20. leden
Vrchlabí Slavia
16:00
23. leden
Slavia Kladno
15:00
VSTUPENKY
Permanentky Informace o vstupenkách Vstupenky online
HISTORIE KLUBU
24. listopadu 2020

120 let nejstaršího klubu: Na Slavii jsem profesně vyrostl, říká bývalý trenér a manažer Herstus

S hokejem začínal Tomáš Herstus ve Spartě, později hrál i za 1. ČLTK Praha, ale přesto se nakonec nesmazatelně zapsal do sešívané historie. V 70. letech v ní působil jako hráč, pak se v roce 1990 vrátil a dalších sedm let vykonával funkci trenéra a manažera. „Nebylo to jenom o jednom člověku. Ten to může zapálit, ale ostatní musí hořet,“ říká.

Vítáme vás u dalšího dílu seriálu 120 let nejstaršího klubu, ve kterém vám přinášíme pohled do slávistické historie prostřednictvím článků i rozhovorů s významnými osobnostmi z řad hráčů, trenérů a funkcionářů. Ptáme se na jejich působení ve Slavii a na klíčové okamžiky klubové historie, u nichž byli přítomni. Seriál doplňuje stejnojmennou knížku, kterou si můžete koupit v klubovém fanshopu.

Rozhovory:
Zbyněk Zavadil | Bohuslav Čížek | Vladimír Růžička | Richard Farda

120 zajímavostí:
Začátky Slavie

Nejdříve mezi roky 1974 a 1977 v roli hráče, pak v letech 1990 až 1997 v pozici trenéra a generálního manažera. Tomáš Herstus (na titulní fotografii druhý zprava) stál na střídačce Slavie i během postupové sezony 1993/94, během níž však došlo ke změnám v realizačním týmu – Pavla Richtera doplnil Richard Farda, zatímco Herstus se přesunul na pozici generálního manažera.

Pojďme nejdříve k vašemu hráčskému působení na Slavii mezi lety 1974 a 1977. Jak se udál váš příchod do týmu sešívaných?
Sezonu 1973/74 jsem byl ve Spartě, měl jsem nějaké nabídky, ale nakonec jsem skončil na Slavii. Táta mi tehdy říkal, že chodí na hokej na velké kluby, tak jsem šel na Slavii (usmívá se).

A jak na to období vzpomínáte?
Jestli mám být upřímný, tak zas tak dobře ne. První rok byl dobrý, ale ve druhém se to rozbořilo. V roce 1976 jsme spadli, v tu chvíli nebyl klub v dobré kondici. Slavia koupila osm až devět extraligových hráčů, a naopak méně nasazovala mladé hráče. Předimenzovalo se to. Byl to tým, který mohl vyhrávat, ale místo toho spadl do třetí nejvyšší soutěže.

Dala vám tahle zkušenost něco do pozdější trenérské a manažerské kariéry?
Snažil jsem se dělat mužstvo tak, že v něm byli jeden dva náčelníci a hodně indiánů. Na Slavii, když jsem v ní hrál, ale bylo hodně náčelníků a málo indiánů. Šéfovat tomu chtělo osm devět lidí, nebylo to dobře složené.

Pak jste dostal šanci to změni v roli trenéra a manažera. K A-týmu jste přišel v roce 1990.
Na jaře 1990 jsem přišel a trénoval jsem s Petrem Jarošem. Ten pak odešel a já jsem si k sobě vzal Pavla Richtera. Už tehdy jsem měl spojenou funkci trenéra a manažera.

Jak náročná byla práce pár měsíců po sametové revoluci?
Z tuhého komunismu, kdy nic nefungovalo, jsme to krok po kroku transformovali. Na začátku to bylo trochu amatérské, ale dali jsme to dohromady. Slavia byla tehdy průměrný prvoligový klub, první rok jsme skončili šestí v šestičlenné finálové skupině. Mysleli jsme na budoucnost: u výboru jsme si prosadil, že dáme nějaké peníze stranou a budeme zkoušet hlavně mladé. A Slavia postupně získávala vliv i na republikové úrovni – asi deset let jsem byl zástupcem ve výkonném výboru hokejového svazu a po postupu do extraligy i viceprezidentem Asociace profesionálních klubů.

Nechtěl jste okamžitě útočit na postup?
Když bychom první sezonu 1990/91 nezatáhli, tak bychom třeba byli třetí, ale asi bychom nepostoupili. Na začátku jsem se ještě rozkoukával. Neměli jsme v týmu hvězdy, ale odchovance, kteří se později prosadili – Tomáše Vlasáka, Jaroslava Bednáře a další. Snažili jsme je tahat do áčka. Mezitím jsem dělal manažera, což bylo důležité, protože tam byla spousta věcí, které jsem musel zařizovat. Tenkrát to bylo úplně jiné, nebyl dobrý systém. Začátky byly krušné a na postup jsme příliš nemysleli.


Tomáš Herstus (na fotografii sedí čtvrtý zleva) trénoval Slavii po svém příchodu společně s Petrem Jarošem.

V jednom dřívějším rozhovoru jste prohlásil, že jste jako sponzora sehnali i erotický časopis. Jak složité bylo shánění sponzorů?
Ten jsme sehnali ještě před postupem. Měli jsme jedno zelinářství a erotický časopis (směje se). To byla právě práce manažera, který musí přesvědčit sponzory, aby do toho dali peníze. Nechci vůbec potlačit IPS (Inženýrské a průmyslové stavby, dlouholetý spolumajitel a sponzor klubu – pozn. red. ), které do toho dávaly peníze, ale výrazně se to zlepšilo s příchodem pana doktora Tvrdého, ekonomického ředitele IPS. Prezidentem klubu zůstal Bohouš Čížek, ale ekonomické záležitosti dostal na starost pan doktor Tvrdý. Já si dodnes dělám legraci, že když jsem měl jako první rozpočet do extraligy 43,5 miliónů, tak jsem věděl, že když udělám 43,6, tak mě nechá zastřelit. Tak jsem vždycky radši udělal 43,4 (směje se). Na začátku jsme měli skromný rozpočet, v extralize se to zlepšilo. Najala se i agentura, která měla na starost marketing a shánění peněz.

Slavia se postupně usadila v extralize a přilákala řadu výborných hráčů. Vyčnívali mezi nimi Vladimír Růžička, který přišel už v postupovém ročníku, a Viktor Ujčík, že?
Rozhodující byl Růžička. Toho jsem přivedl na baráž v postupové sezoně, což mě na půl roku stálo místo ve výkonném výboru hokejového svazu. Zrafali jsme se kvůli tomu s Ivanem Hlinkou. Já jsem si totiž našel, že jeho Litvínov za Růžičku dostal peníze od Edmontonu, takže už mu nemusím platit znovu. Ten spor jsem vyhrál, ale odstoupil jsem z výboru. Ivan si pak prosadil, aby se musely vyplácet peníze mateřskému klubu, když se bude jeho hráč vracet ze zahraničí. Taky měl venku Ručínského, Beránka, Šlégra a Langa. Pak jsme ale zase skamarádili a za půl roku mě kooptovali zpátky do výkonného výboru.

K tomu jsem přivedl ještě Tomáše Jelínka a Miloslava Hořavu, kteří oba prošli NHL. To jsme doplnili mladšími hráči, jako byli Kadlec, Bednář atd. První rok to nebyla žádná sláva, byli jsme sedmí, ale zato výš než Sparta. Pak se to postupně začalo budovat – vyměnil jsem Jelínka za Tomáše Kucharčíka a získal jsem Viktora Ujčíka. Ten se mi povedl. Lajna Ujčík-Růžička-Prorok byla nejlepší lajnou sezony 1995/96, a to hrál v extralize další skvělý útok Vejvoda-Patera-Procházka. Už nikdy nebudu říkat, že hodně gólů inkasovali, ale oni jich ještě víc dávali (směje se). Přivedl jsem taky Andreje Jakovenka, který dneska dělá manažera v Rusku, a z juniorky Jana Hejdu, našeho odchovance.

Na jednu sezonu odešel trenér Richard Farda, kterého nahradil Marek Sýkora, ale v klubu se příliš dlouho nezdržel. Byli jste nespokojeni s výsledky pod jeho vedením?
Ríšovi Fardovi končila smlouva. Byly různé názory, jestli má pokračovat, nakonec jsme hlasovali a rozhodli jsme se pro Marka Sýkoru, kterého jsem si vytipoval. Vycházel jsem s ním výborně, byl nekonfliktní, profík. Když se ho ptali na kádr, tak řekl, že je v týmu od toho, aby s těmi hráči pracoval. A že kdyby něco měl, tak se se mnou domluví. Dneska jsou trenéři, kteří si stěžují na to, jaké mají hráče. Vážím si ho.

Ale došlo k nějakým třenicím mezi ním a staršími hráči. On neřval, já jsem byl třeba hlučnější trenér – ale nikdy sprostý. On jednal na rovinu – když se hráči dařilo, nasazoval ho víc, když ne, tak míň. To se pak někdy dotklo starších hráčů. Postupně se začaly ozývat hlasy, abychom ho vyměnili. Byl jsem proti tomu, ale po nějak době jsem Markovi řekl, že si nejsem jistý, že to ustojím. Tak jsme se v klidu domluvili a on odešel do Plzně, kterou pak vytáhl nahoru. Dodnes jsme spolu zadobře.

„Chtěl jsem stoprocentní profesionalitu a absolutní odevzdanost. Na Slavii jsem viděl každý dorost, každou juniorku, věděl jsem, v jaké třídě je Klepiš, Málek...“
Tomáš Herstus o svém manažerském působení

Během sezony 1997/98 jste odešel do Třince. Proč?
Už to byla trochu únava materiálu (usmívá se). Bohužel to bylo spojené s Bleskem, objevil se tam článek o tom, že rozhoduju autoritativně jako malý Napoleon. To se stane, ale čekal jsem, že se od toho klub víc distancuje. Možná jsem ale tlačil víc, než bylo potřeba, chtěl jsem stoprocentní profesionalitu a absolutní odevzdanost. Na Slavii jsem viděl každý dorost, každou juniorku, věděl jsem, v jaké třídě je Klepiš, Málek... Měl jsem pocit, že jsem pro klub udělal maximum maxima.

Působil jste pak i v dalších klubech. Jaké pro vás bylo hrát proti Slavii? Jak jste to prožíval?
To víte, že to prožíváte. Byl jsem rozpolcenej. Vyrostl jsem na Spartě, ale Slavia mi dala šanci. Vyrostl jsem na ní profesně. Je pravda, že v Třinci jsem měl mnohem volnější ruku. Pokračoval jsem ve své vizi ze Slavie a specializoval se na mladé hráče. Mýma rukama prošli Havlát, Polanský, nebožtík Jan Marek, Venca Pletka. Objevoval jsem mladé talenty – vytáhl jsem je k nám a obklopil zkušenějšími hráči, vedle kterých se prosadili. Dneska to tak dělá Plzeň, Liberec nebo Třinec. Na Slavii jsem třeba uzavřel spolupráci s jednou kralupskou firmou na kaučuk a na oplátku si jejich tým mohl vybrat hráče, kterého jsme chtěli poslat někam na rozehrání. Nějaké zápasy tam odehrál Bednář s Kadlecem, i další junioři nebo někteří starší hráči. V Třinci jsem chtěl podobně udělat spolupráci s Českým Těšínem, ale nepovedlo se to. Dneska mají spolupráci s Frýdkem.

Jak dnes vzpomínáte na angažmá ve Slavii?
V dobrém, hlavně na trenérské a manažerské působení. Z průměrného, prvoligového klubu v roce 1990 se během sedmi let stal velmi dobrý, nadprůměrný extraligový klub se zázemím, juniorskými tituly a reprezentanty. Měli jsme hodně talentovaných hráčů v juniorské reprezentaci – na MSJ 1999 ve Winnipegu hráli v útoku Petr Míka, Tomáš Divíšek, Jan Kopecký, v obraně Jan Horáček. U zlatých medailí v dalších dvou letech pak byli další hráči, kteří prošli Slavií: Josef Vašíček, Jan Boháč, Jan Sochor a Angel Krstev. Ale nebylo to o jednom člověku – jeden člověk to může zapálit, ale ostatní pro to musí hořet. Obrovský kus práce odvedli Bohouš Čížek a Mirek Tvrdý.

A vaše přání do dalších let?
Samozřejmě postup. Bohužel se trochu promarnila šance postoupit hned rok po sestupu, ten tým byl dobře postavený. Vážím si práce nového majitele, pana Tichého a přeji mu, aby se mu podařilo získat další sponzory. Praha si dva extraligové kluby zaslouží, možná i jeden prvoligový.

Autor Šimon Rogner
Nepřehlédněte
HISTORIE KLUBU 18.1.2021

120 let nejstaršího klubu: Ve Slavii byla vždy skvělá parta, vzpomíná Petr Kadlec

Petr Kadlec odehrál v A-týmu Slavie 19 sezon, na které vzpomíná jako na nejlepší část své hokejové kariéry. „Nejúspěšnější sezonou byl rok 2003, kdy jsme získali titul. Měli jsme tam skvělou partu ...

Číst více
OHLASY 17.1.2021

Sedlák skóroval při svém debutu za Slavii: Těší mě, že jsme potvrdili roli favorita

Adam Sedlák dorazil do Edenu teprve v pátek a o den později hned naskočil do ostrého zápasu, ve kterém slávisté zvítězili 9:5 nad Šumperkem. „Bylo to utkání nahoru dolů, jsem rád, že jsme získali tři ...

Číst více
SESTŘIHY 17.1.2021

Sestřih zápasu: Slavia - Šumperk 9:5

V divoké přestřelce v Edenu nasázeli slávisté Šumperku devět gólů. Prosadilo se osm různých střelců, čtyři body za dva góly a dvě asistence zaznamenal Daniel Kružík. Podívejte se na sestřih všech ...

Přehrát video
OHLASY - VIDEO 16.1.2021

Důležité vítězství, hodnotí Kružík triumf nad Šumperkem

Slavia přerušila sérii porážek a na domácím ledě porazila Šumperk 9:5. Čtyřmi body za dva góly a dvě asistence se na triumfu podílel útočník Daniel Kružík. „Říká se, že bychom měli vyhrávat se ...

Přehrát video