120 let nejstaršího klubu: Do šestnácti jsem hrál i fotbal, ale jsem rád, že hokej vyhrál, vzpomíná Vlasák

Bývalý slávistický útočník Tomáš Vlasák již hráčskou kariéru ukončil, nadále se ale pohybuje okolo hokeje. Momentálně působí jako sportovní manažer v Plzni, ale Slavii má stále ve svém srdci. „Přál bych si, aby se vrátila tam, kam patří,“ říká v rozhovoru, kde vzpomíná především na svá hráčská léta.

Jako rodák z Prahy jste začal s hokejem v hlavním městě. Proč jste se rozhodl právě pro Slavii?
Rozhodl jsem se tak proto, že jsme s tátou šli kolem zimního stadionu, jelikož jsme chodili i na fotbal, a on mi přečetl, že se zrovna dělá nábor. Řekl jsem si, že bych to chtěl vyzkoušet, a tak začalo moje hokejové dobrodružství.

Byly ve hře ještě jiné sporty, nebo byl hokej první volbou?
Ve hře byly i jiné sporty. Do šestnácti let jsem hrál závodně fotbal, protože to šlo ještě nějak skloubit, ale poté už jsem se musel rozhodnout, který sport zvítězí. I když mám fotbal hrozně rád, tak jsem si vybral hokej. Ten mě bavil ještě víc než fotbal, takže jsem rád, že to tak dopadlo.

Pamatujete si na své první hokejové krůčky?
Matně si na ně vzpomínám. Nejdřív jsem na bruslích dost šmajdal, protože jsem chtěl hokejku, kterou mi poprvé nedali, ale vzpomínky jsou krásné. Dětství jsem prožil na zimních stadionech, ale dodnes tu hru miluju, takže jsem byl spokojené dítě.

Ve Slavii jste prošel celou mládeží, a ještě před dovršením dospělosti jste naskočil poprvé za A-tým v první lize. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Perfektní. Pomohlo mi to pak i do nejvyšší soutěže, kde Slavia ještě nebyla, takže jsem se oťukal v dospělém hokeji. Vzpomínám na to hrozně rád, protože to byly hezké roky, byli tam dobří kluci, kteří mě vzali mezi sebe. Bylo to pěkné období.

Slavii jsem postup přál, ale potřeboval jsem udělat krok dopředu

V Edenu jste nezůstal dlouho a rozhodl se přestoupit do extraligového Litvínova. O rok později postoupila do nejvyšší soutěže také Slavia. Nemrzelo vás zpětně, že jste ještě jednu sezonu v klubu nezůstal?
Samozřejmě jsem jim ten postup přál, ale v té době by pro mě setrvání ve Slavii znamenalo krok zpět. Měl jsem nabídku z Litvínova, kde byl shodou okolností i Ivan Hlinka. Tam jsem se potom odrazil ještě o kus dál. Svým způsobem mě to mrzelo, ale z pohledu mé kariéry tolik ne, protože jsem přestupem do extraligy udělal krok dopředu, což je sen každého mladého hráče.

Největšího extraligového úspěchu jste dosáhl v dresu Litvínova, kdy jste v sezoně 1995/96 postoupili do finále. To jste ale prohráli 1:4 na zápasy se Vsetínem. Bylo to natolik jednoznačné, nebo jste odehráli s Valachy vyrovnanou sérii?
Na to si pamatuju přesně. První zápas jsme ve Vsetíně vyhráli 2:1 a mysleli jsme si, že jsme je nalomili, ale druhý zápas dopadl úplně jinak. Prohráli jsme 1:8, a pak už jsme marně hledali cestu, protože Vsetín v té době soupeře válcoval a my jsme bohužel nekladli moc velký odpor a sérii prohráli.

Tomáš Vlasák v roce 2006.

Když jste se vracel ze zahraničí do Čech, tak jste přestoupil do Slavie. Bylo vám jasné, že půjdete zpět tam, kde jste s hokejem začínal, nebo jste měl i jiné nabídky?
V té době určitě. Slavia na tom byla dobře a hrála nahoře, takže při jednáních pro mě byl návrat domů prioritní variantou.

Sezonu 2006/07 jste odehrál ve dvou klubech. Zahájil jste ji ve Slavii a dohrál v Linköpings, se kterým jste došli až do finále. Nakonec skončila i tahle sezona stříbrnou medailí. Vážíte si ji zpětně?
Vážím si jí moc, protože je ve Švédsku skvělá soutěž a hraje tam plno dobrých hráčů. My jsme na tom nebyli moc dobře, ale vyhráli jsme posledních pět utkání v základní části, od čehož jsme se odrazili do play-off a postoupili až do finále. Z funkcionářů a fanoušků to nikdo nečekal, takže to byla parádní jízda. Modo, se kterým jsme finále hráli, mělo tenkrát kvalitní mužstvo a my jsme bohužel prohráli 2:4 na zápasy.

Poslední zápas baráže? Obrovské zklamání

Poté jste strávil několik let v Plzni a do Slavie se vrátil před sezonou, kdy klub sestoupil do nižší soutěže. Ročník ale začal dobře, v září a říjnu jste několikrát vyhráli. Kdy přišel ten zlom, po kterém jste začali prohrávat?
Přišlo to někdy kolem Vánoc. Cítil jsem se dobře, ale v jednom z utkání jsem dostal koňara a musel jsem na operaci, po které jsem dlouho chyběl. Krev se mi dostala až pod sval, takže mi to museli řezat a vytahovat ven. Dlouho jsem se dával dohromady a nebylo to ode mě ono. Úplně v pořádku jsem byl až v baráži, ale bohužel se nám to nepodařilo uhrát. To mě na celé kariéře nejvíc mrzí a nejspíš mě to bude mrzet do konce života.

Byla příprava na baráž po dlouhé a náročné sezoně složitá?
Byla složitá, ale začínali jsme od nuly a měli jsme ji velmi slušně rozjetou. Do poloviny baráže jsme se drželi na pozicích, které zaručovaly záchranu, ale poté tomu hodně napomohl zápas s Chomutovem, kde jsme dostali gól na 1:2 patnáct sekund před koncem, což nás hodně poznamenalo. V dalších zápasech jsme to sice odmakali a nechali na ledě všechno, ale bohužel to na udržení nestačilo.

Vstup do baráže se vám povedl, jelikož jste dvakrát vyhráli. Pak už ale přišly prohry. Čím to bylo?
Těžko říct. Od Vánoc jsme tahali za kratší konec, ale na baráž jsme se chystali. Výhodu měly samozřejmě týmy z nižší soutěže, protože vyhrávaly a byly v pohodě. My jsme sezonu odehráli špatně a nedařilo se nám. Začátek baráže jsme měli velmi dobrý, ale když přišly nějaké porážky, tak šlo sebevědomí dolů. Dominik Furch chytal skvěle a na ledě jsme nechali všechno, jenže jsme předposledním utkáním baráže přišli o možnost zůstat v nejvyšší soutěži.

Tomáš Vlasák v roce 2015.

Po předposledním kole baráže bylo jasné, že Slavia opustí extraligu. Jaký jste měl po konci utkání pocit, i s ohledem na to, že jste po sezoně ukončil kariéru?
Momenty po konci utkání si pamatuju přesně. Byl to hrozný pocit a obrovské zklamání, které jsem zažil až na konci kariéry a znovu bych ho zažít nechtěl. Nejhorší na tom pro mě bylo, že jsem to zažil ve Slavii, ale sešlo se tam všechno dohromady. Již tenkrát tam byly finanční problémy, takže to bohužel dopadlo takhle. Mrzet mě to bude napořád.

S kým jste si ve Slavii nejvíce rozuměl?
Jednoho člověka jmenovat nebudu. Vždy jsem měl rád tu partu. I když nemusíte mít se všemi skvělý vztah, tak jsme se respektovali. Byla to skvělá parta, ve které vždy všichni táhli za jeden provaz. Určitě se na sestupu nepodepsalo to, že bychom měli špatný kolektiv. Na obě období, která jsem ve Slavii strávil, vzpomínám moc rád.

V budoucnu bych se nebránil práci ve Slavii

Chtěl jste po konci kariéry u hokeje zůstat v jiné funkci, nebo jste přemýšlel, že byste dělal úplně něco jiného?
Chtěl jsem u hokeje zůstat, protože to dělám celý život a baví mě to, takže to pro mě byla jednoznačná volba.

Nyní jste sportovním manažerem v Plzni. Nepřemýšlel jste někdy, že byste jako funkcionář působil ve Slavii?
Samozřejmě, že mě to napadlo. S novým majitelem jsme se o tom i bavili, ale slíbil jsem Martinovi Strakovi, že budu ještě nějakou dobu v Plzni, takže uvidím. V budoucnu bych se tomu určitě nebránil, protože jsem ve Slavii začínal a fandit jí budu napořád.

Co byste popřál Slavii do budoucna?
Klub má teď charakterem a zapálením do hokeje správného majitele. Cesta k cíli, který Slavia má, je dlouhá, protože v dnešní době je sport hlavně o penězích. Popřál bych jí, aby měla dostatek financí na postup zpět do nejvyšší soutěže, protože tam patří a já osobně bych jí to hrozně přál.