Střelec Šmerha o sezoně: Nejlepší parta, co jsem zažil

V uplynulé sezoně střílel jednu branku za druhou a dlouho bojoval o korunu pro krále střelců i kanadského bodování. Na vrchol sice nakonec nedosáhl, přesto prožil Tomáš Šmerha hodně povedenou sezonu. „Skvělá parta, skvělá sezona. Moje statistiky? Bez týmu bych to nedokázal,“ přiznává sešívaný ostrostřelec.

Slavia zakončila sezonu předkolem play-off proti Třebíči. Jaké to bylo se dozvědět, že se zničehonic končí. Jak jste v týmu sledovali vývoj?

Je určitě škoda, že se skončilo takhle, ale opatření byla nutná. Už druhý zápas v Edenu se hrál bez diváků a pořádně se nevědělo, jestli se vůbec bude hrát. Proto jsme si mysleli, že třetí utkání už nebude. I když jsme pořád doufali, že není konec. Byli jsme stále připraveni to odehrát i bez diváků.

S Horáckou Slavií jste dvakrát za sebou prohráli. Předtím osmkrát. Nebyl pro vás konec po tolika porážkách v řadě nakonec vysvobozením?

Ne, určitě ne. My jsme si pořád věřili. Hlavně po tom druhém zápase, kdy jsme byli jednoznačně lepší.

Zmínil jsi fakt, že druhý duel proběhl bez fanoušků. Vnímal jsi prázdné ochozy?

Vypadalo to jako na tréninku, kde každý slyší, co na něj ten druhý křičí. Rozhodně to nebylo nic příjemného. V takovém zápase jsme navíc potřebovali podporu. Ale jak už jsem říkal, ta nařízení byla nutná.

Čím to, že se vám v závěrečné fázi sezony tak nedařilo a že po sérii výher přišla dlouhá série proher? Čemu to připsat a jak na situaci reagovala kabina?

Nedokážu říct. Neměli jsme asi tolik štěstí jako v zápasech předtím, kdy nám tam padlo všechno. Pak se to proti nám obrátilo. V ničem jsme ale nepolevili a připravovali se pořád stejně. I když nás porážky pořádně štvaly. V kabině byla super parta, takže atmosféra byla v pohodě.

V předposledním zápase nadstavby tě nevybíravě zfauloval přerovský Číp. Co ti proběhlo hlavou během nárazu a po něm? A omluvil se soupeř?

Na ten moment jsem se později podíval na videu a myslím, že za stavu 4:2 pro Přerov a necelou vteřinu před koncem to byl hodně zbytečný zákrok. Po nárazu jsem spadl na led, ležel jsem, brněly mi zuby, bolela mě hlava, točil se se mnou celý svět. Navíc jsem měl otok na spánku, takže jsem musel sanitkou do nemocnice, kde mi udělali všechna potřebná vyšetření. Naštěstí to dopadlo relativně dobře. Žádná omluva ale nepřišla.

Co říkáš na komentáře o tom, že sis za nepříjemnou situaci vlastně mohl sám, protože jsi měl hrát až do konce a něco takového čekat?

To je každého názor. Já už se k tomu nechci moc vracet. Stalo se, já se z toho oklepal a soustředil se na další zápasy.

Poslední duel v Litoměřicích měl rozlousknout obsazení první šestky. Jak ses rozhodoval, jestli nastoupíš? A jak těžké pak bylo všechno sledovat z pozice diváka?

S panem Říhou jsme se domluvili, že bych si s tou hlavou měl radši odpočinout, abych byl fit na play-off. Můžu říct, že to nebyl moc příjemný pocit, když jsem týmu nemohl pomoct.

Bez týmu bych nic nedokázal, říká Šmerha

Když se na sezonu podíváš z celkového pohledu, jak bys ji zhodnotil?

Mám jen pozitivní dojmy. V kabině se sešla nejlepší parta, co jsem zatím zažil. Všichni tipovali, že budeme hrát dole a my přitom po první části skončili na 5. příčce a po nadstavbě na 7. místě. Na to, jaký jsme měli tým, si myslím, že to není úplně špatný výsledek.

Jak se průběžně vyvíjela atmosféra v kabině a co vztah mladší versus starší hráči?

V kabině si to sedlo už od začátku. Byla fakt skvělá parta. Mladí nebo staří. Vůbec to nehrálo roli. Všichni se bavili se všemi. Prostě super.

Celý soutěžní ročník jsi bojoval o korunu pro nejproduktivnějšího hráče soutěže, nakonec jsi skončil třetí. V produktivitě nadstavby a mezi střelci druhý. Co na takový úspěch říkáš?

Je to určitě moc fajn pocit být v těchhle statistikách v popředí. Ale bez týmu bych to nedokázal. Všechno se tak nějak pěkně sešlo a sedlo si. Hlavně jsme měli skvělou partu, a proto se nám dařilo týmově i individuálně.

Připravoval ses nějak speciálně a přidával si?

Ne. Připravoval jsem se normálně. Někdy jsem k tomu ale využil služby kondičního trenéra. V sezoně jsem pak hodně chodil cvičit s Petrem Vampolou.

V čem ti Petr Vampola nejvíc pomohl. Jak cenné rady ti předával?

Radil mi jak na ledě, tak mimo něj. Na ledě, jak mám hrát a co po mně chce. Nabádal mě, abych byl víc zodpovědný. Mimo led jsme trávili hodně času v posilovně. Radil mi, co mám dělat, jak se připravit na zápas a tak. Za to bych mu chtěl moc poděkovat.

Statistikami ses postupně propracovával nahoru. Sledoval jsi průběžně své postavení, nebo ses snažil na to nemyslet?

Nějak moc jsem to nesledoval. Občas jsem se podíval, jak kdo hrál a kdo dal góly a jinak ne.

S Martinem Kadlecem, který nakonec vyhrál bodování i střelce nadstavby, se znáš z doby, kdy hrál za Slavii. Nehecovali jste se před posledními zápasy kvůli tomu, kdo vyhraje?

Ani ne. V posledním zápase jsme si to měli rozdat v přímém souboji, já ale nakonec nehrál. A moc jsem mu nepřál, aby bodoval, když to bylo proti Slavii. Navíc ve chvíli, kdy jsme potřebovali udělat alespoň bod. Ale kdybychom ten bod získali, tak bych mu to samozřejmě přál.

Nejde se nezeptat ani na fanoušky. Sice jich do Edenu nechodilo tolik, ale vždycky neúnavně fandili a jezdili i na venkovní zápasy. Tvoje dojmy?

Fanoušci jsou výborní a chtěl bych jim touto cestou moc poděkovat, dokázali vytvořit v Edenu krásnou atmosféru a byli slyšet i venku.

Po nečekaném konci nastala doba dovolené a odpočinku. Co máš v době volna v plánu?

Dovolenou si zatím užívám tak, že kvůli karanténě ležím doma. Zatím se neví, co a jak bude. Samozřejmě bych rád vyrazil na nějakou dovolenou, než se začnu připravovat na novou sezonu. Ale uvidíme, zdraví je přednější.