120 let nejstaršího klubu: Postup byl fantastický. Ale v 17 letech jsem si ještě moc neužil oslavy, směje se Slížek

K hokeji ho přivedl jeho tatínek, věhlasný slávistický trenér. Sportovní kariéra Ladislava Slížka tak začala právě ve vršovickém Edenu, kde si vynikající útočník zahrál i extraligu. Postupně vystřídal řadu klubů, nakonec se ale vrátil do Slavie, kde v současnosti trénuje mládež.

Vzpomenete si na svoje první hokejové krůčky? Kdy jste na Slavii prvně obul brusle?
Vzpomínám si, že mě táta vzal s sebou na trénink a mně se zpočátku vůbec nechtělo. Ale jak jsem tam vstoupil, bylo těžké mě dostat z ledu.

U hokeje jste zůstal a postupně prošel sešívanou mládeží. Jaký byl váš první zápas v červenobílém dresu? Víte, s kým se tehdy hrálo a jak se vám dařilo?
Těžko si vzpomenu na úplně první zápas z dětství, každopádně můj první zápas za dospělé byl týden před 17. narozeninami. Hráli jsme proti Třinci, vyhráli tuším 5:3 a já zaznamenal jednu asistenci.

V roce 1994 jste byl jako hráč u historického postupu do extraligy. Užil jste si takovou událost naplno?
Jelikož jsem byl poměrně mladý, tak jsem si ten pocit plně neužil. Hlavně ty oslavy (směje se). Ale vím, že spousta lidí, kteří se o hokej na Slavii starali, měli obrovskou radost.

Berete tenhle úspěch i jako svůj nejvýraznější, kterého jste v Edenu dosáhl?
Určitě ano. Když Slavia vybojovala postup, bylo to fantastické. Sice jsem byl mladý, ale radost byla veliká.

Co premiérový extraligový zápas? A jak byste první slávistické roky v nejvyšší soutěži zhodnotil?
Můj první zápas v extralize proběhl v Litvínově, hrál jsem s Milanem Antošem a Lubošem Dopitou. Kolik to skončilo, si možná raději nepamatuju (směje se). Jinak myslím, že Slavia byla určitě oživení extraligy a žádnou ostudu jsme neudělali.

V sezonách, kdy sešívaní vybojovali dva extraligové tituly, jste už v Edenu nebyl. Fandil jste týmu i na dálku?
Jako každý slávista jsem samozřejmě fandil a byl jsem moc rád, že to Slavia dokázala.

Nebylo vám líto, že jako hráč už jste se na Slavii později nikdy nepodíval?
Hokej jsem hrál a nebyl čas litovat, že to nevyšlo zrovna na Slavii. V té době, když jsem byl na začátku kariéry, bylo ve Slavii strašně moc vynikajících hráčů a my mladí jsme tolik příležitostí nedostávali.

Jak vám bylo při sestupu do 1. ligy, i když jste ho nezažil přímo na ledě?
V té době začínala moje trenérská kariéra a samozřejmě mě to mrzelo, protože vím, jak těžké je dostat se zpátky.

Dětství, zážitky, góly. Slavii mám rád, říká Slížek

Dokážete vybrat zápas se Slavií, který pro vás byl nezapomenutelný, a naopak nějaký, který byste nejradši zapomněl, ale nejde to?
Určitě první zápas za dospělé, ten byl pro mě nezapomenutelný. A zápas, na který bych chtěl zapomenout, nemám nebo jsem na něj už zapomněl.

Vzpomenete si na nějakou speciální nebo vtipnou historku, která se váže k vašemu působení ve slávistické šatně?
Ve Slavii byla vždy vynikající parta, ať už hráčská, nebo trenérská, kterou zažívám teď. Vybrat něco speciálního nejde. Kdo mě zná, tak ví, že humor mám rád a každý den nějaký ten vtip proběhne.

Během působení ve Slavii jste potkal řadu hráčů. Patří někteří z nich dodnes mezi vaše dobré kamarády?
Kluků, co jsem za tu dobu na Slavii potkal, byla strašná spousta. Ale určitě rád vzpomínám na tu partu, s kterou jsem vyrůstal, a s některými se vídáme stále.

Velmi populární součástí každého utkání je v současnosti slávistická děkovačka. Fungovala v takové podobě i v době, kdy jste za Slavii nastupoval, nebo je to produkt posledních let?
Takovou děkovačku, jak probíhá v této podobě, jsem bohužel nezažil.

Co vaše pocity ve chvílích, kdy fanoušci skandovali vaše jméno?
Vždycky je příjemné, když lidi skandují vaše jméno. Je to taková odměna. Pocity jsou v takových chvílích nádherné.

Platíte za velkého slávistického srdcaře. Co pro vás klubu znamená. Co si vybavíte, když se řekne Slavia?
Je pravda, že Slavii mám v srdci a už to tak zůstane. Vybavím si dětství, spoustu zážitků, kamarádů, vyhraných zápasů, gólů… Samozřejmě k tomu patří i velká dřina, ale když vás to baví…

Klub máte na očích řadu let. Ať už jako hráč nebo jako trenér. Které hokejisty považujete za nejlepší, co ze sešívaných řad vzešli?
Těch hráčů je opravdu celá řada a nerad bych na někoho zapomněl. Ale určitě musím jmenovat kluky, s kterými jsem vyrůstal, jako jsou Petr Kadlec, Jarda Bednář, nebo ke kterým jsem měl věkově nejblíž. To jsou třeba Tomáš Vlasák, Radek Matějovský a Petr Míka.

Po pádu z extraligy Slavia už několik let hraje v Edenu. Má pro vás tenhle stadion atmosféru a máte ho rád?
Mám rád Slavii, takže i stadion (směje se). Atmosféra tu byla vždycky vynikající a já si přeju, ať ji co nejdříve zase zažijeme.

Klub nedávno oslavil velké výročí. 120 let od svého vzniku. Co byste Slavii do dalších let popřál?
Slavii vždy budu přát jen to nejlepší, ale samozřejmě si všichni moc přejeme postup zpátky do extraligy, kterou si určitě Slavia zaslouží. A jako trenér si přeju, ať se co nejvíc odchovanců dostane do mužstva dospělých.