PANE TRENÉRE: Na draftu je pořádný frmol, přibližuje skaut Minnesoty Benýšek

K trénování ve Slavii se dostal před šesti lety, když s hokejem začínal jeho syn. Ladislav Benýšek (na fotce vlevo) započal svoji trenérskou kariéru s přípravkou, kterou v uplynulé sezoně dotáhl do šesté třídy. Kromě toho ještě pracuje jako skaut pro Minnesotu. „Odborně se to dá skloubit perfektně, protože člověk se dívá na věci z jiného pohledu,“ vypráví v rozhovoru.

Dva tituly mistra světa a 161 zápasů v NHL. Ladislav Benýšek se při své práci asistenta trenéra v šesté třídě a skauta pro Minnesotu může opřít o bohaté hráčské zkušenosti.

Ke Slavii se dostal v roce 2014. „Syn začal tehdy hrát hokej a já jsem se chtěl nějak zapojit. Trénování mě vždycky lákalo, i když to nebylo tak, že bych v něm viděl svoji budoucnost,“ vypráví v rozhovoru.

Lákalo vás někdy trénování mužů?
Nedá se říct, že nikdy, ale spíše mě lákal trénink mládeže. Společně s prací skauta je to dobrá kombinace. Je zajímavé sledovat hráče v mezinárodním srovnání.

Jak byste zhodnotil uplynulý ročník šesté třídy?
Máme nejen šikovný, ale i pracovitý ročník. Když jsme s ním začínali v přípravce, měli jsme skoro 50 kluků. Na začátku jsme sice moc nevyhrávali, ale to bylo způsobené tím, že jsme s kluky chtěli dělat věci, jak se mají dělat, a nenutili jsme je do taktiky. První, druhou třídu jsme moc nevyhrávali, naše práce se totiž projevila až později. Nikdo nechce prohrávat, ale jde o to, jakým způsobem se vyhraje nebo prohraje. To je rozhodující. O gól můžete prohrát, když někomu něco někde vypadne nebo ujede. Důležité je to, jak vypadá hra, a s tou jsme byli spokojení. Nestávalo se, že by nás někdo přehrával, většinou jsme určovali tempo hry.

Jak u vás probíhá letní příprava?
Máme normálně suchou přípravu. V půlce dubna jsme měli mít poslední turnaj, takže jsme přišli o poslední měsíc ledu. Už bylo ale vidět, že kluci byli přehokejovaní.

Ostatní země nás předběhly

Jak se dá skloubit práce skauta Minnesoty a asistenta trenéra šesté třídy ve Slavii?
Odborně se to dá skloubit perfektně, protože člověk se dívá na věci z jiného pohledu. My jsme samozřejmě ještě malé kategorie, ale v rámci deváté třídy, dorostu a juniorky už mám ten luxus, že můžu porovnávat, co by kluci měli v 18 letech umět, aby byli konkurenceschopní.

A jak z toho vychází?
Celkově v českém hokeji jsme na tom do 15 let v pohodě, pak nám ujíždí vlak. Není to jenom vysloveně hokejem, problémem je celkově školství. V zemích jako Finsko a Švédsko chodí hráči do sportovních akademií, kde můžou mít dopoledne a odpoledne kvalitní tréninky. My jsme spočítali, že v těch zemích mají každý rok až o stovky více tréninků. U nás jsou kluci rozdělení na učňáku, střední škole a gymnáziu. Když tam pak jsou tréninky akademie, tak jednou přijde pět kluků, pak přijde druhých pět a pomalu není na čem pracovat. Kluky je navíc těžké uvolnit ze školy. Někteří ale nechodí do školy vůbec, což je v tomto věku taky špatně.

A ve Švédsku studují všichni hráči na jedné sportovní škole?
Oni mají v podstatě systém vysokoškolského studia, během něhož něhož musí sbírat kredity.

Ve Slavii je od roku 2014.

Ani dříve ale takový systém v Česku neexistoval a byli jsme úspěšní. Co se od té doby změnilo?
Ostatní země to tehdy neměly tak propracované. Když jsme trénovali v 80. letech, tak ve Švýcarsku hráli hokej jako koníček. My jsme byli tehdy vepředu. Dnes má ale každý propracovaný systém. A zatímco oni nás předběhli, my si jedeme pořád to svoje.

Slyšíte takové hlasy i z Ameriky?
Samozřejmě, ptají se. Náš manažer v Minnesotě se mnou o tom taky bavil. Ptají se na to, proč máme méně dobrých hráčů a proč všichni v juniorském věku odcházejí do Švédska a Ameriky.

Je to tedy komplexnější problém?
Juniorská soutěž je v Česku silná podprůměrná. Je tam moc týmů a dovednostně na tom taky není dobře. Kdo byl z juniorky na MS dvacítek? Ani v osmnáctkách není nikdo, kdo by vyčníval. Juniorka je schopná vyprodukovat hráče do třetí, čtvrté lajny nároďáku.

U hráčů zjišťujeme i charakter

Vy jste v jednom rozhovoru řekl, že skauting je hodně o papírování a psaní zpráv. Vyhovuje vám to?
Moc ne. Teď dokončuji druhou sezonu, a zatímco první rok jsem jezdil více po Česku, letos jsem jezdil hlavně do Německa. Kdyby to takhle muselo pokračovat, musel bych se rozhodnout, co budu dělat. Doufám, že budu jezdit hlavně po Česku.

Jezdil jste více do Německa, protože se na letošním draftu NHL čeká silná generace německých hráčů?
Přesně tak. Určitě jste viděl na dvacítkách v Ostravě německou lajnu Reichel, Stützle a Peterka. Oni patří do osmnáctky a hráli výborně i ve dvacítkách. Na letošním draftu půjdou vysoko.

Rýsuje se v příštích letech silnější generace českých talentů? Dá se to vůbec odhadnout?
Není to jednoduché odhadnout. Co jsem sledoval mladší hráče pro příští draft, tak dobře vypadá brněnský Stanislav Svozil. Někdo ale může vyskočit, mění se to. Ti kluci, o které bychom mohli mít zájem, pak ovšem často odcházejí.

Setkávají se skauti i přímo s hráči, nebo jen sedí na tribuně a píšou si zápisky?
Když se blíží draft, tak už jsme samozřejmě s hráči v kontaktu. Zjišťuje se charakter, rodinné zázemí, škola apod. Skauti jsou pro generálního manažera prodloužené uši a oči, předáváme mu informace. Jsme taková výzvědná služba (směje se).

Kolik má Minnesota v Evropě skautů?
Čtyři, což je ve srovnání s ostatními kluby standard. Většinou to bývá Švédsko, Finsko, Rusko a střední Evropa. Je ale pravda, že některé kluby nemají v současné době střední Evropu, ale dva skauty ve Švédsku. To je teď in.

Jsou mezi skauty i lidé, kteří nikdy hokej nehráli?
Jasně, to není podmínka. Spousta bývalých sportovců nemá trpělivost na to psát zprávy o hráčích, protože je to hodně analytická práce. Nefunguje to tak, že se stačí koukat a říct, kdo se mi líbí. Stejně jako bývalý hráč nemusí být dobrým trenérem, tak nemusí být ani dobrým skautem. Řada z nich má o práci skauta svoji představu a pak jsou zklamaní, protože nechtějí dělat papírování. Připadá jim to zbytečné.

Největší událostí celé sezony je pro zámořské skauty draft do NHL. Kdo vlastně rozhoduje o tom, kterého hráče si klub zvolí?
Nikdy to není rozhodnutí jednoho. Jsme čtyři evropští skauti, dohromady je nás dvanáct, takže jednoho hráče, zvlášť někoho, kdo jde v prvním kole draftu, vidíme všichni včetně generálního manažera. Je tam několikanásobná kontrola.

Byl jste loni na draftu ve Vancouveru?
Parádní zážitek! Je tam frmol, ale každý tým je maximálně připravený. I když jsme tam v průběhu ještě volali s ostatními týmy a vyměňovali volby. Přehazovali jsme si to tam (úsměv).

To musí být vzrušující, že?
Pro mě to byl první draft a spíš jsem byl rád, že jsem mohl sedět u stolu (úsměv). Některé týmy mají tolik skautů, že se jim tam nevejdou a musí sedět ve skyboxech.

Máte seznamy hráčů pro draft připravené dlouho dopředu, nebo se tam ještě nějaká jména na poslední chvíli přehazují?
Máme samozřejmě sestavený seznam. Na tom jednom draftu, kde jsem byl, jsme hráče nepřehazovali, šli jsme podle seznamu. Největší událostí draftu je první kolo, které má vyhrazený samostatný den. Pak záleží na tom, že každý tým hledá vlastní vnitřní strukturu. Když se to blíží ke spodním kolům, tak se může prohazovat – když mám samé útočníky, vezmu si spíš brankáře nebo obránce.

Bere se v potaz, zda chce hráč odejít do Ameriky? V Minnesotě vás takhle dlouho trápí Kirill Kaprizov, velký talent, který ale několik let zůstává v Rusku.
Rusko je specifické, protože nemá smlouvu o odchodech hráčů s NHL, takže se musí zájem zjišťovat velmi důkladně. Co vím o Kaprizovi, tak byl zklamaný, že šel až v pátém kole. Kdyby se ovšem tehdy vědělo, jaký z něj bude hráč, šel by určitě výš. Kluby o něm asi měly pochybnosti.

Řada skautů se postupně v klubové hierarchii vypracuje nahoru a z některých se stávají i generální manažeři. Nemáte ambici jít výš?
Nemám, takhle mi to vyhovuje. Jsem spokojený s částečným úvazkem skauta. Kdybych dostal nabídku na plný úvazek, asi bych o tom uvažoval, ale jsem rád, že tu můžu chodit na zimák. Je fakt, že spousta generálních manažerů začínala jako skauti, pak vedla skauting a nakonec celý klub. Já takové ambice nemám (úsměv).