Zlaté české jídlo a kamarádi. Jsem zpátky rád, hlásí útočník Slavíček

Talentovaný útočník Šimon Slavíček po více než dvou letech opět obléká červenobílý dres. Návrat ze zámoří si dvacetiletý odchovanec Slavie prozatím pochvaluje, v přípravném utkání proti Selber Wölfe se dokonce blýskl gólem.

Třetina přípravných zápasů je minulostí a čas do startu ligy se krátí. Jak ti to po návratu ze zámoří zatím sedlo?
První dva zápasy mi nesedly vůbec, je to úplně jiný styl oproti kanadské OHL. Ale to třetí utkání už mi vyšlo lépe. Hrál jsem v lajně s Martinem Šťovíčkem a Honzou Smolou a šlo nám to skvěle, dali jsme góly a měli spoustu šancí v útočném pásmu, takže jsem za to rád.

Kromě nových spoluhráčů si musíš zvykat i na spoustu věcí, které jsou v Česku a Americe odlišné. Jaké jsou největší rozdíly?
Hřiště je tady sice větší než v zámoří, ale to mi takový problém nedělá. Musím si zvyknout na to, že hokej tady je víc defenzivní, v OHL to naopak bylo nahoru dolů a akce střídala akci. Tady se víc řeší taktika a brání se.

I tak ses proti Selber Wölfe střelecky prosadil a celý tým předvedl slušný výkon. Co z herního pohledu rozhodlo o výhře?
Konečně nám vyšly buly, takže jsme byli hodně na kotouči. Olda Cichoň skvěle zachytal, což nám taky hodně pomohlo. V přesilovce nám tam napadaly góly a měli jsme tlak. To bylo asi gró naší výhry.

Němci si sice odvezli porážku, přesto byli houževnatí. V čem vás nejvíc prověřili?
Hráli jednoduše, vyhazovali puky a byli rychlí. Měli i kvalitního brankáře. Sice jsem mu dal gól, ale i tak chytal slušně. Byl to celkově kvalitní soupeř.

Na závěr došlo na tradiční děkovačku, kterou jsi zažil po dlouhé době. Jak sis ji užil?
Když jsem hrál v patnácti letech první zápas za A tým, tak už jsem ji zažil a i teď to bylo super. Přišlo strašně moc lidí a myslím, že jsme je naším hokejem docela nadchli.

Jsem rád zpátky, ale do Ameriky bych ještě někdy chtěl

V Edenu, kde jsi hokejově vyrůstal, jsi zatím zpátky jen chvíli, bereš návrat jako dobrý krok?
Určitě. Jsem rád, že jsem se vrátil. Odehrál jsem tu snad jedenáct let. Mám radši Česko než Ameriku, zlaté české jídlo a kamarádi. Ale do Ameriky bych se někdy určitě chtěl ještě vrátit, protože hokej je tam strašně velký a fanoušci tím možná žijí i víc. Je tam taková větší show, ale myslím, že se to sem pomalu taky dostává.

Po „suché“ a začátcích přípravy na ledě jste konečně celý tým pospolu. Jak zatím vypadá atmosféra v kabině?
Myslím, že je to super. V kabině je sranda. Hodně kluků, které znám, sice odešlo, ale někteří starší hráči tady zůstali, třeba Tomáš Knotek nebo Honza Holý, takže je to v pohodě. Už jsem sice dostal nějaké pokuty za nepořádek, ale je to tím, že se mě zkušenější hráči jen snaží dostat do latě a pomoct mi. Taková ta pomoc je tam i v zápasech a myslím, že jsme si sedli.

Příprava pomalu ale jistě vrcholí a za necelý měsíc už vás čeká ostrý start sezony. Na čem teď budete v trénincích nejvíc pracovat?
Tréninky mám rád, protože jsou hodně herní. Dost se zabýváme i bruslením, což v zámoří vůbec nebylo. Teď se budeme zaměřovat na přesilovky a oslabení. Docela nám šly i signály po buly, tak ty si asi taky projdeme. A určitě budeme ještě pilovat fyzičku.

Na kladení cílů je ještě dost brzo, máš ale i tak nějakou představu, jaký začátek by se ti zamlouval?
Od prvních zápasů musíme vyhrávat, aby to nevypadalo jako v loňské sezoně. Koukal jsem se průběžně a nebylo to moc dobré. Ale tenhle tým má hodně co nabídnout. Máme na to uhrát velmi dobrý výsledek.