120 let nejstaršího klubu: Titul v sedmnácti? Docenil jsem to až později, říká Dominik Furch

Kariéru začal na Zbraslavi, ale poté se přesunul do Slavie, kde hokejově vyrůstal. V premiérové sezoně v A-týmu dokonce hned získal extraligové zlato. „Zpětně si titulu hodně vážím,“ říká v rozhovoru Dominik Furch, který nyní působí v KHL.

S hokejem jste začínal na Zbraslavi, poté jste hrál na pražské Kobře, kde z vás místo útočníka udělali brankáře. Jak k tomu došlo?
Z útočníka na brankáře jsem tam přešel rovnou. Ani nevím, z jakého důvodu jsem se takhle rozhodl, ale jakmile jsem si stoupl do brány, tak už jsem tam zůstal.

Pomohlo vám v začátku kariéry, že jste chytal v menších klubech, a až poté zamířil do většího?
Určitě. V menších klubech sice nebyly statistiky tak pěkné, protože na mě létalo hodně střel za zápas, takže jsem se v brance určitě nenudil, ale v tom věku mi to hodně pomohlo.

V národním dresu jste nastupoval již od šestnácti let. Jak velká byla pro vás čest reprezentovat, navíc v tak nízkém věku?
Je to hezké. Každá pozvánka do reprezentace je takový bonus, kterého si vždy vážím.

Fandil jste Slavii odmala, nebo se ve vaší rodině podporoval i jiný klub?
V rodině podporujeme všichni hlavně Slavii, takže jsem rád, že jsem v ní mohl hrát, a uvidíme, třeba se ještě někdy vrátím.

Když Slavia v roce 2003 získala první titul, dokázal jste si představit, že budete u toho druhého?
Dokázal jsem si to představit jen těžko. V roce 2003 mi bylo třináct let, a nebyl jsem člověk, který takhle dopředu plánuje. V té době jsem si to ani nepředstavoval.

Měl jste v mládí nějakého slávistického hráče nebo brankáře, ke kterému jste vzhlížel?
Ano, vzhlížel jsem k Adamu Svobodovi, se kterým jsem se potom setkal i v týmu, což pro mě bylo úžasné.

Do A-týmu Slavie si vás už před sezonou 2007/08 vytáhl Vladimír Růžička, bylo vám přitom pouhých sedmnáct let...
Jsem rád, že mi dal šanci v takovém nízkém věku a byla to pro mě škola do života.

V začátcích po vás prý trenér Růžička chtěl, abyste moc nerozehrával puky, což je v dnešní době v hokeji důležité. Daří se vám to nějakým způsobem dohnat?
Tohle bylo opravdu jen na úplném začátku. S věkem si s tím člověk nějak poradí a vyvíjí se jak v tom chytání, tak i ve všem, co se toho týče. V rozehrávce jsem během kariéry také pokročil dál a zlepšil jsem ji.

Hostování v Havlíčkově Brodě mi pomohlo, protože jsem potřeboval hlavně chytat

Hned v první sezoně v sešívaném jste odchytal sedm utkání za celý ročník a získal mistrovský titul. Vážil jste si ho, i přes malou porci utkání, do kterých jste nastoupil?
Zpětně si toho vážím ještě víc, protože jsem byl součástí vítězného týmu. V ten moment to pro mě bylo hezké, i přes malý počet utkání, které jsem odchytal, ale nejvíc jsem to docenil až v pozdějším věku.

Do finále jste také nezasáhl. Jaké pro vás bylo sledovat výkony z pohledu diváka?
Sice jsem do finále nezasáhl, ale byl jsem součást toho týmu, takže jsem kluky podporoval a držel jim palce. Je skvělé, že se jim podařilo zvítězit a získat mistrovský titul.

Jak jste prožíval oslavy?
Bylo to hezké, ale kdybych vyhrál teď, tak bych toho docenil více, než když jsem byl mladý.

V následující sezoně jste byl odeslán na hostování do Havlíčkova Brodu, ale v jejím průběhu jste se do Slavie vracel. Vnímal jste to hostování jako součást kariérního posunu, nebo byste byl radši ve Slavii?
Všechno je k něčemu dobré. Bral jsem to tak, jak to je, a ve finále by člověk chtěl být jen nahoře, ale byl jsem pořád mladý, takže jsem potřeboval hlavně chytat, a proto jsem šel na hostování do Havlíčkova Brodu.

Dominik Furch s Michalem Poletínem

Za dobu vašeho působení ve Slavii jste tvořil brankářskou dvojici s Miroslavem Kopřivou, Robertem Slipčenkem nebo Adamem Svobodou. Byla na pozici brankáře vždy velká konkurence?
V klubu působilo hodně skvělých brankářů, kteří měli velké zkušenosti, takže určitě ano.

Postupem času jste se stal ve Slavii jedničkou, odchytal hodně dobrých utkání, ale výkonnost týmu se po úspěšné éře zhoršovala. Čím si myslíte, že to bylo?
Těžko říct, co všechno se do toho promítlo. Pro mě se k tomu schylovalo delší dobu a nebyla to jedna konkrétní věc, která by to způsobila. Roli v tom mohly sehrát i finance, které v posledních sezonách v extralize klubu chyběly.

V sezoně 2014/15 se Slavia s extraligou rozloučila. Jak jste sestup nesl vy osobně?
Bylo to hrozně nepříjemné, protože jsem v klubu působil od mládí a mrzelo mě to, že ta sezona skončila takhle.

Nepřemýšlel jste po sestupu, že byste v klubu zůstal?
Vzhledem k tomu, že jsem měl nabídku z KHL, tak pro mě osobně nebylo co řešit, i když bych klubu rád pomohl, ale šance zahrát si v takové soutěži se neodmítá.

Chtěl byste se do Slavie někdy vrátit?
Bylo by hezké se někdy vrátit, ale ještě bych chtěl hrát v zahraničí.

Co byste jí popřál do budoucna?
Rozhodně ať pokračuje v dobrých výkonech, do budoucna by bylo krásné, kdyby se vrátila do extraligy, protože tam patří a věřím, že se tam co nejdříve dostane.