střelecky hodně aktivní, často se usadíte v pásmu a soupeře přehráváte. Úspěšných zásahů je ale málo. Čím to je, že se na góly oproti soupeřům tolik nadřete?
My možná vypadáme, že někoho přehráváme. Vyložených šance ale každý zápas tolik nemáme, tak tři až čtyři. Takhle ani nemůžeme dát gól, když předvedeme jen pár dobrých akcí. Říkáme si to pořád, tréninky nějak vypadají, pak přijde zápas a my předvedeme tohle. Těžko říct, co za tím stojí.

Kdo je v současné situaci lídrem v kabině?
Určitě zkušení kluci. Co se týče mě, já bych měl být taky lídr, ale mám jen čtyři body z devíti zápasů. Takže to začíná ode mě, já týmu momentálně nepomáhám. Co se týče útočné třetiny hřiště, beru tedy vinu z části na sebe.

Může ti pomoci právě i ta branka proti Znojmu?
Určitě. Myslím, že v posledních zápasech to nebylo tak špatný a že se to zlepšuje. Hlavně teď ale musíme začít vyhrávat, jinak si opravdu zaděláváme na problém. Když doma neporazíme ani Znojmo, tak už bychom se měli zamyslet.

Co zápas s nováčkem soutěže rozhodlo?
Jednoznačně naše nasazení v prvních dvou třetinách. Naše soubojovost, bojovnost a bruslení byly nulové. To bylo možná dobrý na druhou ligu, ale určitě ne na první. Ve třetí třetině jsme sice konečně začali hrát a vytvořili jsme si pár šancí, ale to už nám ten nahoře nedopřeje, aby se nám to nějak odrazilo. Ve venkovních utkáních ještě hrajeme jakž takž, makáme. Pak přijedeme domů a předvedeme tohle.

Z tribuny se občas zdá, že z dobrých střeleckých pozic radši ještě přihrávkou hledáte spoluhráče. Není někdy potřeba hru zjednodušit?
To je asi v tom, že se nám moc nedaří a nikdo to na sebe nevezme. Pak po sobě házíme puk jeden na druhého a koukáme. Je to ale na celém hřišti, v útoku, v obraně, ve středním pásmu. Teď bude desáté kolo, my se musíme probrat a uvědomit si, za koho hrajeme. Nesmíme se vzdávat, sezóna bude ještě dlouhá.

Opět jste si nepomohli ani přesilovkou, místo toho jste ve vlastní početní výhodě inkasovali. Kde je největší problém?
Abych řekl pravdu, tak nevím. Říkáme si o nich pořád, koukáme na ně na videu, ale když už kotouč zavezeme do pásma a máme alespoň nějaký optický tlak, tak se nám to neodrazí nebo netrefíme bránu.

V utkání jsi vstřelil jedinou branku sešívaných. Byl tvůj záměr posunout kotouč pod brankářem tak, jak se to nakonec povedlo?
Chtěl bych říci že jo, ale určitě jsem to takhle nezamýšlel. Kotouč mi sjel, takže jsem to na bránu spíš jen tak plivnul a zrovna to podjelo pod gólmanem. Škoda, vedli jsme 1:0 a místo toho abychom hráli jako zkušený tým, soupeře vybrejkovali a vyhráli tři nula, tak dostaneme 1:4.

Zápas jste odehráli ve speciálních růžových dresech na podporu kampaně pro prevenci rakoviny. Jak je podle tebe důležité, aby klub podporoval podobné události?
Je to skvělé. Sice je to taková fráze, ale my hrajeme jenom hokej, na to nikdo neumře. Je super, že se podobné akce podporují a dávají se na vědomí. Zdraví je to nejdůležitější, co máme. Takže jen tak dál, je to jen dobře.