Permanentky Dárkové poukazy Informace o vstupenkách Vstupenky online
HISTORIE KLUBU
18. ledna 2021

120 let nejstaršího klubu: Ve Slavii byla vždy skvělá parta, vzpomíná Petr Kadlec

Petr Kadlec odehrál v A-týmu Slavie 19 sezon, na které vzpomíná jako na nejlepší část své hokejové kariéry. „Nejúspěšnější sezonou byl rok 2003, kdy jsme získali titul. Měli jsme tam skvělou partu lidí,“ říká bývalý obránce.

Vítáme vás u dalšího dílu seriálu 120 let nejstaršího klubu, ve kterém vám přinášíme pohled do slávistické historie prostřednictvím článků i rozhovorů s významnými osobnostmi z řad hráčů, trenérů a funkcionářů. Ptáme se na jejich působení ve Slavii a na klíčové okamžiky klubové historie, u nichž byli přítomni. Seriál doplňuje stejnojmennou knížku, kterou si můžete koupit v klubovém fanshopu.

Rozhovory:
Zbyněk Zavadil | Bohuslav Čížek | Vladimír Růžička | Richard Farda | Tomáš Herstus | Milan Antoš | Miroslav Tvrdý | Michal Sup | David Hruška

120 zajímavostí:
Začátky Slavie | Trenéři Slavie | Slávisté v reprezentaci | Individuální výkony | Extraligové tituly | Slávistické rekordy

Příběhy:
Lumír Ruzha | První zápas Slavie | Sparťané ze Slavie

Ve Slavii jste strávil téměř celou svou kariéru. Jak na tohle období vzpomínáte?
I vzhledem k tomu, že to byl nejdelší časový úsek, tak na něj vzpomínám ze všeho nejlépe. Sešla se tady dobrá parta, a navíc jsem slávista, takže na to vzpomínám jako na nejlepší část hokejového života.

Kromě A-týmu jste prošel také celou mládeží. Vybral jste si Slavii sám, nebo vás k ní a hokeji obecně někdo přivedl?
Do Slavie jste nastoupili s kamarádem někdy ve školce, nejspíš nás tam přivedli rodiče. Je to poměrně dlouho, ale jelikož jsem z Prahy 10, tak to byla logická volba.

V seniorské kategorii jste v sešívaném odehrál dlouhých 19 sezon. Jaká pro vás byla nejúspěšnější?
Jednoznačně ta, ve které jsme získali první titul. Byla tam skvělá parta lidí, takže na tuhle vzpomínám určitě nejraději.

Petr Kadlec při vyvěšení jeho dresu

V extralize jste odehrál rekordní počet utkání a také se vám hodně vyhýbala zranění. Bylo to i trochu štěstí, nebo jste se o zdraví zvláště staral?
Ke konci kariéry jsem párkrát zraněný byl, ale měli jsme dobrou průpravu v mládežnických kategoriích. Vedli nás dobří trenéři, se kterými jsme hráli různé hry, což už se tolik neobjevuje. V dnešní době jsou tréninky hodně rychlostní a silové, ale hraní her z toho trochu vymizelo. I tahle část tréninků je důležitá na orientaci v prostoru a další věci. Možná je to tímhle, ale ke konci se mi zranění také nevyhnula, jenže i ta ke sportu bohužel patří.

Jako obránce jste byl trochu menšího vzrůstu. Vyvažoval jste to něčím jiným? Například rychlostí nebo hbitostí.
Ne že bych byl úplně pomalý, ale zrovna rychlostí jsem to nevyvažoval (směje se). Spíše to bylo hokejovým myšlením a tou průpravou, o které jsem mluvil. Výhodou naší generace bylo, že jsme byli zvyklí hrát všechny sporty a byli jsme více hokejovější než urputní bojovníci.

Jak jste prožíval první kroky v dospělém hokeji, kde jste si musel místo ve Slavii vybojovat výkony v Berouně a Kralupech?
Bylo to pro mě normální a patří to k tomu. První sezonu jsem ani tolik nevnímal. Jak jsem byl mladý, tak jsem do toho skočil, a ani jsem nevěděl, kde jsem. Jednu sezonu jsme ještě s několika kluky hráli za A-tým i juniory, a pak jsme šli do Berouna. Odehráli jsme tam hodně zápasů a docela nám to pomohlo dostat se do Slavie.

V sezoně 1999/2000 jste ještě v Plzni, kde působil i Milan Antoš, získal bronz. Bavili jste se spolu o návratu do Slavie?
Každý den jsme spolu jezdili z Prahy do Plzně v autě, takže na to možná došlo, ale je to hrozně dlouho a moc si na to nevzpomínám.

V první mistrovské sezoně 2002/03 jste měli dobře sestavenou obranu a inkasovali jste nejméně gólů v celé extralize. Čím to bylo, že se to tak dobře sešlo?
Těžko říct, ale přišel tam František Kučera, který nám dodal sebevědomí a byl mentorem té obrany. Ostatní kluci se skvěle rozehráli. Jan Hejda, Pavel Kolařík i Jan Novák, který ještě dnes hraje a dělá kapitána, tak hráli perfektně. Dobře se to sešlo a pomohlo tomu i to, že jsme spolu již nějakou dobu hráli a byli jsme na sebe zvyklí. Je dobré, když se do sestavy každý rok moc nezasahuje, což se ve Slavii povedlo. Vždy se tam jen zapracovali nějací hráči a fungovalo to.

Nejvyrovnanější sérii jste odehráli ve finále proti Pardubicím. Vedli jste již 3:1, ale Pardubice srovnaly na 3:3. Věřil jste před posledním utkáním, že se to povede dotáhnout?
Je jasné, že jsme v to věřili. Tenkrát už jsem věděl, že když se vede, tak se může polevit v koncentraci, ale věřili jsme, že poslední krok uděláme my a získáme mistrovský titul.

Byl jste vyhlášen nejlepším obráncem této sezony. Cítil jste se tak, nebo to byla práce celého týmu?
Vždy je to práce celého týmu, protože by to bez toho nešlo a v té době jsem to ani moc nevnímal. Vyhráli jsme titul, všichni jsme měli obrovskou radost a slavili jsme, takže nikdo neřešil, kdo byl čím vyhlášen.

„Bylo dobré, že se každý rok do sestavy moc nezasahovalo, jelikož jsme na sebe pak byli zvyklí a dařilo se nám.“
Petr Kadlec o změnách v kádru

V roce 2003 jste byl draftován Floridou, ale v Americe jste nikdy nehrál. Proč jste se tak rozhodl?
Byl jsem tam dva nebo tři měsíce na kempech a zkoušel jsem to, ale do prvního mužstva jsem se nedostal a měl jsem jít zpět na farmu, takže jsem se rozhodl vrátit se do Evropy a zkusit to později, ale k tomu už pak nikdy nedošlo.

Byly to pro vás hektické měsíce? Zisk titulu, mistrovství světa a draft NHL?
Ano, ale v tu chvíli jsem to tak nevnímal. Navazovalo to na sebe a neuvědomoval jsem si, že se to už nemusí opakovat. Zpětně to hektické bylo, ale užíval jsem si to.

Jak jste si zvykal na O2 arénu, kam jste se přestěhovali z Edenu?
Zvykal jsem si těžko. Když do Edenu nepřišlo tolik lidí, tak byla atmosféra stejně dobrá, ale v O2 aréně to bylo přesně naopak. Chápu, že změna arény dávala pro všechny smysl, a časem se to i vyplatilo, protože začali chodit lidé a dokázali tu arénu zaplnit. Chvíli jsme si na to zvykali, ale postupem času to pro nás bylo komfortnější a důstojnější.

Kde se vám hrálo lépe?
Každý stadion měl svoje, ale kdybych měl vybrat jeden, tak je to starý Eden, protože je to domov Slavie a odehrál jsem v něm spoustu dobrých utkání. Je to spíše taková nostalgická vzpomínka, než že bych nad tím nějak moc přemýšlel.

Vnímal jste, že v první mistrovské sezoně jste měli defenzivní tým a v té druhé ofenzivní?
Přesně tak, role mezi tituly se obměnily. V té první mistrovské sezoně jsme neměli mužstvo plné osobností a spíše jsme to vybojovali. U druhého titulu jsme měli skvělé hráče, tak trochu se od nás čekalo, že budeme jedním z favoritů a hráli jsme více ofenzivně, ale mužstvo bylo skvěle poskládané i do obrany.

I finálová série byla velice vyrovnaná. Došla do sedmého utkání, které se opět hrálo v O2 aréně, kde bylo opět vyprodáno a padl divácký rekord extraligy. Vnímali jste podporu z tribun?
Ano, podporu z tribun jsme vnímali a byli jsme za ni rádi. Lidé si postupem času našli do O2 arény cestu, měli jsme kvalitní mužstvo a všechno do sebe zapadlo. Přesun z Edenu se ukázal jako dobrá volba. V celém play-off byla skvělá atmosféra, na kterou se dobře vzpomíná.

Byly pro vás dva tituly nějak odlišné rolí v týmu? Přeci jen jste byl již zkušenější u zisku druhého mistrovského poháru.
Popravdě ani moc ne. V týmu už byly nějaké role rozdělené dříve. Samozřejmě jsme byli zkušenější, ale osobností tam bylo daleko více, takže jsem to tak nevnímal.

Petr Kadlec s mistrovským pohárem

V sezoně 2008/09 jste vyhráli základní část s náskokem tří bodů na Pardubice a následně postoupili do finále, kde jste se opět střetli s Karlovými Vary. Změnilo se rozpoložení obou týmů během jednoho roku?
Rozpoložení v kádrech se tolik nezměnilo, nebyla to hlavní příčina neúspěchu. Hodně rozhodovala psychika, protože oni o rok dříve prohráli a šli si za tím. Bohužel to bylo tak, že už jsme neměli takový hlad po titulu. Když jsme se dostali do finále, tak jsme tomu hodně obětovali, ale Vary byly lepší a zaslouženě získaly titul.

Jste zpětně rád i za stříbrnou medaili?
Každopádně. Zlatá medaile by byla lepší, ale dostat se do finále byl velký úspěch.

Sestup Slavie? Bylo mi to líto, říká Kadlec

V sezoně 2009/10 a 2012/13 jste se Slavií získal dvě bronzové medaile, ale poté jste zamířil do Plzně, která měla vyšší sportovní cíle než pražský klub. Proč jste se tenkrát tak rozhodl?
Nebylo to tím, že by měla Plzeň vyšší cíle. Rozhodl jsem se tak při jednání s tehdejšími majiteli, jelikož se mi nelíbilo, jak se budoval kádr. Po sezoně měla Slavia podepsaných sedm hráčů, kteří nebyli klíčoví, ale nechci nijak snižovat jejich kvalitu. Když jsem se ptal, kdo by ještě mohl podepsat a nějaké hráče jsem vyjmenoval, tak mi bylo řečeno, že s nimi nepočítají. Proto jsem se rozhodl, že to nemá smysl a řekl jsem jim, že tímhle způsobem pošlou Slavii do první ligy. Bohužel se to také stalo.

Bylo vám tedy jasné, že se situace v klubu zhoršuje a mohl by sestoupit?
Situace se zhoršovala delší dobu, ale tohle byl poslední krok. Když na konci sezony máte podepsaných sedm mladých hráčů, kteří jsou do třetí nebo čtvrté formace, tak je to špatně. Poté se již hodně těžko shání jiní, kteří by šli hrát. Všichni si mysleli, že je to v pořádku, ale já jsem byl jiného názoru. Byl jsem si prakticky jistý, že to nemůže dopadnout dobře. Po pár jednáních jsem si řekl, že to nemá smysl, protože jsem nechtěl být součástí toho, jak to vedení v té době dělalo.

Slavia v sezoně 2014/15 opravdu sestoupila. Co jste na to říkal, když už jste v klubu nehrál?
Samozřejmě mi to bylo líto, ale bohužel došlo na to, čeho jsem se obával. Když to takhle jde z kopce, nikdo nemá tendenci to zastavit a všichni si myslí, že se nemůže nic stát, tak je to špatně. Sice jsem na to měl jiný názor, ale mrzelo mě to, jenže jsem s tím nemohl nic dělat.

Petr Kadlec stíhá Jiřího Polanského

S kým jste si ve Slavii nejvíce rozuměl?
Nerad bych jmenoval jednoho, těch kluků tam bylo hrozně moc. Z každé éry bych mohl říct jednoho, ale ve Slavii byla vždycky skvělá parta, což bylo i vidět na úspěších, které jsme měli.

Nepřemýšlel jste po konci kariéry, že byste působil v hokejovém prostředí?
Po konci úplně ne, protože jsem toho měl celkem dost, potřeboval jsem doléčit nějaká zranění a chtěl jsem si od hokeje odpočinout. Nikdy nic nevylučuju, ale když jsem skončil, tak jsem neměl úplně náladu se vracet.

Co byste popřál Slavii do budoucna?
Byl bych hrozně rád, kdyby postoupila zpět do extraligy. Prvním cílem by měla být stabilizace klubu. Nyní k tomu mají dobře nakročeno, protože už tam jsou správní lidé, kteří to berou za správný konec. Cesta nespočívá v tom postoupit do extraligy, a pak zase hned sestupovat, jak se to dělo ostatním týmům. Důležité je budovat kádr a vybojovat si to. Věřím, že se tam Slavia s tímhle přístupem vrátí.

Autor Matyáš Kainz
Nepřehlédněte
A-TÝM 18.3.2024

Aleš Totter povede Slavii i v nadcházející sezoně

Hlavním trenérem slávistického A-týmu bude i v příští sezoně Aleš Totter. Dvaapadesátiletý kouč přebíral Slavii v listopadu loňského roku na 13. místě a tým nakonec dovedl do předkola Chance ligy.

Číst více
OHLASY - VIDEO 18.3.2024

Jsme v půlce, chceme do Poruby s dvěma výhrami, hlásí Jokl

Jako hotovou polovinu úkolu hodnotí Tomáš Jokl první výhru juniorů ve čtvrtfinále s Porubou. Kapitán Slavie k ní přispěl přesnou trefou v 15. minutě první třetiny, v níž sešívaní o vítězství ...

Přehrát video
ZÁPASY - MLÁDEŽ 18.3.2024

Junioři jdou v úvodu čtvrtfinále do vedení

Sešívaní junioři se v prvním zápase čtvrtfinále ujali vedení v sérii. V domácím utkání s Porubou zvítězili 5:1. Roli favorita potvrdili třemi brankami v úvodní třetině, vítězství pak potvrdili gólem ...

Číst více
ROZHOVORY 18.3.2024

Nejnáročnější sezona. Parta v kabině byla ale neuvěřitelná, říká Klikorka

Po těžkém začátku sezóny na Kladně se v říjnu vrátil na Slavii, aby pomohl trápícímu se týmu. „Záleželo nám především na záchraně a předkolo play-off už bylo jen bonus i pro fanoušky za jejich ...

Číst více