Slavii mám v srdci, první zápas za áčko si pořád pamatuju, vzpomíná Petr Jelínek

Jako malý cestoval s tátou po světě, ve čtvrté třídě se usadil na Slavii, kde prošel mládežnickými kategoriemi až mezi dospělé. Ve slávistickém dresu vybojoval Petr Jelínek stříbrnou a dvě bronzové medaile, sen o titulu si ale splnil až v Liberci. Nyní jeho aktivní hráčská kariéra končí a začíná plnění dalšího snu: v NHL bude skautem Los Angeles Kings.

Petře, podepsal jsi hráčskou smlouvu v Plzni, pak ale přišla nabídka, která se neodmítá. Budeš skautem LA Kings. Jak se to celé seběhlo?
Už v únoru jsem věděl, že budu končit v Liberci, tak jsem napsal životopis a poslal jsem ho na Central Scouting. Během března a dubna jsme spolu mluvili, když se mi ozvali. Bylo nás více adeptů, na začátku snad čtyřicet, pak už jen osm. Jenže potom to nějak utichlo, tak jsem to neřešil a začal trénovat na Plzeň, kde jsem i podepsal smlouvu. No, a pak se z ničeho nic ozvali z Los Angeles a během pár dní to bylo vyřešené.

Jak tě napadlo se přihlásit?
Řešil jsem, co bude dál. Už nejsem nejmladší a nevěděl jsem, jestli o mě bude mít někdo ještě vůbec zájem. Řešil jsem to s předstihem, a nakonec to vyšlo.

Bude tě nová práce bavit dost na to, aby ti příliš nechybělo hraní?
Doufám. Je to přece jenom prestiž, dělat pro takový klub v NHL, takže se na to moc těším. Samozřejmě to bude něco jiného než hokejový život, ale na zimáku budu trávit pořád stejně hodně nebo ještě víc času. Uvidím, bude to samozřejmě nové a budu se snažit dělat to na sto procent.

Trochu ti ale hraní chybět bude…
Myslím si, že určitě mi to v některých věcech chybět bude. Přece jenom je to sport, který jsem dělal celý život, takže na to asi jen tak nezapomenu nebo z toho nevypadnu. Určitě se ale na led ještě dostanu, půjdu si zahrát třeba alespoň nějaký sranda hokej pro zábavu.

Proč zrovna LA? Byli Kings týmem, který jsi sledoval už delší dobu?
Ne, to bylo spíše tím, že zrovna hledali někoho z Čech. Bylo to jen proto, že přišla příležitost z tohohle týmu, nevybíral jsem si.

Co přesně bude náplní tvé práce?
Budu navštěvovat různé zápasy a sledovat mladé hráče, kteří příští rok půjdou na draft, ale i starší hráče, kteří je budou zajímat. Převážně to ale budou mladí kluci, koho budu sledovat.

Zůstáváš tedy v Česku?
Budu dělat Česko, Slovensko a Evropu. Zůstanu bydlet v Liberci, jelikož už jsem tam desátý rok a s rodinou jsme si na město zvykli. A odtud budu cestovat.

Máš už nějaké konkrétní tipy nebo alespoň typy hráčů, na které se zaměříš?
To zatím nemám. O některých hráčích samozřejmě přehled mám, ale zatím je to hodně v začátcích. Kluci, které budu sledovat, budou začínat osmnáctkou na turnaji Hlinka Gretzky Cup v Břeclavi a Piešťanech. Tam to celé začne.

Jak těžké vlastně bylo udělat rozhodnutí o konci s aktivním hokejem?
Myslím si, že mi to ještě úplně nedochází, je to zatím čerstvé. Nicméně hrál jsem hokej celý život, bude to určitě změna, ale v hokejovém prostředí zůstanu. Dostal jsem možnost téhle práce, která je takovým dream jobem většiny kluků od hokeje. Je to pro klub NHL, takže to nějak vyvažuje smutek z konce aktivní kariéry.

Petr Jelínek ve slávistickém dresu

Když se bavíme o konci, napadá mě, že ses zúčastnil rozlučkových zápasů Pavla Kolaříka a Marka Tomici s Jaroslavem Bednářem. Plánuješ taky něco podobného?
(smích) Na to je zatím asi brzy. Samozřejmě by bylo hezké zahrát si zase s kluky, které jsem během své kariéry potkal, ale nevím, jestli mám tohle plánovat já nebo někdo jiný za mě. Nicméně přiznávám, že zatím jsem na tohle moc nepomýšlel.

A jaké to pro tebe byly zápasy?
Bylo to super! Oba byly vlastně na Slavii, kde jsem vyrůstal, než jsem přišel do Liberce. Je skvělé zase vidět kluky, se kterými jsem hrál jako mladší. Teď už máme jiné životy v jiných městech, takže bychom se jinak nepotkali. Bylo to fajn.

Jak říkáš, na Slavii jsi vyrůstal. Jaká je tvoje nejoblíbenější vzpomínka na ni?
Myslím, že jsem si tam užil celou mládežnickou i profesionální kategorii. Bylo to tam opravdu fajn. Do školy jsem chodil hned vedle na Vladivostockou, takže jsem tam byl neustále. Nejoblíbenější vzpomínka možná bude první zápas za áčko, to je samozřejmě zážitek, který si každý zapamatuje.

A vybavíš si ho ještě?
Úplně první zápas si pamatuju, jeli jsme tenkrát do Pardubic. Vím, že starší hráči odpočívali před play-off a my jsme tam jeli jako mladí. Tenkrát jsme tam dostali asi 1:6 nebo kolik to bylo. Byl to trochu skok z dorostenecké kategorie, juniorské ligy mezi velké chlapy.

Jak to vlastně bylo s tvými prvními hokejovými krůčky?
Přišel jsem do Slavie ve čtvrté třídě, předtím jsme s tátou cestovali po světě. Od čtvrté třídy přes dorost a juniorku jsem pak byl na Slavii, a potom jsem taky začal cestovat. Pak jsem se vrátil a přes Havlíčkův Brod se dostal zpět do Slavie.

Jsi rád, že ses rozehrával právě na Slavii?
Tehdy jako malý kluk jsem chtěl hlavně být na ledě, takže mi to asi bylo jedno. (smích) Ale Slavii mám samozřejmě v srdci, strávil jsem tam celé dospívání.

S kým se ti za Slavii hrálo nejlépe?
Já jsem byl hodně defenzivní hráč, takže se mi dobře hrálo s Markem Tomicou nebo Lukášem Krenželokem. Spolu jsme hráli hodně. Pak tam byl ještě Jiří Doležal a podobní hráči.

Se Slavií jsi získal stříbrnou medaili a dvě bronzové. Titul ti o sezónu unikl. Bylo ti to líto?
Bylo mi to líto. Sezónu před tím jsem se nedohodl na smlouvě s Vladimírem Růžičkou, takže jsem na rok odešel a prošvihl tak titul. Mrzelo mě to, ale naštěstí jsem si to pak vynahradil alespoň v Liberci.

Petr Jelínek odehrál za Slavii 369 extraligových zápasů

Napadlo tě pak ještě někdy, že by ses do Edenu vrátil?
Možná kdysi mě to i napadlo, ale teď v průběhu let už jsem věděl, že se k tomu nedostanu, nejsem nejmladší. Nicméně kdyby se třeba moje kariéra vyvíjela jinak a nedošla k této příležitosti, tak bych se třeba i vrátil. Posledních devět let jsem byl v Liberci spokojený a teď mě čeká nová práce, takže myšlenka na návrat přišla, ale příležitost už ne.

Dres už neoblékneš, ale můžeme se těšit alespoň na tvoji návštěvu?
Rád se na Slavii přijedu zase někdy podívat. Jen už v jiné pozici. Třeba když tam bude nějaký mladý talent, který bude stát za to. Ale hlavně tam mám kamarády jako právě Marka Tomicu nebo Pavla Kolaříka, se kterými se známe spoustu let, takže je rád uvidím.

Petr Jelínek ve slávistickém dresu

Když hrál Marek Tomica v Chomutově, nastupovali jste proti sobě. Vnímal jsi ho na ledě, nebo pak neznáš přítele?
Vnímal, ale člověk to nemůže na ledě tolik brát. Během kariéry jsem hrál s tolika hráči, že kdybych každého při zápasu šetřil, tak by to nešlo. (smích) Ale ne, každý jsme zkrátka dělali svou práci, jeden za Liberec, druhý za Chomutov, a to na našem přátelství nic nemění.

Kromě Slavie sis extraligu zahrál už jen právě v Liberci, kde jsi strávil devět sezón a byl i kapitánem. Jak bys tuto celou éru shrnul?
Zrodilo se to vlastně tak, že už jsem se se Slavií po změně majitelů a odchodu trenéra Růžičky nedohodl a dostal jsem nabídku z Liberce. První sezóna byla hodně těžká, ale od druhé sezóny už to šlo nahoru, vyhráli jsme titul a od té doby musím říct, že to bylo super. Užíval jsem si každou sezónu. Kromě titulu máme i tři stříbrné medaile, plus nějaké prezidentské poháry, takže paráda.

Nejvíc vzpomínáš právě na tu titulovou sezónu, předpokládám…
Tak samozřejmě! Ten titul mám jenom jeden. Zaplaťpánbůh, někomu se nepoštěstí ani to. Bylo to super, parádní sezóna. Myslím si, že jsme extralize dominovali tehdy celý ročník, fakt to stálo za to.