Veselý chtěl porazit bývalé spoluhráče. Nebyl to pro mě běžný zápas, přiznává

V Pardubicích s hokejem začínal a na východě Čech také strávil svá mládežnická léta. Během probíhající sezony však přesídlil do pražské Slavie a extraligový kolotoč mu už podruhé naservíroval vskutku pikantní souboj. Veselý se utkal se svým mateřským klubem, tentokrát však stanul na opačné straně pomyslné barikády. O motivaci měl mladý forvard rozhodně postaráno, toužil soupeři oplatit porážku z prvního vzájemného střetnutí. To se nakonec Veselému, a s ním i celé Slavii, nepodařilo.

Honzo, utkání s Pardubicemi jste si takto asi nepředstavoval…
To určitě ne. Chtěl jsem Pardubicím vrátit porážku z jejich ledu, kde nás porazily 1:4. To se bohužel nepovedlo. V soupeřových řadách opět excelovali hráči, kteří to mají za úkol. My se v tom jen dál topíme.

Jak jste se na utkání těšil? Čekal vás souboj s klubem, ve kterém jste začínal a odehrál několik sezon.
Určitě jsem těšil, že uvidím zase hráče, se kterými jsem strávil v jednom týmu nezanedbatelnou část mé kariéry. Hodně mě nabuzovala ta atmosféra, kterou duel měl. Rozhodně to pro mě nebylo utkání jako každé jiné, bylo speciální.

Jan Veselý ve zlatém dresu.

V dohrávce šestnáctého kola se namísto červené na dresu vašeho týmu objevila zlatá. Jak jste vnímal tuhle akci?
Je to hezké. Doufám, že se podaří vybrat co nejvíce peněz na podporu těch dětí, aby si mohly splnit svůj sen. Právě kvůli tomu se také celá akce konala. Dá se říci, že i pro fanoušky to mohlo být takové ozvláštnění.

Dveře kabiny zůstaly po zápase hodně dlouho zavřené. Co zaznělo z úst trenéra?
Pořád je to do jisté míry o tom samém. Důležité je uvědomit si, co se okolo nás děje, a přestat být vztahovační. Chtělo by to, abychom se drželi hry, kterou jsme se prezentovali ve třetí třetině. Nesmí už nás složit jeden nebo dva slepené góly.

Jak je těžké pro tým, který po dvou třetinách prohrává o šest branek, najít motivaci na dalších dvacet minut hry?
Je třeba to nevzdávat. Alespoň tím ukážeme trenérovi, že nás to mrzí. Podstatné je taky, že právě povedená závěrečná část nám může pomoci do dalších utkání. Pak se ta hra může zlepšovat, ne jen zhoršovat.

V duelu s Pardubicemi to vypadalo, jako kdybyste se v nadějných situacích báli vzít zakončení na sebe. Často jste místo střely volili přihrávku dozadu. Jak moc důležitý faktor to podle vás byl?
To je prostě ta naše křeč. S námi se to stejným způsobem táhne už asi desáté kolo. Přesně tohoto problému se chceme zbavit.

V lednu váš čeká ještě několik utkání. Co je třeba udělat pro to, aby se výsledky zlepšily?
Já osobně si myslím, že bychom se měli pokusit navázat na hru z poslední třetiny, kterou jsme odehráli. Naším největším zlem je ale stále vysoký počet vyloučených. Soupeři nás za to dost trestají. To je asi to nejdůležitější. Také potřebujeme začít sami dávat branky v početních převahách, pak se na naši stranu může naklonit i to štěstíčko. Věřím, že to přijde.