PANE TRENÉRE: Stará se o chod zimáku a trénuje děti. Hokej už jedině lážo plážo, říká Sup

Zpět na Slavii se během posledních měsíců vrátila celá řada bývalých hráčů – jedním z nich je i Michal Sup, který se stal novým ředitelem zimního stadionu a asistentem čtvrté třídy. „Do zápasového tempa už mě určitě nikdo nedostane,“ usmívá se v rozhovoru v rámci seriálu Pane trenére.

Když jsme s vámi dělali rozhovor před pěti lety, trénoval jste osmou třídu, poté jste však ve Slavii skončil a vracíte se až nyní. Co se dělo mezi tím?
Tehdy jsem s trénováním skončil hlavně kvůli tomu, že jsem ho nestíhal skloubit dohromady s činností v rodinné řeznické firmě, kde jsem pracoval společně s tátou a bráchou. Činnost firmy jsme ale nedávno po letech ukončili, takže mám zase více času se věnovat hokeji.

Jak vlastně vznikla nabídka trénovat zrovna čtvrtou třídu?
Byla to kombinace nabídky i poptávky. Nejprve jsem tu měl působit zejména jako ředitel zimního stadionu – současný ředitel Roman Jelínek totiž bude odcházet do důchodu a plán byl takový, že to od něj postupně budu přebírat. Až postupně jsme se domluvili, že k tomu budu působit u čtvrté třídy jako asistent. Už předtím jsem občas pomohl kamarádům s tréninky mládeže na ledě i mimo něj, takže o to to bylo jednodušší.

Zmínil jste pozici ředitele zimního stadionu, co taková osoba má všechno na starost?
Je to vlastně v kostce zajišťování chodu celého zimáku, aby fungovalo vše od zaměstnanců a ledařů až po uklízečky a vrátného. Zejména hráči A-týmu aby pak měli vše připravené a nachystané, což v téhle fázi přípravy znamená hlavně zajištění ledu, předtím to ale byla například příprava zázemí, vyklízení a malba některých prostor. Vše se zařizuje tak, aby to bylo připravené na sezonu.

Vnímáte po těch letech nějaké personální změny v klubu? Je jich z vašeho pohledu hodně, nebo jste se pořád vracel spíše do známého prostředí?
Za tu dobu se toho moc nezměnilo, vrátil jsem se mezi známé tváře. (úsměv) Samozřejmě těch několik novinek, které tu na mě čekaly, jsou určitě správná cesta. Ať už to je vstup nového a ambiciózního majitele, nebo pozice sportovního manažera, který mu pomůže v řešení příchodů a odchodů hráčů. To vše je pro klub jedině dobře.

Vraťme se k trénování, jak probíhá letní příprava čtvrté třídy? Kde všude trénujete?
Měli jsme dlouhou fázi bez ledu na hřišti vedle stadionu, respektive i na ploše přímo na zimáku. Hodně využíváme i prostory centra mládeže, hlavně na gymnastiku a podobně, protože tam je zázemí pro takové účely dobře připravené.

Používáte u tak malých a často nepříliš soustředěných hokejistů i nějaké konkrétní metody, jak si udržet jejich pozornost? Vnímají konkrétně vás při vaší bohaté kariéře jinak než ostatní trenéry?
Funguje nám osvědčená metoda cukru a biče – kluci se musí pochválit, ale zároveň je třeba na ně být přísný, protože ve chvíli, kdy na ně přísní být přestaneme, si začnou dovolovat víc. Zrovna čtvrťáci jsou ale ve věku, kdy už si tu mou éru nepamatují, takže ji ani tolik nevnímají. (úsměv)

Vnímají ji ale fanoušci, které během letní přípravy mohlo potěšit hned několik sešívaných návratů – kromě vás se do Slavie vrátil Marek Tomica nebo Jaroslav Bednář. Stihl už jste se s bývalými spoluhráči potkat?
Zrovna tihle starší kluci měli na rozdíl od ostatních jenom individuální tréninky, takže jsem je viděl jenom párkrát. Spíše se začneme vídat teď, až se začne trénovat na ledě.

Jedním z vašich bývalých svěřenců je i váš syn, jehož jste před lety trénoval shodou okolností i jako čtvrťáka a jenž před pár týdny skončil na tradičním volejbalovém turnaji hráčů s fanoušky na třetím místě. Nelákalo vás jít si zahrát taky?
Lákalo, na turnaj jsem se šel i podívat, jenže zúčastnit jsem se nemohl, neboť jsem si před dvěma lety utrhnul achilovku a od té doby se ve sportu tak nějak raději šetřím. (úsměv)

Takže jste od té doby přestal i s hokejem? Kdyby teď přišel někdo z vašich bývalých spoluhráčů, nechal byste se i přesto přemluvit k návratu do tréninkového, nebo i zápasového tempa?
Musím říct, že tím, jak trénuji děti, mi hokej zatím stačí a nechodím nikam hrát – ono mi to ani na ledě tak nevadí, spíše to cítím při odrazech v tenise a podobně. Do zápasového tempa už mě určitě nikdo nedostane, maximálně do nějakého lážo plážo tréninkového. (smích)