Věřím, že se před domácí fanoušky ještě vrátíme, hlásí Hölsä

Na středeční výhře sešívaných, už páté v řadě, má velkou zásluhu i brankář Paavo Hölsä. V utkání zasáhl třiatřicetkrát a nyní věří, že si Slavia zahraje vytoužené play-off. „Vážně doufám, že si sezónu ještě prodloužíme, a když budeme pokračovat jako teď, tak naším limitem je nebe,“ říká o vyhlídkách na následující klíčový zápas v Kolíně.

Odehráli jste poslední domácí utkání základní části. Jaké máš pocity?
Doufám, že se před domácí fanoušky ještě vrátíme a zahrajeme si tu. Nebudu lhát, byla to tvrdá cesta, ale teď je to skoro jako pohádka. Dokázali jsme se odrazit ze dna a teď máme dokonce šanci dostat se do play-off. Je to úžasné.

Jak jsi říkal, zachránili jste se a zůstanete v Chance lize i příští sezónu. Přineslo vám to klid?
Jasně, určitě přineslo. Bylo to náročné, na což bychom neměli myslet, ale to se snáz řekne, než udělá.

Už jste to stihli nějak oslavit, nebo to přijde až po konci sezóny?
Já sám se nechci soustředit na nic jiného než další zápas. Řekl bych, že jsme měli štěstí, ale spíš si myslím, že jsme dobrý tým, semkli jsme se a vrátili se do hry. Ještě není konec, jak jsem říkal, máme pořád šanci na play-off, takže teď se ještě budeme soustředit jen na další zápas.

Ty osobně jsi hrál proti Třebíči poprvé, zároveň šlo o důležitý zápas. Jak ses připravoval?
Na tréninku jsme se dívali na videa, zaměřili jsme se na jejich přesilovky, které prý mají dobré. Koukal jsem na to, jak hrají a jestli mají nějaké záludné hráče. Nicméně jeden z nich hrál se mnou ve Slovinsku, Miha Štebih. Takže jeho triky jsem znal a jsem rád, že na mě nevyzrál.

Začátek tvého působení na Slavii byl těžký, ale teď jsi velkou oporou týmu: vychytal jsi tři nuly a vyhráli jste pětkrát v řadě. Co se změnilo a co ti pomohlo?
Určitě jsem potřeboval nějaký čas, abych si zvykl na jiný hokej. Pořád jsem si říkal, ať jsem v klidu a vše dělám jako obvykle, že musím věřit a tvrdě pracovat. To je většinou cesta k úspěchu a platilo to i teď.

Na záchraně týmu v lize máš určitě velkou zásluhu…
Ale ne, je to týmový sport. Nemůžu dát gól…

Můžeš.
No, dobře, můžu. (smích) Při posledním zápase jsem měl šanci, která nevyšla, ale naštěstí jsem aspoň dostal puk za modrou čáru. Ale jak říkám, od gólů jsou tady další kluci a proti Třebíči se moc pěkně vrátili do hry. Je to vždycky týmová práce. Jsem součástí týmu a jsem za to moc rád.

Počítali jste v kabině, kolik bodů potřebujete, abyste postoupili do předkola play-off, nebo jdete s proudem a nemyslíte na to?
Jdeme s proudem. Je lepší nad tím příliš nepřemýšlet. Myslím, že to platí jak pro brankáře, tak ostatní hráče. Je lepší to v hlavě nemít.

V pátek jedete do Kolína. Pokud nevyhrajete, bude to poslední utkání sezóny…
Beru to jako sedmý zápas v sérii. Je to naše pomyslné play-off, které začalo už před nějakou dobou, a tohle je finále. Měli bychom být šťastní, že máme situaci ve svých rukou. Vážně doufám, že si sezónu ještě prodloužíme, a když budeme pokračovat jako teď, tak naším limitem je nebe.

Na konci základní hrací doby tě trenér poslal na střídačku, aby tým hrál v šesti proti čtyřem, protože Třebíč byla v oslabení. Jak se v těchto momentech cítíš, když víš, že do hry nemůžeš zasáhnout?
Měl jsem tušení, že dáme gól a vrátíme se do hry, což se pak opravdu stalo. Zápas jsme rozehráli dobře, a pak drželi vedení, takže jsem týmu věřil, že se do toho zvládne zase dostat. Samozřejmě jsem byl i trochu nervózní, ale spíš i trochu nadšený, protože je zábava sledovat hru ze střídačky. A kluci to vážně hezky zvládli, dobře odehráli oslabení na konci třetí třetiny i v prodloužení.

V poslední době jsou zápasy hodně vyrovnané a skóre těsné. Jak se s tím vypořádáváš?
Nevadí mi to. Zůstávám díky tomu ve hře. Někdy mám pocit, že tak to v téhle lize zkrátka chodí, že většinou jsou zápasy těsné. Kdyby to bylo 5:0, tak by vás to mohlo vést ke ztrátě pozornosti, ale takhle zůstáváte soustředění na každý puk, jako by to byl ten poslední.