Nejvýznamnější události sezóny 2003/04

05.06.2004, Miroslav Votava

Jubilejní desátou sezónou mezi českou hokejovou elitou má HC Slavia Praha za sebou. V roce 1994 začínali slávisté svou dlouhou pouť až na samotný vrchol. Z kdysi týmu na hranici postupu do play-off se stal ze Slavie klub patřící mezi absolutní špičku soutěže. Před rokem se radovali “sešívaní“ poprvé v historii z mistrovského titulu, letos skončili jen o stupínek níže. V době, kdy už probíhá tvrdá letní dřina v přípravě na další sezónu, si připomeneme nejvýraznější události posledních několika měsíců.

 
 

Sezóna 2003/04 ve světě čísel

TOP TEN událostí

Seřazeno chronologicky jak šly události za sebou

1. Katastrofický vstup mistrů do sezóny

Říká se, že po velkém úspěchu přichází tvrdý pád na zem. Slavia vstupovala do nové sezóny jako úřadující mistr a i když byly určité obavy, jak si pozměněný kádr (bez opor Kadlece, Hejdy, Dudy) bude počínat, takový začátek asi překvapil každého. Až v sedmém utkání se Slavia dočkala výhry. V 1.kole vydržela v Edenu slavnostní nálada jen po dvě třetiny, na konci bylo zklamání z porážky 0:3 od Třince. Hned druhý den přišla porážka v televizní předehrávce v Liberci. První bod zajistil Slavii ve 3.kole na ledě Zlína až devět vteřin před koncem Michal Sup. Bod měli slávisté potvrdit doma proti Vítkovicím, ale byla z toho nakonec “jen“ prohra 2:3 v prodloužení. V 5.kole se vůbec neprosadili ve Znojmě a prohráli 0:2. Poslední kapkou byla následující domácí porážka s Plzní. V 54.minutě Slavii nasměroval k výhře gólem Beránek, pak však přišel nepochopitelný výpadek a plzeňští během minuty otočili výsledek na svou stranu. To už bylo i moc na trenéra a GM Vladimíra Růžičku, který po utkání neskrýval zklamání z výkonu mužstva a sliboval změny.

2. Vršovická letka Hruška – Beránek - Sup

Všichni tři skvělí útočníci se dali v sezóně poprvé dohromady v zápase 7.kola na Kladně. A s nimi také začal obrat, Slavia se poprvé radovala z vítězství a od té doby už úřadující mistr začal hrál tak, jak se na obhájce titulu slušelo. První útok se stal největší útočnou silou mužstva, staral se výhradně o důležité okamžiky a rozhodující góly, nejednou zajistili Slavii vítězství. Nebyl prakticky zápas, kdy by se nezapsali do střelecké listiny. První slávistický útok ve složení David Hruška – Josef Beránek – Michal Sup se stal postrachem všech soupeřů. Mužstvo táhly i v play-off, i když občas došlo k roztržení útoku, ostatně ve Slavii je zvykem, že se hráči v sestavě hodně točí. Až ve finále pak "Vršovické letce" trošku došly síly, stejně jako celému týmu. “Je za tím tvrdá práce v tréninku, sedli si jako hráči způsobem hry, takže se vhodně doplňují a sedli si jako kamarádi, což hodně spolu souvisí,“ hledal důvody jejich skvělé formy a spolupráce asistent trenéra Jiří Kalous. Přezdívku “Vršovická letka“ jim vybrali sami čtenáři klubových internetových stránek v anketě.

Všichni tři byli vidět hodně vysoko v individuálních statistikách. Kanadské bodování celé soutěže vyhrál kapitán Josef Beránek (16+47), který byl lídrem mužstva na ledě i v kabině. Čtyřiatřicetiletý útočník si hokeje doslova užíval, byl jedním ze strůjců dobré nálady v mužstvu. Ke skvělé formě možná přispěla i jedna podstatná změna v jeho životě – narození dcery Emy. “Je to o štěstí. Já nejsem zvyklý pohybovat se tak nahoře, ale je to určitě příjemné. Ale na druhou stranu je důležité, když to jde mančaftu. Statistiky jsou hezké, ale taková ta radost z vítězství a podílení se na vítězství je lepší,“ říkal během sezóny, po konci základní části a zisku trofeje pro nejproduktivnějšího hráče už jen dodával: “Je to příjemné, hezké a mám z toho radost, ale není to nejdůležitější, co jsem chtěl.“ Stejně jako Michal Sup a obránce Jan Novák si sezónu "prodloužil" na MS v Praze.

Levé křídlo z útoku, Michal Sup, navázal na skvělý předešlý rok a opět patřil k nejlepším střelcům soutěže. Z hráče, kterého kdysi znali fanoušci jen jako poctivého “dělníka“ ledu a velkého srdcaře, se stal obávaný kanonýr. Dlouho vedl střeleckou tabulku, až v závěru ho předhonil zlínský útočník Jaroslav Balaštík. V závěru navíc populárního “Supína“ potkalo zranění, kvůli kterému vynechal pět zápasů a nemohl se tak o korunu střelců pořádně “porvat“. Jeho účet se nakonec zastavil na 27 tref. Dvakrát se dočkal hattricku – v 10.kole se Vsetínem a ve 34.kole s K.Vary. “O tom kolik dám gólů nepřemýšlím, nechávám to být. Jak to přijde, tak to přijde. Žádné statistiky si nehlídám, ale určitě je milé, že tam ty góly padají,“ komentoval svou střeleckou formu právě po utkání se Západočechy. A v podobném duchu mluvil po čas celé sezóny, v duchu skromnost nade vše. O jeho užitečnosti pro tým mají však ve Slavii všichni jasno.

Třetím do party byl David Hruška, který do Slavie přišel v létě roku 2002 s vizitkou nejlepšího střelce extraligy. Ve svém prvním roce své pověsti dostál tak napůl, v play-off zaujal, když nastupoval se zlomenou rukou. Po odchodu Radka Dudy přebral v další sezóně post pravého křídla v elitním útoku Slavie. Dával góly (18+19), udivoval svou sílou, těžko se odstavoval od puku. Jak přiznával, pomohla mu hlavně dobrá letní příprava, po které se cítil na ledě výborně a po boku Beránka se Supem ožil. Další změna však přišla i v jeho herním projevu, pod Vladimírem Růžičkou začal i více bránit. Svědčí o tom skvělých 31 plusových bodů v hodnocení +/- účasti na ledě. V této statistice byl nakonec v celé extralize nejlepší.

3. Zranění Kučery, návrat Kadlece z Ameriky

Na začátku sezóny, když se nedařilo, trápilo Slavii kromě špatné koncovky také složení obrany.

Nejzkušenější hráč mužstva, obránce František Kučera, musel sledovat závěr mistrovské jízdy jen z tribuny. Do další sezóny plánoval, jak se opět stane pilířem obrany. Stopku mu však znovu vystavilo zranění, nastoupil jen ke třem utkáním proti Třinci, v Liberci a ve Zlíně. Zprvu se zdálo, že jeho absence by nemusela být delšího rázu. Nakonec se bez extraligových bojů obešel sedm zápasů. Návrat na led ohlásil ve finálové repríze s Pardubicemi 12.října ve 12.kole, vydržel však jen do sedmé minuty. Pak si v běžném souboji u mantinelu obnovil zranění levého ramene a pozápasová diagnóza zněla hrozivě – operace je nevyhnutelná. Vladimír Růžička se už dopředu smiřoval s dlouhodobou absencí “veterána”, následující vyšetření v Motolské nemocnici to jen potvrdilo. František Kučera šel pod skalpel a podle nejhorší varianty to pro něj mohlo znamenat konec sezóny. Dva měsíce nemohl po operaci vůbec nic dělat, po Novém roce se pak konečně mohl přidat k týmu na ledě. Celé čtyři měsíce trvalo, než zase oblékl dres Slavie v extralize. Stalo se tak v pátek 13.února v domácím zápase proti Kladnu. V základní části stihl odehrát jen 11 zápasů, v play-off přidal dalších šestnáct.

Zranění Kučery bylo velkou ztrátou pro Slavii, náladu Vladimíru Růžičkovi i všem slávistickým fanouškům naštěstí pozvedla zpráva ze zámoří – Petr Kadlec se vrací do své vlasti. Dlouholetá opora vršovického klubu a hlavní pilíř obrany Slavie na cestě za mistrovským titulem, reprezentant a účastník Mistrovství světa 2003, vyhlášený Nejlepší obránce extraligy sezóny – tak by stručně zněla jeho vizitka. Loni v létě ho draftoval tým Florida Panthers, za několik týdnů pak podepsal s Pantery smlouvu a odletěl na kemp. Vedení floridského klubu si jeho příchod pochvalovalo, subtilní obránce však narazil na trenéra, nechvalně proslulého Mika Keenana. “Káca” prakticky nedostal šanci v přípravných zápasech a tak se rozhodl sbalit kufry. Do Prahy přiletěl v den utkání s Kladnem (7.kolo), kde se však kvůli dlouhé a unavující cestě rozhodl ještě nenastoupit. Návratu svého ztraceného syna se diváci dočkali v Edenu proti Karlovým Varům. Nad označením “spasitel” se však jen usmíval. Jeho přehled v rozehrávce, klid ve vypjatých situací a obrovská platnost při přesilovkách i v oslabení však citelně chyběl. S Petrem Kadlecem získala slávistická obrana, předloni tak vyhlášená, opět na síle.

4. Deset zápasů bez prohry

V 7.kole v utkání na Kladně slávisté přetrhli šňůru zápasů bez vítězství. Premiérová výhra v sezóně byla zas počátkem nové série, tentokrát bez porážky a trvala šest zápasů. Ve 14.kole jí přerušila prohra v Třinci. Poté však následovala ještě třetí série. Deset zápasů v řadě zůstala Slavia neporažena (15.-23.kolo včetně dohrávky 11.kola v Litvínově). Na této cestě slávisté vyhráli ve Vítkovicích, Plzni, Karlových Varech i ve Vsetíně. K tomu navíc už zmiňovaný zápas v Litvínově a debakl domácích 7:0. V Edenu si pak na Slavii nepřišlo Znojmo, Kladno ani Sparta. Plný bodový zisk nezískali slávisté jen s Libercem (3:2 v prodloužení) a se Zlínem (remíza 2:2). Úřadující mistři začali stoupat tabulkou nahoru a uvelebili se na místech zaručující boje v play-off. Druhá čtvrtina byla ze strany Slavie nejlepší (27 bodů), ve třetí získala stejně jako v první 19 bodů a v poslední o jeden bod více. To nakonec stačilo na konci základní části na páté místo.

5. Výměna Romana Málka do Plzně

5.ledna 2004 ta zpráva způsobila velký šok nejen slávistickým fanouškům. Kdo předpokládal, že trejd z předchozí sezóny, kdy byl vyměněn do Plzně Viktor Ujčík za Radka Dudu s Alešem Krátoškou, nemůže už nic překonat, tak se zmýlil. Vladimír Růžička umí překvapovat a dokazuje, že na postu generálního manažera se nebojí velkých rozhodnutí. Roman Málek, hlavní strůjce mistrovského titulu, prožíval po fantastické sezóně horší chvilky. V brance dostával stále častěji šanci jeho kolega Lukáš Hronek, přišly do toho i nějaké zdravotní problémy. Po utkání 36.kola se Vsetínem došlo k výměně – Málek putoval na hostování do Plzně výměnou za brankáře Zdeňka Šmída a navrátilce Aleše Krátošku, kterého si Vladimír Růžička přál do týmu už od začátku sezóny. Padnul tak další mýtus o nedotknutelnosti, velký oblíbenec edenských tribun a dříve nenahraditelná opora se musela stěhovat. Jak s úsměvem poznamenal Vladimír Růžička, nebýt Slavie, tak se v extralize na přestupovém poli během sezóny nic neděje. Výměna každopádně přinesla oživení. O trejdu Málka do Plzně mluvil hlavní kouč a GM Slavie v našem rozhovoru.

Začalo se spekulovat i o jiných důvodech výměny než poklesu formy. Určité rozhořčení bylo znát i z výroků Romana Málka. Brzy však vycítil, že v Plzni má šanci dokázat všem lidem kolem hokeje, že chytat nezapomněl. Nová motivace posunout tým z barážového ohrožení do play-off udělala mnoho. Plzeňští hokejisté získali velkou jistotu v zádech, se kterou se jim hrálo hned lépe. V utkání 45.kola se postavil Roman Málek poprvé proti Slavii a mohl se radovat z výhry 5:0. Po zápase si také našel na rozhovor pro slávistický web. Stal se miláčkem plzeňského publika a v posledním kole slavil se svými novými spoluhráči postup do play-off, v přímém souboji o osmou příčku s Kladnem. Ve čtvrtfinále čekal Západočechy suverén základní části, Pardubice. Podle papírových předpokladů mělo jít o jasnou záležitost. Plzeň se však svému sokovi vzepřela, a především skvělými výkony doma dostala sérii až do rozhodujícího sedmého zápasu. Na ledě Duhové arény pak dílo dokonala. Roman Málek se i potřetí v řadě stal prokletím Pardubic. V semifinále pak už Západočeši nestačili na pozdějšího mistra ze Zlína.

Jak si vedly nové posily ve Slavii? Zdeněk Šmíd dopředu počítal, že bude zastávat post dvojky za Lukášem Hronkem. Když však dostal hned ve druhém zápase s Pardubicemi šanci, tak nezklamal. Za stavu 1:3 střídal v 11.minutě Hronka a přispěl k obratu 5:4 v prodloužení. Odchytal dva celé zápasy, při slabší formě svého kolegy si pak mohl právem dělat ambice na post jedničky. Vše přeťalo zranění z utkání se Znojmem, play-off sledoval už jen z hlediště jako trojka. Aleš Krátoška patřil k výrazným postavám na cestě za titulem, především v play-off. Na předešlé výkony v dresu Slavie se mu nepodařilo úplně navázat, Vladimír Růžička mu ale věří dál a nabídl mu po sezóně ve Slavii novou smlouvu.

Během sezóny proběhly i další výměny: z Liberce přišel za Leoše Čermáka slovenský útočník Radoslav Kropáč, který však ve Slavii odehrál jen 27 zápasů a poté byl poslán do Třince za obránce Tomáše Houdka a útočníka Marka Ivana. Z jihu Čech se stěhoval do Edenu Michal Vondrka výměnou za Jana Fadrného. Další výrazná změna potkala Slavii na v sezóně nejožehavějším postu brankáře…

6. Příchod Petra Fraňka, Hronek opět dvojkou

Výměnou Málka do Plzně dal Vladimír Růžička najevo, že hodlá sázet na Lukáše Hronka. Tehdy jedenadvacetiletý mladík si důvěru zasloužil skvělými výkony v extralize, kdy vlastně i vytlačil svého staršího kolegu a kamaráda z brány. Dostal dokonce pozvánku do reprezentace, na Baltika Cupu se však do branky nepodíval ani jednou. Tlak okolí byl velký, všichni byli zvědaví jak si poradí s novou pozicí. Po trejdu však jakoby přišel útlum, pokles formy, nedařilo se ani mužstvu. Výborně zaskočil Zdeněk Šmíd, který se po pár zápasech bohužel zranil. Zdravotní problémy trápily i Hronka. Kritickou situaci na nejdůležitějším postu brankáře před play-off se rozhodl Vladimír Růžička řešit další výměnou – z Karlových Varů “vykoupila“ Slavia zkušeného Petra Fraňka, navrch přidala na hostování do konce sezóny mladého forvarda Petra Jaroše.

Litvínovský odchovanec měl za sebou nepříliš šťastnou sezónu , kdy ho provázela zranění a řadu zápasů vynechal. Určitý risk se však Slavii vyplatil. V základní části oblékl Petr Franěk červenobílý dres jen ve čtyřech zápasech, se skvělou premiérou doma se Spartou. Vyhlášený flegmatik se stal výraznou oporou v play-off, kde sice občas dostal gól z lacinější kategorie, ale jinak se s nelehkou pozicí a srovnáváním s Málkem vyrovnal skoro na jedničku. V play-off vychytal tři shu-touty a s ním v brance došla Slavia až do finále. Jeho výkony ocenil i Vladimír Růžička, který mj. řekl: “V takové situaci jako Petr Franěk tady dlouho nikdo nebyl. Je to pan brankář.“

Fanoušci už si zvykli, ve Slavii začala nová brankářské éra s Petrem Fraňkem. Postupem času se nakonec ukázalo jako nemyslitelné, že by se do týmu měl vrátit Roman Málek, jak bylo plánováno. Vztah Slavia – Málek dostal několik trhlin, v příští sezóně bude hostovat v ruském klubu Metallurg Magnitogorsk. Lukáš Hronek zas zamířil na roční hostování do Dukly Jihlava.

7. Bitka Marka Ivana s Angelem Krstevem

Událost, která v přehledu znamená spíše zpestření než že by se jednalo o něco významného, i když v utkání svou věc splnila. V zápase 50.kola hrála Slavia doma s Litvínovem. Po první třetině prohrávala 0:2, ale pak se začaly dít věci. Nejdříve slávisté během sedmi minut druhého dějství otočili skóre na 4:2 a na ledě se začalo jiskřit. Během chvíle si na domácího kapitána a lídra kanadského bodování Josefa Beránka dvakrát vyšlápl ostrý bek Severočechů Angel Krstev, shodou okolností slávistický odchovanec. Oba si vyzkoušeli dvakrát pobyt na trestné lavici. Na to už se nehodlala dívat domácí střídačka a hlavně Marek Ivan. Útočník s pověstí tvrdého muže a rváče. Běžela 36.minuta, když si počkal u hostující střídačky na Krsteva vracejícího se z trestné lavice a vyprovokoval s ním šarvátku. Na led padly rukavice, poté i oba sokové. Létaly rány pěstmi, tekla krev. Scéna jak vystřižená ze zámoří, kde jsou bitky na denním pořádku. Roli ochránce hvězd sehrál Marek Ivan důstojně a před play-off vyslal všem soupeřům Slavie varování – když nezasáhnou rozhodčí, dokážeme se o sebe postarat sami. Pro oba “kohouty“ zápas skončil předčasným odchodem do šaten, svůj účel to ale splnilo – Slavia v pohodě dokráčela pro výhru 6:2. Marek Ivan navrch “vyfasoval“ jeden zápas stop za trest ve hře. Byl to asi nejvýraznější moment tohoto borce po čas hostování ve Slavii. V “sešívaném“ dresu odehrál 8 zápasů v základní části, 19 v play-off. Jediný gól vstřelil ve druhém finále ve Zlíně. Po sezóně se zas vrátil do Třince.

8. Čtvrtfinále se Znojmem

Jednou staré pořekadlo praví: nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. V souboji Slavie se Znojmem to však neplatí. Podruhé v historii se oba celky potkaly v play-off. Stejně jako v roce 2001 začínali Orli sérii doma. Po čtyřech zápasech byl stav vyrovnaný, když si obě mužstva vzala jeden zápas na hřišti soupeře. Až do šestého zápasu platilo, že lichý zápas vyhrávalo Znojmo a sudý Slavia. Blíže k vytouženému postupu tak mělo Znojmo, když doma v pátém zápase vyhrálo a vedlo 3:2 na zápasy. V šestém utkání na ledě v Edenu jakoby však ani sami znojemští hokejisté nevěřili, že by mohli uspět. Po odfláknutém výkonu Orli se Slavií prohráli 0:5. Po třech letech se tak opakoval sedmý rozhodující zápas na jihu Moravy, opět se stejnými protagonisty. Ani teď nepomohlo domácí prostředí Orlům k postupu do semifinále, kam se marně snažili probojovat už počtvrté v řadě. Vyrovnanou sérii rozhodly až samostatné nájezdy, pro jednu stranu šťastné, pro druhou kruté. Klíčový nájezd proměnil slávistický útočník Jakub Klepiš. Drzý mladík předvedl skvělou fintu a stejný bekhendový blafák pak ukázal ještě dvakrát v semifinále se Spartou. I jinak předváděl v play-off skvělé výkony a odměnou mu byla účast v přípravném kempu reprezentace před MS. Zaujal i vedení týmu Washington Capitals, po sezóně pak se zámořským celkem podepsal smlouvu.

Před a během čtvrtfinále už mnozí Slavii nedávali příliš šancí, parta bojovníků z Edenu ale dala všem pádnou odpověď. “My jsme to dokázali jako celý tým naší silou a ukázali, jakého máme týmového ducha,“ hlásil po postupu hrdina nájezdů, útočník Jakub Klepiš. Vůle po vítězství, nezměrná bojovnost – to už ke Slavii neodmyslitelně patří. O tom se měla přesvědčit později i Sparta…

PŘEHLED VŠECH ČLÁNKŮ KE ČTVRTFINÁLE

9. Semifinálový obrat se Spartou

Není pro Slavii většího rivala v hokeji i ve fotbale než městský soused z Prahy, Sparta. Souboje pražských “S” už se v play-off pomalu stávají osvědčeným evergreenem, potkala se v semifinále potřetí v řadě (v roce 2002 byla úspěšnější Sparta, 2003 vyhrála Slavia). Vše navíc umocňuje už tradiční prohlášení Vladimíra Růžičky před začátkem sezóny: "Cílem je skončit v tabulce před Spartou." Když se k tomu přidala určitá nevraživost mezi oběma lodivody na střídačkách, Růžičkou a sparťanským Hadamczikem, bylo o zábavu postaráno.

Semifinálová série mezi Slavií a Spartou se zapsala do historie play-off české extraligy nesmazatelným písmem. Neuvěřitelné obraty, kuriózní branky, čtyři prodloužení v řadě, dvakrát za sebou musely rozhodovat nájezdy. Do série vstoupili lépe slávisté, když vyhráli v T-Mobile aréně 4:1. I v odvetě tahali za delší konec, když většinu zápasu vedli. Pár minut před koncem však přišlo vyrovnání a v prodloužení vstřelila Sparta vítěznou branku po chybě zkušeného obránce Kučery. Třetí a čtvrtý zápas v Edenu vyhráli sparťané až po samostatných nájezdech, oplatili tak Slavii stejnou mincí předešlý rok. Slávisté přišli o výhru ve čtvrtém zápase až vteřinu před koncem, kdy vyrovnával Chabada. Rázem se tak ocitli na hraně vyřazení. Navíc byl stav 1:3 aniž by Sparta dokázala Slavii porazit v základní hrací době. “My jsme se nikdy nenechali zlomit, takže se nezlomíme ani teď,“ burcoval kapitán Josef Beránek.

Pátý zápas přinesl infarktové chvíle. V 53.minutě vedli slávisté 3:1 a stále více se přibližovali pokračování série. V závěru však Sparta využila přesilovky a během minuty a dvou vteřin vyrovnala. A navíc tři vteřiny před koncem trefil Chabada tyč odkryté brány. Fanoušci Slavie v tu chvíli měli jen kousek od infarktu. Slávisté v kabině zareagovali po svém, situaci se snažili odlehčit. Hrdinou se pak stal Milan Antoš, který v prodloužení rozhodl. Titulky v novinách pak svorně hlásily: “Slavia vstala z mrtvých.“ Šestý zápas v Edenu už slávisté nepustili, i když jim v tom pomohla nedisciplinovanost obránce Řezníčka, který se ve třetí třetině nechal zbytečně vyloučit. Slávisté přesilovku 4 na 3 sehráli mistrovsky a obránce Jan Novák ze své oblíbené pozice “bombou” vyrovnal. V následující početní výhodě 5 na 4 vstřelil vítězný gól kdo jiný než Milan Antoš, na konečných 4:2 vše pečetil Jakub Klepiš.

Famózní obrat pak slávisté dovršili na holešovickém ledě, když vyhráli jednoznačně 3:0. “Určitě tam nebudou mít takovou partu jako máme my, že jsme se zvedli ze stavu 1:3. Věřím, že my tam ten poslední krok uděláme,“ prorokoval před sedmým duelem Petr Franěk. Obrovská vnitřní síla mužstva se opět projevila, počtvrté v historii slávisté zvládli sedmý rozhodující zápas. Pokaždé se tak navíc stalo na ledě soupeře. “Vyhovuje nám, když už nás všichni pohřbívají,“ nechal se slyšet Vladimír Růžička po semifinále, na které nikdo nezapomene. Takový obrat se v play-off nestává každý rok. "To je něco co nikdo nedokáže vysvětlit, proč se nám tohle daří. Ale možná jedna z důležitých věcí je soudržnost celého týmu. Snažíme se vždycky hrát dál a nezabalit to," hledal vysvětlení zkušený útočník Milan Antoš. Na co se tedy bude vzpomínat? Na euforii po prodloužení pátého zápasu. Na skvělou atmosféru , která provázela zápasy především v Edenu. Jak byli po postupu přes neoblíbeného soupeře slávisté fanoušky oslavováni jako předčasní mistři. Sešívané srdce bilo dál, úřadující mistr postoupil do finále, kde už čekal vyzyvatel - tým HC Hamé ze Zlína.

PŘEHLED VŠECH ČLÁNKŮ K SEMIFINÁLE

Rozhovor s V.Růžičkou po postupu do finále

10. Finále v Sazka Aréně

Podruhé za sebou se slávisté probojovali do finále, mistrovský titul získaný v sedmém utkání v Pardubicích měla objahovat proti Zlínu. Boj o pohár však zastínila jiná událost. Na finále se totiž Slavia přesunula do nově postavené Sazka Arény ve Vysočanech, která byla slavnostně pokřtěna v sobotu 28.února, kdy se v hale poprvé objevil led. Vše se dělo narychlo, původně se totiž počítalo s prvním zápasem v nové multifunkční hale až v poslední přípravě s Kanadou na MS. Po dohodě slávistického vedení s představiteli Sazka Arény se tam hrál už před začátkem šampionátu extraligový hokej. Na jedné straně komfortní prostředí a skvělé podmínky pro hokej, na druhé nepřehledná distribuce vstupenek a s ní spojené problémy, které otrávily skalní fanoušky Slavie už před zápasy. Kdo se dostal do haly, tak si mohl “užít” po většinu času nedůstojné atmosféry finále. “Kotel” zvyklý na specifickou atmosféru z Edenu, se jen těžko vyrovnával s různými příkazy a zákazy, jeho snaha v rozlehlé hale vyznívala naprázdno. Na ani jeden zápas navíc ani nebylo vyprodáno, marně si jen slávističtí fanoušci představovali, jak by to vypadalo ve starém, ale milovaném Edenu.

Finále však začalo dvěma zápasy ve Zlíně a slibně pro Slavii. První zápas vyhrála v prodloužení, když vyrovnání zařídil ve třetí třetině Marek Tomica a rozhodnutí přinesl přesilovkový gól v prodloužení Jana Nováka. Nebývalou vyrovnanost obou soupeřů, kdy všechny zápasy v základní části došly až do prodloužení, potvrdilo i druhé finále. Tentokrát vyrovnávali v normální hrací době domácí, v prodloužení pak dal vítěznou branku po samostatném průniku slovenský rychlík Peter Barinka. Sazka Arénu pokřtili prvním gólem i vítězstvím “Medvědi“. Na branku veterána Vlacha odpověděl slávistický kapitán Beránek, o druhé výhře Hamé v sérii rozhodl nejlepší bek soutěže Martin Hamrlík. Následující den se už hrál lepší hokej, ale padnul jen jediný gól a to po ráně Ondřeje Veselého do sítě Fraňka.

Před Slavií tak stál těžký, ale jak už dokázala v minulosti, řešitelný úkol otočit sérii. Za stavu 3:1 bylo už na stadionu Luďka Čajky vše přichystáno na oslavy. Po dvě třetiny zchladil zlínské publikum svým gólem Jakub Klepiš. V závěrečné třetině však přišel obrat, ke kterému přispěli slávisté svými chybami. Ve vlastním oslabení a po zaváhání Kadlece vyrovnal Balaštík, poté se nechal vyloučit Beránek a slávisté se ocitli ve třech. Přesilovku proměnil ve vítězný gól Leška. Třetí pojistku přidal Jenáček, na konečných 4:1 dával do prázdné brány Balaštík. Od druhé třetiny druhého zápasu finálové série stál v brance HC Hamé Martin Altrichter, muž léta spjatý s dresem Slavie, který také vychytal "sešívaným" postup do extraligy. Fanoušci Slavie na něj stále rádi vzpomínají, paradoxně to byl on, kdo výrazně přispěl k tomu, že se sen o obhajobě slávistům rozplynul. Ve finále představoval Altrichter takřka nepřekonatelnou zeď. Zlín se dočkal ve své 75-ti leté historii prvního titulu.

I když konečný stav série hovořil jasně, slávisté ve své druhé účasti ve finále ostudu neudělali. ”Zlín měl větší vůli po vítězství, ještě nikdy titul nevyhrál, zatímco my ano, v závěru se k němu přiklonilo i štěstí. A o tom hokej je. Série byla vyrovnaná, i přes konečný stav 1:4, my jsme ztratili hodně sil se Znojmem i se Spartou. Zlín vyhrál, ať si to užije, ale my se nemáme za co stydět. Odcházíme se vztyčenou hlavou,“ přijímal porážku trenér a GM Slavie Vladimír Růžička. Na sezónu 2003/04 a především play-off budou mít všichni na Slavii krásné vzpomínky, stříbrné medaile se cení. Pokračuje Vladimír Růžička, jeden z hlavních strůjců úspěchů Slavie: “Za poslední čtyři roky se Slavia vyhoupla mezi tři nejlepší kluby v extralize. I veřejnost, která vždycky viděla Slavii především jako fotbal, začíná vidět už i hokej, když se řekne Slavia.“

PŘEHLED VŠECH ČLÁNKŮ K FINÁLE

Zaostřeno na mládež

V extralize sice Slavia ve finále neuspěla, ale i tak putovaly do Edenu dva poháry. V jednu chvíli se totiž o titul bojovalo ve Slavii na třech frontách. Mistrem ligy se stali dorostenci (ve finále porazili Zlín), na mistrovství republiky obsadila 9.třída první místo. "Musím říct, že aby bylo áčko ve finále, dorost ve finále a 9.třída na mistrovství republiky, kde jsou nejlepší čtyři mužstva, to se tady ještě nestalo. Pro náš klub je velká pocta a důkaz toho, jak se to tady dělá. Je to práce celého klubu, vedení a trenérů. Je vidět, že se tady s mládeží dělá dobře a mluví za to výsledky. Samozřejmě je to podpořené A mužstvem a co si budeme povídat, vždycky se úspěch odvíjí od chlapů. Když jsou problémy u áčka, tak většinou děti nikoho moc nezajímají a když hraje naopak áčko dobře, tak se zajímají. Můžeme být rádi, jak to tady funguje a jsme na to hrdí," spokojeně konstatoval po postupu "áčka" do finále Vladimír Růžička, který právě na lavičce dorostenců dohlíží i na svého syna. Právě Vladimír Růžička junior a další tahouni z útoku Tomáš Svoboda a Vladimír Sobotka mají velké předpoklady, aby třeba jednou nahradili současné opory Slavie. A talentů by se v červenobílé líhni našlo jistě více.


A co dál?

Nejvýraznější změnou od sezóny 2004/05 bude definitivní přesun Slavie do Sazka Arény. Smlouva o pronájmu sice ještě není podepsána, ale podle vyjádření Vladimíra Růžičky by měla být dlouhá vyjednávání u konce a přesunu Slavie do nového prostředí už nic nebrání. Týká se to ale jen zápasů, jinak základna mužstva zůstane stále v Edenu, kde bude dál hrát i mládež. Vedení klubu v čele s Ladislavem Blažkem a Vladimírem Růžičkou už se nechalo slyšet, že pro fanoušky Slavie bude chtít v přepychovém stánku jen to nejlepší. Mluví se o zvláštním sektoru pro fanklub, o zvýhodněné ceně permanentek. Řeší se i otázka začátku zápasů, ve všední den by to mohlo být od 19 hodin a v neděli od 17h. O všech novinkách okolo Sazka Arény vás budeme informovat na slávistických stránkách.

Pro většinu skalních fanoušků bude přesun z oblíbeného Edenu do Vysočan velkou změnou a neobejde se bez výhrad, toho si je vědom i Vladimír Růžička. Proti tomu předkládá jednoduchý návod ke spokojenosti: “Základ je hrát kvalitní hokej a mít v týmu dobré hráče. Obojí by mělo platit.“ Celá slávistická veřejnost se má zas na co těšit, snad přinese i Sazka Aréna více štěstí než ve finále extraligy Slavii a na šampionátu české reprezentaci!

Loučení se sezónou 2003/04 ve Zlíně

Názory FB uživatelů

 

Partneři
 


© 2001-2018 HC Slavia Praha & eSports.cz, s.r.o. | RSS kanál

Veškerý obsah stránek chráněn podle autorského zákona a jeho přejímaní bez výslovného souhlasu redakce je zakázáno.
Povolena je citace částí materiálů zde zveřejněných s uvedením zdroje www.hc-slavia.cz

Hubnutí s fitness | Olympiáda dětí a mládeže