Slávistické juniory povede jako hlavní trenér Vladimír Machulda

Novým hlavním trenérem slávistické juniorky bude jedenapadesátiletý Vladimír Machulda. Bývalý výborný útočník, který hrál na konci devadesátých let i v Edenu, povede tým společně s Petrem Mackem. „Na práci ve Slavii se těším, naším cílem bude zabojovat o postup zpět do extraligy,” říká v rozhovoru nový kouč.

Když hrál Vladimír Machulda za Slavii, jeho noví svěřenci ještě nebyli na světě. V Edenu působil jako hráč v letech 1997-1999, zažil zde dvě velmi produktivní sezony a následně v průběhu ročníku 1990/2000 odešel do Finska a nasbíral během svojí bohaté kariéry řadu zkušeností. O svojí hokejové pouti i o trénování vypráví v následujícím rozhovoru.

Do Slavie se vracíte po více než dvaceti letech. Jak na vás prostředí v Edenu dýchlo?
Musím říct, že se tu cítím jako kdybych nikdy neodešel. Prostředí je hodně podobné - stadion, kabiny, zázemí… Ale je tu hodně nových věci pro trénování, třeba perfektní rozcvičovna nebo centrum mládeže v prostoru pod schody.

Jak na tehdejší angažmá ve Slavii vzpomínáte?
Pro mě to byl zvrat v kariéře. Hrál jsem v Třinci, kde se mi nedařilo podle představ, a nakonec jsem byl vyměněný za Viktora Ujčíka do Slavie a tady jsem hokejově ožil. Po dvou výborných sezonách nám to v té třetí moc nešlo, já jsem nemohl dát gól a vyústilo to v odchod do zahraničí. Ve Finsku mi to hned ze začátku sedlo a nakonec jsem v cizině prožil pěkných deset let.

Během nich jste získal čtyři tituly (dva ve Finsku, jeden v Norsku a jeden v Dánsku), to se nepovede jen tak každému…
Měl jsem štěstí na spoluhráče. Třeba ze začátku mi ve Finsku hodně pomohl Pekka Tirkkonen, který byl úplně jiný než ostatní Finové, a mně se tam začalo dařit. V SaiPě nám to sice výsledkově tolik nešlo, ale dvakrát jsem vždy v lednu odešel do jiného týmu - jednou do Jokeritu a jednou do Kärpätu - a v obou případech jsme vyhráli titul.

V sezoně 2004/05 jste přidal titul v Norsku…
Já jsem nejdřív odešel po dlouhém přemlouvání do Ruska, do Voskresensku. Ale bylo to zrovna v sezoně, kdy byla výluka v NHL, a v listopadu si tam přivedli ruští hráči svého trenéra a nás všechny, kteří jsme přišli s původním trenérem, poslali pryč. Nakonec jsem dostal nabídku od Valerengy Oslo, kde se sešel výborný tým, měli jsme tam i tři hráče z NHL. Trochu mi to tam i otevřelo oči v hokejovém životě, Norové chodili do práce, pak přišli na trénink a mělo to vynikající úroveň. Tím, jak jsme se tam sešli lepší hráči, tak jsme vyhrávali každý zápas a pak i titul, hrozně rád na to vzpomínám.

A dánský titul ze sezony 2006/07?
Už jsem chtěl hrát doma, ale naskytla se možnost jít hrát do Švédska a pak do Dánska, kde shodou okolností dohrával kariéru Pekka Tirkkonen. V Herningu byl navíc v tu dobu trenér Todd Bjorkstrand, což je za mě jeden z nejlepších trenérů a jeho syn Oliver teď hraje NHL v Columbusu. V Dánsku mě velmi překvapila úroveň soutěže, byli tam výborní hokejisti a zase jsme vyhráli titul. Asi jsem měl štěstí na mužstva a spoluhráče (usmívá se).

Kdy ve vás dozrálo rozhodnutí, že budete trenérem?
Musím říct, že jsem chtěl vždycky trénovat. Začal jsem s tím už ke konci kariéry, kdy jsem hrál druhou ligu za Bílinu a zároveň jsem byl asistentem. Věk ale nešel úplně zastavit, postupem času přišly nějaké zdravotní problémy a musel jsem přestat hrát. A tak jsem do trénování naskočil naplno.

Máte zkušenosti s trénováním mládeže i prvoligového týmu, poslední čtyři sezony jste ale stál na lavičce druholigového Mostu. Jaká je druhá liga z pohledu trenéra?
V poslední době tam chodí hrát hodně mladých kluků, kteří vytvářejí tlak na starší hráče, a tím se úroveň hodně zvedá. Trénování není jednoduché, kluci chodí do práce, ale když chcete hrát nahoře, tak musíte makat i na ledě. Hráče obdivuju, v pět přijdou z práce na zimák, trenér po nich chce suchou, trénink, v osm jdou domů a druhý den ráno zas do práce. V dnešní době už to nejde hrát tak, že to tam jdete jen odklouzat, a myslím si, že se soutěž bude ještě zvedat, protože teď tam padly týmy, které hrály dlouho první ligu.

Od mužů se nyní přesouváte na Slavii k juniorům. Proč jste se tak rozhodl?
Já jsem se věnoval mládeži i v Mostě, kde jsem trénoval juniory, ale neshodli jsme se tam na některých věcech. Tomáš Kucharčík do mě šťouchal už dlouho, jestli nechci jít zpátky na Slavii, a když se dozvěděl, že nebudu v Mostě, tak mě oslovil. Mě nabídka Slavie zaujala, sešel jsem se s vedením a domluvili jsme se.

Cítíte, že po sestupu juniorky bude velký tlak na návrat zpět do extraligy a čeká vás náročná sezona?
Určitě. Když vám spadnou junioři, kteří jsou pro klub stěžejní, tak všichni chtějí návrat co nejrychleji. Já teprve začnu tým pořádně poznávat, ale naším cílem bude pořádně trénovat, hrát celou sezonu nahoře a pak v play-off uspět. Ještě nevíme, jaký bude formát soutěže, ale určitě se budeme chtít dostat nazpátek. Každopádně se na práci s klukama těším, myslím si, že tady jsou kvalitní hráči.

Co od svých svěřenců jako trenér vyžadujete?
Pro mě je důležité, aby všichni dělali všechno na sto procent. Já jsem to zažil ve Finsku, a i když se to pořád omílá a říká to každý, kdo tam hrál, tak to tam takhle opravdu chodí a funguje to. Nejvíc vám dá trénink, kde všichni dělají naplno každý cvik, protože to se pak přenáší do zápasu. Z toho důvodu kladu velký důraz na to, jak se v tréninku pracuje.

Kdy začínáte letní přípravu a jak bude probíhat?
Začínáme v pondělí 2. května, odpoledne máme sraz a hned jdeme na led. Ten budeme mít dvakrát v týdnu, jinak budeme využívat posilovnu, tělocvičnu, atletický stadion a další sportoviště v okolí. Podmínky na trénování jsou tu velmi dobré, abychom se mohli na sezonu kvalitně připravit.