PANE TRENÉRE: Ideální hráč má skvělé dovednosti a je pořád aktivní, říká Tomášek

Slavia má ve svých trenérských řadách kromě bývalých zkušených hráčů také mladé progresivní kouče. Jedním z nich je také Adam Tomášek, který se do Slavie dostal po úspěšné zkoušce. „K práci na Slavii jsem se dostal přes Láďu Slížka. Znali jsme se ze soukromých kempů a on mi zde domluvil trénování na zkoušku v roli jeho asistenta,“ nastiňuje šestadvacetiletý kouč.

Stále velice mladý a progresivní kouč. I takto by se dal označit Adam Tomášek. Absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu má za sebou v Edenu již čtvrtou sezonu. Oproti bývalým profesionálním hokejistům postrádá trenér druhé a třetí třídy některé zkušenosti z hráčské kariéry. Naopak však disponuje znalostmi z psychologie nebo fyziologie, které jsou pro trenérské řemeslo téměř nepostradatelné.

Pane Tomášku, jak jste se dostal k práci na Slavii a co způsobilo to, že jste se vydal na trenérskou dráhu?

Pro trénování jsem se rozhodl v posledním ročníku na gymnáziu, kdy jsem se musel rozhodnout, na jakou školu jít studovat. Protože jsem měl blízký vztah ke sportu a zejména k lednímu hokeji, stejně jako k práci s mládeží, rozhodl jsem se pro studium na FTVS.

K práci na Slavii jsem se dostal přes Láďu Slížka. Znali jsme se ze soukromých kempů a on mi zde domluvil trénování na zkoušku v roli jeho asistenta. Od další sezóny už jsem měl vlastní kategorie.

Jak jste již řekl, studoval jste na FTVS v Praze, jak dokáže taková škola připravit člověka na trenérské povolání?

Člověk se mnohem více naučí samotnou praxí. Fakulta mi dala zejména rozhled v oblastech, které jsou této profesi příbuzné. Bývalí hokejisté nasbírají během kariéry řadu zkušeností, které mi chybí, protože jsem to na vrcholovou úroveň nedotáhl. Na rozdíl od většiny z nich mám hlubší znalosti v oblastech jako jsou pedagogika, psychologie, anatomie nebo fyziologie. Stejně je ale potřebná praxe, aby byl člověk schopný dostat tyto vědomosti do procesu tréninku.

Co vás baví na trénování nejmenších hokejistů nejvíce?

Zejména možnost děti výrazně ovlivňovat. Jako trenér nejmenších kategorií vidíte každý měsíc velké zlepšení, což u starších kategorií není možné. Zároveň mě naplňuje fakt, že můžu být tím, kdo děti pro hokej zaujme a vytvoří u nich vztah k pohybu. Poslední věc jsou samotní hráči, kteří jsou v tomto věku bezprostřední a je s nimi legrace.

Jak složité je v dnešní době, plné moderních technologií, udržet děti u hokeje a jakým způsobem se o to snažíte?

Musím říct, že to z mého pohledu složité není. Drtivá většina dětí, s kterými přijdu do styku, hokej milují a je pro ně důležitější než hry na mobilu. Na hokej chodí poctivě. Problém je spíše ve spontánním pohybu, který se prakticky vytratil a je nahrazován právě trávením času na tabletech. Proto se snažíme pro děti vymýšlet více akcí a forem přípravy, tak abychom suplovali spontánní pohyb, kterého měly předešlé generace bezpochyby mnohem více.

Které aspekty se musí u dětí v hokejových začátcích rozvíjet a které naopak dostanou prostor až v pokročilém věku?

Nejdůležitějším aspektem jsou základní dovednosti. Zejména bruslení, na které navazují dovednosti spojené s vedením kotouče. Další faktor je poté aktivita a bojovnost, což jsou pro hokej klíčové aspekty. Do pozadí jde zejména taktická příprava, i když už v nejmladších kategoriích se do hráčů snažíme dostat určité zásady, na které se v budoucnu může navázat.

Tomáš Kucharčík a Ladislav Slížek zavedli ve Slavii, jako v jednom z mála klubů filozofii, kdy nenutíme hráče do přihrávání a snažíme se v nich budovat schopnost řešit situaci 1-1. S tím se plně ztotožňuji a ročníky, které tímto systémem prošli jasně ukazují, že to funguje. Herní kombinace pak přijdou na řadu v dalších kategoriích. Ideálem je tak hráč, který má výborné dovednosti, je bojovný a neustále aktivní a má chuť projet celé hřiště.

Od letošního ročníku vyučujete také na ZŠ Eden, jak se dá tato práce s trénováním na Slavii skloubit?

Učím prvním rokem, takže je toho někdy dost. Naštěstí mám vlídné kolegy, kteří mi se vším poradí. S trénováním to lze skloubit poměrně snadno. Mám kvůli tomu upravený rozvrh. Občas se stane, že je trénink z nějakých důvodu v jiný čas, než je obvyklé, a proto trénink nestíhám. Naštěstí mám výborného asistenta, který je na všech trénincích a řadu obětavých rodičů, kteří mě v případě nutnosti zastoupí.

Slavii pravidelně zastupujete na sportovním festivalu Sporťáček, přiblížil byste o co se jedná?

Sporťáček nebo Wannadoo, jsou všesportovní akce, kde pražské kluby prezentují své aktivity a snaží se přilákat nové děti. Z pohledu hokeje je to dle mého názoru málo efektivní forma náboru. Lední hokej je atypický tím, že hledáme zájemce pouze v určitém věku. Často se tak stává, že přijde rodina se třináctiletým chlapcem, který by chtěl začít hrát hokej a já jim musím vysvětlovat, že zřejmě propásli vhodnou dobu.

Lépe to funguje jako akce k pozvání na náš zimní stadion, často se objevují lidé, kteří dřív na Slavii chodili a byli fanoušci a dnes již nechodí. Prohodíme pár slov, dám jim kartičku Honzy Nováka nebo Pavla Kolaříka, které si pamatují z působení v extralize a většinou říkají, že přijdou do Edenu podívat a zafandit jako za starých časů.

Řekněte nám prosím něco k náboru zde na Slavii. Jak celá akce probíhá a jak připraveni mají případně dorazit mladí zájemci s rodiči?

Český hokej pořádá dvě velké náborové akce, v říjnu a v lednu. Kdy přijdou děti s rodiči, my jim dáme dres, půjčíme veškeré vybavení, rodičům jsou prezentovány základní informace o ledním hokeji i našem klubu a mohou si prohlédnout veškeré vybavení a prostory, které Slavia nabízí.

Následuje trénink na ledě s mnoha trenéry mládeže za asistence hráčů A týmu a juniorky. Jinak celou sezónu probíhají pravidelné tréninky, které jsou o víkendech. Rodiče mohou s dětmi kdykoliv přijít a zeptat se, jakým způsobem vše funguje, přihlásit své dítě a začít trénovat.

V průběhu sezóny si vás Ladislav Slížek vytáhl na pomoc v době absence trenéra Antoše k utkáním dorostu, jak tuto zkušenost hodnotíte?

S Láďou Slížkem jsem trénoval už dvě sezóny u mládeže a myslím, že si rozumíme lidsky i hokejově. Hrozně moc jsem se toho od něj naučil a cením si možnosti zaskočit i u dorostu, protože mám možnost nasbírat řadu zkušeností.

Předpokládám, že byste si postupem času dokázal představit působení u starší kategorie. Může to být jeden z vašich osobních cílů?

Určitě to je můj osobní cíl do budoucna, zároveň však s tímto krokem nechci nijak pospíchat. Pořád jsem na profesi trenéra dost mladý a rád bych sbíral zkušenosti od nejmenších, protože věřím v jejich uplatnění i v další kariéře.

Již teď jsem chodil na trénink juniorů, i když jsem tam byl jako trenér dovedností, tak jsem měl možnost sbírat zkušenosti v práci s již téměř hotovými hokejisty a možnost pozorovat vedení tréninkové jednotky od bývalých reprezentantů a nyní zkušených trenérů. Věřím, že každý trénink mě může posouvat, a že se v budoucnu ke starším kategoriím dostanu a jednou možná i k A-týmu, což je můj cíl.